Nedílnou součástí zmíněné žádosti bylo memorandum. V něm vláda České republiky pod vedením svého tehdejšího předsedy Václava Klause deklarovala mimo jiné, že „si uvědomuje prospěšnost a nezvratnost procesu evropské integrace“ a ocenila jej jako dílo, „které zaručilo občanům členských států na dlouhá desetiletí mír, politickou stabilitu, korektnost mezinárodních vztahů, nebývalé svobody a hospodářskou prosperitu“.
Mám bohužel neblahý pocit, že právě v těchto dnech se – nenápadně, ale zato nevratně - rozhoduje o tom, jestli naše republika zůstane součástí procesu integrace i nadále. Nikdo přitom nemůže být na pochybách, že jednotlivé státy ponesou odpovědnost za své chování v krizové době v letech příštích. Držet pohromadě v dobách dobrých je celkem snadné, horší časy ale prověří upřímnost slov dokonanými činy.
Jak víte, Česká republika se má nyní rozhodnout, zda podpoří svým
podílem zvláštní účet Mezinárodního měnového fondu. Ten má usnadnit,
aby se do záchranných operací zapojily i neevropské zdroje. Žádá
se od nás půjčka 3,5 miliardy eur z prostředků České národní banky,
to je asi 89 miliard korun, tedy zhruba dvojnásobek toho, co ročně
využíváme z fondů EU. Touto operací by se nezvýšil veřejný dluh ČR,
došlo by ale k realokaci aktiv ČNB z položky devizové rezervy do položky
pohledávka za MMF. Státní rozpočet by tak případně nesl dopady pouze
úrokové ztráty, která by takto vznikala ČNB, a to v rozsahu 1-2 miliard
korun ročně. Již dnes poskytuje tuzemská ČNB MMF půjčku v rozsahu asi 47
miliard korun.
V roce 2010 odvedla Česká republika do rozpočtu EU 37 miliard korun a získala z něj roční dotaci 84 miliard korun. Čistý
rozdíl ve prospěch naší země tak byl 47 miliard korun na naše
zemědělství, výzkum, silnice, čističky, zateplené školy a školky nebo
školní pomůcky.
Od roku 2004, kdy jsme do EU vstoupili, jsme získali z rozpočtu EU čistou dotaci 162 miliard korun.
Stojí
za to poznamenat, že na tuto dotaci pro naši zemi se každý rok skládají
zejména daňoví poplatníci Německa, Francie, Holandska, Dánska, Švédska
a dalších čistých plátců z EU. Nejméně přispívá Velká Británie, která má
výjimku z odvodů do společného rozpočtu. Paradoxně postoje právě UK ale
kopíruje naše vláda v posledním roce nejčastěji… Stojí zato rovněž
poznamenat, že čistým příjemcem z rozpočtu EU bude naše země i v letech
2013-2020.
Souhlasím s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou,
když říká, že v nouzi poznáš přátele: „My jsme dostávali příležitost
urychlit dohánění sociální a ekonomické ztráty, kterou jsme nasbírali
ve východním bloku. To bylo ze strany vyspělých zemí EU mimořádně
přátelské gesto. Teď je řada na nás. Byla by strategická chyba,
kdybychom se ocitli mimo jádro evropské integrace, kde jsou naši hlavní
obchodní a političtí partneři. Možná na nich závisíme víc, než
je zdrávo, ale tento klub je nejlepší základnou i pro rozšiřování našeho
obzoru. Pokud by se o tom rozhodovalo ve Sněmovně, ČSSD návrh
na poskytnutí českých garancí podpoří. V zájmu toho, aby Česká republika
nesměřovala do izolace, která nás může ekonomicky i politicky vrhnout
o řadu let zpátky.