předstupuji před vás v zastoupení dnes nepřítomného poslance Zdeňka Ondráčka, který načetl pozměňovací návrh, kterým se prodlužuje promlčecí doba u zvlášť závažných zločinů a zločinů privatizace ze současných 20 na 30 let. Ústavněprávní výbor jako výbor garanční k tomu sice zaujal nedoporučující stanovisko, ale s konečnou platností rozhodnete vy. Já bych vám chtěla říci, proč byste návrh kolegy poslance Ondráčka měli podpořit.
Pro rozhodné období, o kterém mluvíme, tedy mezi roky 1991 až 2000, eviduje policie cca sto dosud neobjasněných vražd. U každé této vraždy je vedle přímé oběti také někdo oběti blízký, někdo, kdo přišel o svého syna, dceru, manžela, manželku, nebo jen o přítele, kamaráda. Všichni tito lidé se ptají proč. Proč policie nebyla schopna objasnit tento zločin proti životu a zdraví? Byla to neschopnost, nebo neměla policie dost důkazů? A mohla pachatele odhalit, obvinit a poslat před soud? Víte, kriminalistika je živá věda, která se stále vyvíjí. To, co se před 20 či 30 lety zdálo nemožné, je dnes zcela běžné.
Jako příklad uvedu obyčejnou kapku krve, která byla zajištěna na místě činu. Ještě před 20 lety kriminalisté dokázali maximálně určit, zda se jedná o krev zvířecí, nebo lidskou a u té lidské krevní skupinu a podskupiny, tedy skupinovou příslušnost původce oné kapky krve. Dnes ze stejné kapky krve kriminalističtí experti díky DNA analýze určí konkrétní osobu, tedy individuální identifikaci. A víme my dnes, co bude v kriminalistické vědě za pět či deset let? Ne, nevíme. I díky DNA kriminalisté dodatečně objasnili několik případů vražd, které byly označeny jako neznámé a tvořily ony známé kriminalistické pomníčky, jakými jsou i známé případy např. Otilie Vranské, ke kterému se policisté vraceli i po 80 letech. Jejich profesní čest jim totiž velí objasnit každý zločin proti životu a nejlépe i postavit jejich pachatele před soud.
Nejinak je tomu i v zahraničí. Vzpomenete si na vraždu bývalého švédského sociálně demokratického premiéra Palmeho z roku 1986? Před pár dny jsme se i z našeho tisku mohli dozvědět, že švédská prokuratura definitivně ukončila vyšetřování dosud neobjasněné vraždy, neboť hlavní podezřelý, zde nemohu mluvit o pachateli, protože nebyl soudem uznán vinným, zemřel. A pro vaši informaci, právě ve zmiňovaném Švédsku nebo třeba v USA jsou uvedené zločiny nepromlčitelné. V Německu je to až 25 let, na Slovensku je to od 3 do 30 let. I v zahraničí tedy objasňují staré vraždy i po více jak 20 letech, protože na jedné straně možná mizí ta paměťová stopa svědků, ale jsou a vznikají nové kriminalistické metody, které kriminalistům pomáhají a soudy je uznávají.
Ještě než vás požádám o vaši podporu pozměňovacího návrhu poslance Zdeňka Ondráčka, dovolte mi jedno mé osobní sdělení. Jsem žena, která má dceru v předškolním věku, a vím, že kdyby se jí stalo cokoliv, že by jí někdo ublížil, že bych se nikdy nesžila s tím, že zločin, který se stal, by byl po 20 letech promlčen a možný pachatel by beztrestně bydlel či žil někde nablízku. Takovéto zločiny by měly být nepromlčitelné, ale když to systémově údajně nejde, podpořte alespoň prodloužení promlčecí doby ze současných 20 na 30 let. Děkuji vám za vaše zamyšlení nad mými slovy a podporu onoho zmíněného pozměňovacího návrhu. Zároveň žádám paní zpravodajku, poslankyni profesorku Helenu Válkovou, prostřednictvím předsedajícího, aby před hlasováním o tomto návrhu jasně sdělila, že se jedná o tento návrh. Děkuji a věřím, že společně to změníme.
Děkuji.
