ocenil bych i přístup pana ministra, když říkal, že požádají o prodloužení té lhůty. Myslím si, že tato novela jistě ve výboru potřebuje určitou diskusi, možná i určité úpravy, ke kterým se třeba i po diskusích dostaneme, ale nechci to samozřejmě předjímat. Hodně bylo řečeno a já se opět pokusím vybrat nějaké věci, které nebyly, a soustředit se na jednu konkrétní oblast.
Ještě bych chtěl upřesnit cíle tohoto vládního návrhu zákona, jakých okruhů se tento vládní návrh zákona týká, a chtěl bych se zaměřit zejména na jednu z těch částí, a to je princip země původu jako doplňkové on-line služby vysílání. Na jaře 2019 byly přijaty dvě nové autorskoprávní směrnice Evropské unie, a to byla směrnice Rady 93/83/EHS, neboli směrnice o pravidlech pro on-line vysílání a převzatá vysílání, a druhou byla směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 219/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu, neboli jak budu dále uvádět směrnice o autorském právu. Obě směrnice jsou součástí reformy unijního autorského práva, která byla nastartovaná. Byla vytyčena ve strategii pro jednotný digitální trh v květnu roku 2015.
Cílem obou těchto směrnic je modernizace unijního autorského práva a dosažení dalšího stupně harmonizace vnitrostátních právních předpisů členských států Evropské unie a evropského hospodářského prostoru, týkající se autorského práva a práv s ním souvisejících v oblastech upravených výše uvedenými směrnicemi Evropské unie. Proč je toto i potřeba, se zmíním za malý okamžik. Přestože řada ustanovení ve výše zmíněných nových směrnicích Evropské unie je přinejmenším částečně, v některých případech ve značné míře, již obsažena ve vnitrostátním právním řádu České republiky, konkrétně v autorském zákoně a v občanském zákoníku, přesto je nezbytné v rámci plnění povinností vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, některé detaily nové unijní právní úpravy do vnitrostátního právního řádu doplnit. Stejně tak je nutno doplnit ta ustanovení směrnic, která zatím v právním řádu České republiky obsažena nejsou vůbec.
Konkrétním cílem směrnice o pravidlech pro on-line vysílání a převzatá vysílání a směrnice o autorském právu je zlepšit postupy poskytování licencí k užití autorskoprávně chráněného obsahu a zlepšit dostupnost autorskoprávně chráněného obsahu, a to i přeshraničně. U směrnice o autorském právu se ještě jedná o přizpůsobení právní úpravy výjimek z výlučných autorských práv pro účely vědy a výzkumu, konkrétně pro účely vytěžování textů a dat pro účely takzvaného digitálního vzdělávání, to znamená využití autorskoprávně chráněného obsahu v digitální podobě ve vzdělávání, a pro účely digitalizace a uchovávání kulturního dědictví - to je také důležitá věc. Další věcí je dosažení dobře fungujícího trhu pro autorskoprávně chráněný obsah, protože ať chceme, nebo ne, opravdu se jedná o trh.
S ohledem na různorodost problematik upravených novými směrnicemi Evropské unie je tato problematika rozdělena do jedenácti okruhů. Těmi 11 okruhy jsou:
- Princip země původu pro doplňkové on-line služby vysílatelů. Na to já se trošičku zaměřím. Potom
- je to kolektivní správa na přenos vysílání.
- Přímé dodání signálu.
- Výjimky z výlučných práv pro vytěžování textů a dat.
- Výjimka z výlučných práv pro digitální a přeshraniční vzdělávání.
- Rozšířená kolektivní správa práv pro užití děl nedostupných na trhu.
- Mediátoři a alternativní řešení sporů, protože ke sporům pochopitelně docházet bude.
- Práva vydavatelů tiskových publikací. Myslím si, že o tomto bodu diskuse bude i na výboru.
- Práva vydavatelů a nakladatelů na náhradní odměny a jiné kompenzace. Také důležitá věc této novely a zamyšlení se nad těmito odměnami a kompenzacemi.
- Povinnosti on-line platforem pro sdílení obsahu.
- Spravedlivá odměna a smluvní právo.
Jak jistě vidíte z těch 11 bodů, jedná se opravdu o rozsáhlou problematiku. Rád bych se zaměřil na jeden konkrétní okruh, ten první, a to je princip země původu pro doplňkové on-line služby vysílatelů. Směrnice o pravidlech pro on-line vysílání a převzatá vysílání zavádí v článku 3 zásadu země původu na tzv. doplňkové on-line služby a tato zásada se vztahuje na vypořádání všech práv, která musí mít vysílací organizace k dispozici, aby mohla v rámci poskytování doplňkových on-line služeb sdělovat nebo zpřístupňovat veřejnosti své programy. Cílem této směrnice je zejména usnadnit vypořádání práv k autorskoprávně chráněnému obsahu využívanému vysílateli nejen k samotnému vysílání, ale stále více také v rámci tzv. doplňkových on-line služeb, jako je souběžné on-line vysílání, služby zpětného zhlédnutí, jsou to podcasty, případně také on-line zpřístupňování doprovodných informací k vysílaným pořadům; to mohou být třeba upoutávky, fotografie, videa z natáčení, určité recenze a další věci, a to tak, aby obsah zpřístupňovaný prostřednictvím doplňkových služeb vysílatelů byl ve větší míře dostupný v rámci celé Evropské unie, případně evropského hospodářského prostoru, popřípadě samozřejmě ve více členských státech Evropské unie nebo evropského hospodářského prostoru současně.
Jak je na tom český právní řád v současné době? Vezmu jenom ty nejdůležitější věci. Český právní řád úpravu doplňkových on-line služeb, tak jak jsou vymezeny v článku 2 směrnice, ani úpravu principu země původu, který se pro ně uplatní, jak je upraven v článku 3 směrnice, neobsahuje. Proto je důležité přijetí této novelizace. Dále autorský zákon, ani občanský zákoník v části upravující licence neobsahuje žádnou zvláštní úpravu teritoriálního vymezení licenční smlouvy, jaká vyplývají z článku 3 směrnice, a to je rozšíření územního rozsahu licence na území celé Evropské unie případně evropského hospodářského prostoru, samozřejmě.
Zásada přiměřenosti sazby odměny, ta je v českém autorském zákoně upravena v souvislosti se sazbami odměn vybíraných kolektivními správci v § 98e odst. 2. A výše odměny určená individuálními smlouvami mezi nositeli práv nezastupovanými kolektivními správci a vysílacími organizacemi není v autorském zákoně nijak limitována. Subjekty, které jsou dotčeny úpravou článku 3 směrnice o pravidlech pro on-line vysílání a převzatá vysílání, jsou primárně vysílatelé, to znamená provozovatelé rozhlasového nebo televizního vysílání, dále jsou to nositelé práv k vysílanému obsahu a jejich zástupci, zejména jsou to tedy kolektivní správci práv, popř. teoreticky také nezávislí správci práv, popř. agentury apod. Je důležité si uvědomit, že nepřímo dotčenými subjekty jsou rovněž spotřebitelé, jimž by se v důsledku zjednodušení licencování měla zlepšit a případně rozšířit samozřejmě nabídka obsahu poskytovaného vysílacími organizacemi v rámci doplňkových on-line služeb.
Úplně závěrem bych uvedl, že tuto právní úpravu je nutné tedy minimálně doplnit tak, aby odpovídala nové závazné unijní úpravě obsažené ve směrnici o pravidlech pro on-line vysílání a převzatá vysílání. Do právního řádu je tedy nutno doplnit zásadu země původu, a to zcela nezbytně, pro doplňkové on-line služby, definici relevantních doplňkových on-line služeb, pro které se bude zásada země původu uplatňovat, a přechodné ustanovení.
Úplně na závěr. Jen z mého pohledu, že navrhovaná právní úprava jako celek je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, tak jak jej vymezuje článek 112 Ústavy České republiky, neporušuje princip rovnosti v právech, ani princip zákazu retroaktivity, respektuje zásady zákonnosti, legitimity cílů, přiměřenosti zásahů do základních práv a svobod i další obecné zásady ústavního práva.
Děkuji za pozornost.
