Zní to jako utopie? Vůbec ne. Tímto způsobem již mnoho let fungují některé státy světa. A jsou něčím nebo někým ohrožené? Naprosto ne. Představa, že odzbrojená země bude okamžitě napadena a obsazena jinými, je zcela nepodložená.
Jedním ze států, které nemají žádné vojsko, je Kostarika. Tato středoamerická země takto existuje již od roku 1948 a na rozdíl od mnoha jiných států nezažila za celou dobu od tohoto data žádný konflikt.
Panama ústavním zákonem zrušila své stálé vojsko v roce 1990. Po desetiletích bojů, převratů a invazí v této zemi tímto krokem zahájila éru klidu, která trvá dodnes. Pro latinskoamerické země, tradičně často zmítané občanskými boji a vojenskými převraty, by mohla být dobrým příkladem a ukázkou toho, jak se ze začarovaného kruhu násilí dostat na lepší, mírovější cestu.
Z evropských zemí nemá armádu Island, ačkoliv je přitom členem NATO. V roce 2006 navíc zrušil jedinou americkou základnu na svém území. Přesto (nebo možná proto) je zemí úspěšnou, bohatou, a známou jako jedna z nejmírumilovnějších zemí na světě.
Z nám blízkých zemí to jsou pak dále např. Monako nebo Lichtenštejnsko. Celkem je jich okolo deseti, které se vzdaly nebo nikdy neměly vojsko.
Tyto jmenované země mají obecně nízkou kriminalitu a jsou vnímány jako vyspělé a bezpečné. Bezpečnost všech těchto zemí zajišťuje policie, bezpečnostní služba, příp. někde pohraniční či pobřežní stráž, což se zkušeností ukazuje jako dostačující.
Nejsou účastníci válek a bojů naopak země, které se orientují na zbrojení, preferují agresivní politiku, vydržují početná vojska, která modernizují a rozšiřují? Ponechám na úvaze čtenářů.