Já si vzpomínám na dobu let 2006 až 2010. Vzpomínám si na tehdejší odpor akademické obce vůči zákonu o univerzitních akciových společnostech, i když je pravda, že ten odpor byl silnější v pražské části té akademické obce. V brněnské části byl slabší a bylo to z důvodu, že ta brněnská akademická obec byla pod Damoklovým mečem pokračování nebo zastavení financování univerzitního kampusu.
Já jsem tehdy měl návštěvu pana ministra Julínka, který se mě zeptal, co vám vadí na tom zákonu o univerzitních akciových společnostech. Já jsem mu řekl, vadí mi, že univerzity dostanou 34 % akcií, zatímco stát si ponechá 66 %, ale ten stát to pochopitelně může kdykoliv prodat. On říká. Tak se domluvíme a dáme tam pět let, že se ty akcie státu nebudou moci prodat. Já říkám, ale co bude za pět let, pane ministře? On říká, no tak tam dáme dvacet let. Já říkám, ale za těch dvacet let ten problém bude naprosto stejný. On se tehdy rozčílil a řekl mi, no ale když to tedy tak bude, tak my se s vámi o tom vůbec nebudeme bavit a zprivatizujeme ty nemocnice podle zákona o velké privatizaci. Skutečně ty privatizační projekty se v daném období zpracovávaly a teprve vlastně koaliční jednání, kdy se KDU postavila proti, tehdejší premiér zastavil přípravu privatizace přímo řízených organizací a tím ta záležitost byla odpískána.
Vracím se k tomu proto, že zákon určitě není nový. Něco z tohoto zákona se objevuje i v současném zákonu. Já se ovšem domnívám, že na takovýto zásadní zákon, který znamená změnu právní formy, je příliš pozdě. Předkládat tento návrh pár měsíců před koncem volebního období si myslím, že není příliš šťastné. Stejně tak i připomínkové řízení považuji za příliš krátké.
Chci se zeptat, proč zákon o univerzitních nemocnicích neřeší největší problémy těchto nemocnic, kterými je problémová spolupráce lékařských fakult a samotných fakultních nemocnic, tedy dvojkolejnost, kdy téměř každý lékař je placen a řízen někým jiným, případně je jeden lékař placen částečně fakultou a částečně nemocnicí. To si myslím, že je největší problém, který v současné době ve fakultních nemocnicích je. Důvodová zpráva neříká úplně přesně, že nebude mít zákon finanční dopad, protože stát přijde o více jak 60 mld. korun majetku, který má být přesunut na univerzitní nemocnice.
Finanční bilanci hospodaření má zajišťovat stát prostřednictvím státního rozpočtu, tedy Ministerstva financí. Ovšem zákon nemá sankční ustanovení vůči manažerům, ani vůči členům Rady univerzitní nemocnice za případné špatné schodkové hospodaření kromě pouze proklamačního prohlášení o tom, že člen Rady univerzitní nemocnice, ředitel a tak dál jsou povinni jednat pečlivě s potřebnými znalostmi. Bilanční nerovnováhu, schodek v hospodaření musí tedy finančně zajistit Ministerstvo financí. V Radě univerzity nemocnice má však Ministerstvo financí jenom jednoho zástupce a jeho odvolání je ještě v kompetenci ministra zdravotnictví. Tento zákon výrazně připomíná některé problémové zákony právě z roku 2008. Je tady evidentní nerovnováha státu v kompetencích. Je zde také více možností řešení, například výrazné posílení kompetencí Ministerstva financí nebo zbavení státu garance za zajišťování bilanční rovnováhy při hospodaření univerzitních nemocnic. Mimochodem toto platí v dosud platné právní úpravě o hospodaření fakultních nemocnic a přenesení této povinnosti vůči manažerům a členům Rady univerzitních nemocnic.
Chci se zeptat na některé otázky, například co bude s ostatními státními nemocnicemi, těmi dalšími příspěvkovými organizacemi, které nejsou předmětem tohoto návrhu zákona.
A dále bych se chtěl zeptat, co udělalo Ministerstvo zdravotnictví v tomto volebním období pro zlepšení hospodaření přímo řízených nemocnic. Aby se dosáhlo uvolnění finančních prostředků, tehdy myslím z přebytku Státního ústavu pro kontrolu léčiv do Fakultní nemocnice u sv. Anny a Nemocnice na Bulovce v rozsahu zhruba 800 mil. korun, zavázalo se tehdy Ministerstvo zdravotnictví v roce 2014 ke zlepšení hospodaření nemocnic řízených Ministerstvem zdravotnictví. Tento seznam opatření schválila vláda, ale bohužel se z opatření mnoho neuskutečnilo. Byly tam závazky k řekněme společným nákupům léčiv, zdravotnických prostředků a tak dále. Pokud vím, ministerstvo tvrdilo ústy svého náměstka, že se podařilo vysoutěžit i dodávky medicinálního kyslíku a nějaké soutěže na energie.
Fakultní nemocnice u sv. Anny se dále zadlužuje. Poslední informací při projednávání ve výboru minulý týden byla ztráta této nemocnice 236 mil. korun, stejně tak ztráta Fakultní nemocnice Královské Vinohrady kolem 100 mil. korun. Fakultní nemocnice Královské Vinohrady hospodaří několik let s vysokou ztrátou a podle auditu zpracovaného v roce 2015, který mi pan ministr slíbil, ale zatím ho nedodal, docházelo několik let ke zkreslování hospodářského výsledku této nemocnice. Ministerstvo zdravotnictví na výboru minulý týden přiznalo, že problémy Fakultní nemocnice u sv. Anny neumí vyřešit, a to kvůli historicky nízké základní sazbě. Samozřejmě problémem jsou i závazky z projektů ICRC a tak dál, změnou právní formy se tento problém ale nevyřeší. Těžko si dovedu představit, že brněnská univerzita bude souhlasit s tím, že převezme ztrátovou nemocnici, ze které, jak přiznal i pan ministr, v roce 1990 nebo možná ještě předtím byla vyvedena část ziskového podniku do samostatné organizace. Nedovedu si představit, že s tím bude univerzita souhlasit, že převezme takovéto břímě, které bude muset dofinancovávat ze svých prostředků. Ani návrh v podobě cash poolingu si myslím, že tento problém nevyřeší. A bylo by chybou, kdyby univerzita na něco takového přistupovala, pokud stát tento problém nedokáže vyřešit před tím, než tuto nemocnici převede na jinou právní formu.
Upozorňuji ještě na jeden problém, který se možná může zdát, že nesouvisí s touto problematikou, ale je to problém, který se tady objeví v příštích letech, a to je rozevírání nůžek mezi regionálním zdravotnictvím a mezi státními nemocnicemi. Vláda myslím před půl rokem schválila takzvané strategické investice do nemocnic přímo řízených v rozsahu asi 8 mld. korun tuším do roku 2020. Tím ovšem dojde k velké nerovnováze mezi státními a regionálními nemocnicemi. Na tyto prostředky regionální nemocnice nikdy nedosáhnou a budou zaostávat v oblasti oprav, v oblasti rekonstrukcí a modernizace. A proto zákonitě v budoucnosti budou regionální nemocnice přicházet i o pacienty, kteří budou mít zájem léčit se v dobře vybavených moderních nemocnicích, kde je personál i výrazně lépe ohodnocen. A to bude způsobovat do budoucna zaostávání regionálních nemocnic a myslím si, že je to velký problém, který budeme muset do budoucna řešit.
To jsou moje připomínky k tomuto návrhu zákona i se souvisejícími problémy, které může přinést. Já se domnívám, že zákon, jak byl rychle připraven, možná byl připraven v dobrém úmyslu, ale myslím si, že pokud problémy, o kterých jsem se zmiňoval, například ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně nebo na Královských Vinohradech, nebudou vyřešeny, je těžko možné tento převod uskutečnit a zákon schválit v této podobě.
