Jenom krátce zdůvodním. První dva pozměňovací návrhy se týkají zařazení vždy přestávky po jedné hodině hry minimálně 15 minut, během které doby nemůže být umožněna hra na žádné technické hře. Týká se to samozřejmě účasti ve hře v normálních hernách, ne tedy v kasínech.
Vychází to z doporučení, která jsou uvedena rovněž jako součást návrhu zákona, chce vycházet z předpokladu, že zavedení přestávek ve hře je jedna z možností, jak přerušit zaujetí hráče hazardní hrou a umožnit mu tak zamyslet se, zda chce i nadále pokračovat ve hře, uvědomit si výši svých sázek a proher. Dojde tak k narušení interakce - člověk a hrací zařízení. Délka přestávek vychází rovněž z doporučení, která jsou uvedena jako součást návrhu zákona: stanovení kratších hracích intervalů při zachování délky přestávky naplňuje účel rozbití celistvosti hraní a může přispět ke snížení zaujetí hráče hrou. Současně s tím je doporučen režim kontroly dodržování tohoto odstavce.
Třetí pozměňovací návrh se týká maximální sázky do jedné hry a výhry z jedné hry. Navrhuje se, aby u technické hry provozované v herně sázka nepřesáhla deset korun a výhra z jedné hry nepřesáhla 500 korun. Srovnání vychází z porovnání navrhované české úpravy s úpravou Spolkové republiky Německo a se Slovenskem. Pokud srovnáme průměrnou mzdu v České republice v roce 2013 s Německem, je patrné, že je zhruba čtyřikrát nižší, to je 25 tisíc korun proti německé mzdě 100 tisíc. Následující příklad ukazuje porovnání německé úpravy sázek a výher v poměru k výši průměrné mzdy, která je čtyřikrát vyšší. Sázka na jednu hru je maximálně 20 centů podle kurzu 5:20, v přepočtu na paritu děleno čtyřmi to je 1.30, maximální výhra dvě eura, podle kurzu 53 korun v přepočtu na paritu děleno čtyřmi je 13.20.
Navrhovaná změna i přes výrazné snížení sázky a výhry zůstává poměrně výrazně vyšší, než je tomu například v Německu, jak ukazuje výše uvedený výpočet. Na to je třeba uvést, že nižší výhry mohou vést i k nižší atraktivitě hraní obecně. Pokud nebude existovat představa možné vysoké výhry, bude samozřejmě i nižší motivace hráče neustále hru opakovat. Navrhovaná úprava tak sekundárně sleduje i snížení atraktivity hraní obecně a snaží se sledovat cíl zamezení vzniku závislosti na hraní. To považuji za podstatné.
V návaznosti na to navrhuji změnit i nejvyšší hodinovou prohru, kdy navrhuji, aby nejvyšší hodinová prohra byla objem prostředků, které může sázející prohrát na jedné herní pozici během jedné hodiny jako součin nejvyšší možné sázky do jedné hry, nejvyššího možného počtu her za jednu hodinu a tisíciny rozdílu jednoho sta nastaveného výherního podílu. Současně hodinová prohra u technické hry provozované v herně a u technické hry provozované jako internetová hra nesmí přesáhnout částku nejvyšší hodinové prohry vypočtené podle odstavce 1.
Odůvodnění: Cílem návrhu není pouze eliminovat možné výhry, aby byla snížena atraktivita hry pro hráče, ale rovněž omezení potenciálních škod, které může hráč utrpět tím, že prohrává. Při srovnání s německou úpravou dle hrubého poměru mezd je opět navrhována změna přiměřenější. Německá úprava počítá s nejvyšší prohrou 80 euro a nejvyšší výhrou 500 euro. Po přepočtu na paritu podle průměrného výdělku vychází 80 euro, podle kurzu 2 112 korun, děleno čtyřmi to je 528 korun. Výhra 500 euro podle kurzu pak činí zhruba 13 202 korun, děleno čtyřmi to je 3 300 korun.
Podotýkám, že tyto návrhy vycházejí z dlouhodobě doporučovaného řešení, které navrhují odborníci pro patologickou závislost na hraní.
Děkuji za pozornost.
