Cesta do jednoho z nejkrásnějších českých měst byla, přiznám se, trochu složitá. Putovat v červenci na jih Čech není nejsnadnější. Dálnice citelně chybí, ale 160 km není konec světa a tak jsem vyrazila.
Dlouhé letní dny to taky trochu vyřešily za mě a já jsem si znovu ověřila, jak příjemné je trávit čas tam, kde Vltava vytvořila meandry a zákruty. Ostatně odtud pochází název města – Krumme Aue neboli Křivá louka.
Příjemné posezení pro vodáky přijíždějící na svých raftech či kánoích nabízí malé kavárničky a hospůdky. Turisté snad všech národností tady naleznou nevšední inspiraci k fotografování. A není se co divit. Český Krumlov je prostě krásný. Říká se a jistě ne nadarmo, že si Vítkovci kdysi ve 13. století opravdu uměli vybrat ideální místo pro jeden ze svých rodových hradů.
Dnes převážně renesanční zámek přichází obdivovat stovky návštěvníků. Láká je věž čnící vysoko nad řekou Vltavou. Pokud vejdete, nebudete zklamáni. Zajímavé interiéry zámeckých pokojů, Maškarní sál nebo dokonce barokní divadlo – jediné dochované svého druhu ve střední Evropě – to vše je záruka příjemného „zámeckého“ zážitku.
Ani po té, kdy sejdete do podhradí a seznámíte se s Krumlovským „Latránem“ nebudete vědět, kam dřív. Typické renesanční domy často se sgrafitovou výzdobou a krákorci, malé krámky nabízející drobnosti všeho druhu, pivovar a mnoho dalších lákadel potkáte ještě před tím, než se dostanete na druhý vltavský břeh. A všude pětilistá růže, symbol Rožmberků, z nichž někteří, jako například Petr Vok – vstoupili do dějin Českého království.
Dalším fenoménem Českého Krumlova je určitě Egon Schiele. Do výstavních prostor Krumlovského Art Centra směřovaly moje kroky především ze zvědavosti. Chtěla jsem vidět, jaká díla slavného malíře jsou zde vystavena. On sice nebyl Krumlovským rodákem, ale žil v rodném městě své matky deset let, což v jeho krátkém životě představovalo opravdu důležitou etapu. A když už jsem překročila řeku samozřejmě jsem zašla také do Svatovítského kostela a na náměstí. Na každém rohu starých uliček na mě čekalo nějaké překvapení.
Ze všeho nejvíc jsem si však chtěla ověřit, jak je to s otáčivým hledištěm. Stále se vedou diskuze o smysluplnosti divadla, o tom, zda točna do zámeckého parku patří. Ano, je to fakt. Novodobé divadlo má daleko ke gotice či renesanci, v níž je převážná část historického jádra města vybudována. Má však své velké kouzlo díky přírodní scenérii a patří k Českému Krumlovu jako součást historie 20. století. Bohatý program svědčí o tom, že Krumlovské léto se již stalo evropským pojmem.
Bylo to krátké a velmi příjemné rozptýlení. Doporučuji i Vám. Užijte si!
