Dovolte mi dnes ještě jednou, doufám, že to bude dnes naposledy, stručně doplnit předkladatele. Jak jsem avizoval v tisku 750, návrh na regulaci odměn za zprostředkování životního pojištění tentokrát řešíme samostatně v tomto tisku. Na rozdíl od minulého tisku 750 tato navrhovaná novela je zcela národní úpravou, takzvaně netransponuje žádný právní akt Evropské unie. A daná problematika nebyla doposud i přes několik pokusů v minulosti, vážení kolegové, upravena. Tato novela se snaží pouze o regulaci odměn za zprostředkování životního pojištění. Není to tedy novela zákona jako celku v rámci implementace směrnice Evropské unie o distribuci na finančním trhu, takzvané IDD, a novela pro odstranění negativních jevů na finančním trhu, dříve sněmovní tisk 415. To je podle mého osobního názoru škoda, neboť zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích by si určitě zasloužil úpravu řady oblastí. Úpravu by si především zasloužil registr zprostředkovatelů vedený u České národní banky, orgánu dohledu nad pojišťovnictvím, kdy si spotřebitel nemůže v současnosti ověřit zda, a jakou pojišťovnu zprostředkovatel zastupuje. Podle reálných odhadů je zde neaktuální informace u 50 až 60 % vedených subjektů. Bylo by třeba zákonem vytvořit takové podmínky, aby byl registr stále veden v aktuálním stavu, registr se vyčistil, aby byly nastaveny podmínky pro automatizaci registrací, změn, a hlavně odregistrací zprostředkovatelů.
Domnívám se, že je velmi nutné zákonem v této souvislosti také posílit pravomoci orgánu dohledu České národní banky pro odebírání licencí zprostředkovatelům. Důležité je také v neposlední řadě nastavit podmínky pro zvýšení profesní a odborné způsobilosti zprostředkovatelů. Tím vším pomůžeme vyloučit z trhu ty zprostředkovatele, kteří finanční trh svým jednáním poškozují nekvalitou zprostředkování, bezdůvodným přesjednáváním, takzvaným přetáčením smluv klientům s cílem znovuzískání finanční odměny, a kteří dělají i takzvané finanční podvody a podobně.
Je škoda, že předkladatel tuto šanci nevyužil, a nedopracoval materiál předkládaný původně jako sněmovní tisk 415, to je novelu zákona 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích jako celku, která obsahovala řadu pozitivních návrhů opatření, a bylo za ní vidět kus dobře odvedené práce týmu paní náměstkyně Lenky Juroškové. Jak již jsem řekl, dle důvodové zprávy je cílem navrhované úpravy omezení negativních jevů na současném trhu se životním pojištěním, tedy časté přepojišťování, a s tím související nízká či nulová hodnota odkupného, kterou klient obdrží při předčasném ukončení rezervotvorného pojištění, typicky investiční životní pojištění a kapitálové životní pojištění.
Předmětem regulace je zejména rozložení práva zprostředkovatele na odměnu v čase. Vztahuje se na životní pojištění sjednané podle občanského zákoníku, které spadá do odvětví životního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o pojišťovnictví. Tento návrh není tak hutné čtení jako byl tisk 750, který měl až 157 stran. Tento zákon bez důvodové zprávy má jen dvě strany, ale i přesto si dovolím odhadnout, že bude opět vzbuzovat o to větší diskuse, mnohdy dezinterpretace, a také emoce. Je to ovšem logické, neboť se tato novela snaží ve prospěch spotřebitele regulovat to nejcitlivější, to je odměny pojišťovacích zprostředkovatelů.
Jen pro připomenutí pro pamětníky mi dovolte uvést, že návrh na regulaci odměn jsem se již opakovaně snažil předložit jako pozměňující návrh v minulém roce ke sněmovnímu tisku 415, a také ke sněmovnímu tisku 414, to je k novele zákona číslo 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, o kterém regulátor České národní banky ve svém dopise ze dne 10. 5. 2015 prohlásil, cituji: ...že považuje tento návrh za to nejlepší, co v této oblasti se zatím objevilo ve vážné politické diskusi, a že může napomoci nastavení dlouhodobě korektnějších podmínek na pojišťovacím trhu a dokáže přinést užitek všem hráčům na tomto trhu, samozřejmě včetně spotřebitelů, a dokonce primárně jim.
Podstatou mého návrhu bylo snížit a zastropovat maximálně dopředně vyplácenou odměnu zprostředkovatelům dnes nabobtnanou až do výše kolem 200 % ročního pojistného. A v případě předčasného ukončení pojistné smlouvy část provize v současnosti vyplácené zprostředkovatelům jsem chtěl směřovat zpět klientům v rámci odkupného. V mém návrhu - v tom původním - bylo tehdy striktně legislativně ošetřeno, že prostředky za tak zvané vratky provizí se nepřipíší zpět pojišťovnám, tak jak bylo publikováno v některých médiích, ale vrátily by se klientovi. Jednalo by se o miliardy korun ve prospěch klientů, občanů České republiky, v rámci jejich pojistek. Také byl jasně stanoven strop 20 % z ročního pojistného pro tzv. průběžnou odměnu zprostředkovateli, pokud by se vzdal uvedené dopředné provize a přijal provizi vyplácenou po celou dobu trvání pojistné smlouvy. Dodnes se domnívám, že takovýto způsob odměňování by byl pro trh životního pojištění výrazným stabilizačním faktorem.
Jak si snad všichni zde přítomní pamatujete, tak i přes citované kladné stanovisko České národní banky, orgánu dohledu nad pojišťovnictvím, můj návrh diplomaticky řečeno nezískal u předkladatele, tedy u Ministerstva financí, dostatečnou a zřetelnou podporu. Nicméně tento můj návrh měl v sobě pravděpodobně nějaké hlubší moudro, a proto, aby se asi získal čas na jeho řádné posouzení, vláda na návrh předkladatele, tj. Ministerstva financí, svým usnesením číslo 534 vzala zpět vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 38, tj. ten, o kterém dneska jednáme - o pojišťovacích zprostředkovatelích - tedy tisk 415, což bylo oznámeno vážené Poslanecké sněmovně dne 7. 7. 2015.
Tato nově zde navržená a předkládaná regulace odměn za zprostředkování odměn životního pojištění je hodně podobná tomu mému původnímu. Ale není úplně stejná. Obsahuje všechny dosavadní způsoby vyplácení odměn. Obsahuje zprostředkovateli dopředně vyplácenou odměnu a nově její rozložení do pěti let, zálohu na odměnu, jednorázovou odměnu, a to vše bez nastavení stropu. Návrh obsahuje také tzv. průběžnou odměnu zprostředkovateli vyplácenou po celou dobu trvání pojistné smlouvy, kdy procentní sazba odměny se v jednotlivých letech nemění. V tuto chvíli, teď v tuto chvíli, bych chtěl poděkovat předkladateli za tento návrh, protože se domnívám, že jde o kvalitativní posun vpřed a vykročení správným směrem. Nicméně dle mého názoru obsahuje ještě několik neujasněných míst, o kterých je dle mého názoru nutné ještě vést v Poslanecké sněmovně a zejména v garančním rozpočtovém výboru odbornou diskuzi. Můj osobní názor, zdůrazňuji osobní názor, aby někoho někdo potom koaličně neobviňoval, je totiž takový, že v praxi totiž pravděpodobně takto formulovaný návrh může, zdůrazňuji - může, vést ke změně modelu odměňování do pěti let a po pěti letech trvání pojištění, mohou být vynakládány nemalé náklady na přeprogramování systému a přínos pro klienta do vyplaceného odbytného, v případě storna pojistné smlouvy může být pak diskutabilní. Důvodem mých obav je totiž to, že na podzim loňského roku jsem zaznamenal na pojistném trhu ze strany pojišťovacích zprostředkovatelů informace, které byly také veřejně prezentovány například na jejich webu e-pojištění.cz o snaze maximalizovat sazbu této odměny za zprostředkování až na dvojnásobek současného stavu. A to bylo právě v souvislosti s již diskutovaným návrhem regulace dopředně vyplácené odměny a jejího současného nezastropování. Jestli pamatujete, tzv. návrh Votava u sněmovního tisku 415. Proč tyto snahy? Tímto krokem, tedy navýšením hladiny odměny, teoretické navýšení hladiny odměny, by výše provize zprostředkovatelů mohla, zdůrazňuji - mohla, teoreticky narůst z dnešních například 200 % ročního pojistného na například 350 - 400 %, což by v podstatě mohlo pak zcela eliminovat navržený benefit pro klienta a smysl navrženého rozložení odměny do pětiletého období s vratkou odměny v případě storna pojistky, kterým je navýšení hodnoty odbytného vyplaceného ve prospěch klienta. Je pak zcela logické, že by to mohlo znamenat návrat k současnému stavu. To je negativní dopad do odbytného spotřebitele, kterému by pak z odbytného nezbylo opět třeba vůbec nic.
Diskuze o negativních dopadech zastropování končí u průběžné odměny vyplácené po celou dobu trvání pojištění. V případě stanovení horního stropu roční sazby provize, například 20 % a její nelimitace dobou pojištění, například pět let, ten zprostředkovatel, který dodá kvalitní službu a klient u něj roky zůstane, pak získal po celou dobu trvání pojištění zákonem nijak nelimitovanou celkovou odměnu. Tak to ostatně dnes bez problémů funguje v odměnách za zprostředkování neživotního pojištění, kde v silném konkurenčním prostředí si navíc výši roční sazby odměny trh reguluje sám. Abych vás dnes nezdržoval, tak se vás v rámci druhého čtení pokusím přesvědčit o teoreticky možných negativních dopadech vůči klientovi některými propočty. Abych nebyl obviněn ze zaujatosti a abychom se vyhnuli zbytečným emocím v Poslanecké sněmovně, tak bych si je dovolil předložit i odborníkům na Ministerstvu financí a třeba i regulátorovi, tj. České národní bance, s žádostí o řádnou oponenturu. Budu rád, když mé obavy Ministerstvo financí či Česká národní banka vyvrátí.
Realitou je, že pojišťovací trh bohužel není schopen dnes vzhledem ke konkurenčnímu prostředí těmto tlakům o neustálé zvyšování provizí čelit, což dokazuje i rostoucí vývoj sazeb odměn v minulosti. Dohody mezi pojistiteli nejsou legálně možné. Samoregulace je sporná, z vývoje taky vidíme, že nikdy vlastně nefungovala. Je pak na nás a na naší diskuzi k tomuto tisku, jak vyhodnotíme, zda-li toto navržené řešení, zde předložené řešení, plní původní záměry k omezení počátečních nákladů investičního životního pojištění ve prospěch spotřebitele a zejména k vrácení co největší části zaplaceného pojistného v případě předčasného ukončení pojistné smlouvy zpět klientovi prostřednictvím odkupného. Můj názor k tomuto tématu znáte již z minulosti. Proto jsem první pozměňující návrh ke sněmovnímu tisku 415 zpracoval a podával. Pořád se totiž domnívám, že bez nastavení horního limitu odměny za zprostředkování - je to můj osobní názor, zdůrazňuji - a prominutí vratky odměny v případě storna pojistné smlouvy do odbytného nemusí regulace úplně efektivně fungovat. Vždyť u doplňkového, teď zdůrazňuji, teď mě prosím dobře poslouchejte, vždyť u doplňkového penzijního připojištění, spoření, takováto regulace již funguje. Konkrétně v § 63 zák. č. 427/2011 Sb. Tam je přesně stanovený tzv. strop provize vypočítaný z některých konkrétních ukazatelů. Tak proč by toto nemohlo fungovat i u životního pojištění? V případě, že by došlo na pojišťovacím trhu k dalšímu výraznému zvýšení provizí, pak se nemusí podařit dostatečně omezit počáteční náklady ve prospěch spotřebitele. Existuje pak i riziko, že doba spekulativního přesjednávání u některých zprostředkovatelů místo po dvou až třech letech - stávající stav - se prodlouží jen na pět let.
Tolik úvodem k tomuto tisku, který i přes uvedené mé osobní - zdůrazňuji osobní - výhrady doporučuji propustit do druhého čtení a přikázat do rozpočtového výboru, kde věřím, že proběhne jistě zajímavá a hlavně odborná diskuse a doufám bez zbytečných emocí.
Děkuji za pozornost.
