Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti. Já bych velice krátce řekl svůj názor na tuto problematiku, protože působím v naší Stálé komisi pro média, jsou věci, které mě nenechávají chladným, já pak někdy i konám a je to trošku pak zábavnější, vždycky pak přinesu nějakou zpětnou vazbu, která není úplně pozitivní. První věc, kterou řeknu, já jsem nějakou dobu v nějakých médiích fungoval, psal nějaké texty, mně se nelíbí, že náš pan premiér nazývá reportéry veřejnoprávního média České televize zkorumpovanou pakáží. Myslím, že ten příměr je úplně strašný, člověk, který sám má problémy na úrovni korupce, o které se tady bavíme, otáčí takovéto věci a napadá veřejnoprávní média. Myslím, že podobný problém má i pan prezident, akorát to formuluje malinko jinak.
Já bych hrozně nerad, abychom se dostali do stavu, já mám několik kamarádů v Budapešti, v Maďarsku, oni mi říkali, jak to vypadá dneska tam. Nechci jakoukoli formou kritizovat jiný členský stát, jak funguje, ale ta média tam dopadla úplně tristně podle mého názoru. Já bych velice nerad, abychom měli pod kuratelou jednoho politika veškerá veřejnoprávní média a v konečné fázi pak i ta soukromá. To si myslím, že je potřeba, já myslím, že je to naše role, Senátu, abychom v tomto pomáhali, tomuto bránili. Jak České televizi, tak Českému rozhlasu.
Tady také padlo, co se týká těch médií jako celku, máme soukromá a veřejnoprávní. My jsme teď řešili opět problém některých politiků a jejich střet zájmů, který se týká právě ovládání soukromých médií. Můj osobní pohled na současný stav je, když ráno jedete v Praze metrem nebo někde v nějakém menším městě jdete na vlakové nádraží, co zdarma dostanou lidé do ruky. Je to deník Metro nebo 5+2 nebo jiné tiskoviny. Kolik z těchto lidí ví, že to jsou de facto holdingové tiskoviny? Velice málo. Ty texty, které v nich jsou, mohou být zaměřené nějak, nemusí. Takže i proto si myslím, že je větší potřeba ta veřejnoprávní média, která by měla být objektivní, a podle mého názoru jsou, opravdu nějakou formou posilovat.
My jsme tady už i konali, na půdě stálé komise už jsme k tomu udělali jeden seminář, hodně věcí, které tady padají, s odborníky byly probrány. Byla tam diskuse věcná, byla i nějaká kritika toho, ale ty závěry byly stejné, které se tady opakují. Pojďme řešit na té legislativní úrovni dvě hlavní věci. Systém financování veřejnoprávních médií, tak, aby opravdu nemohl být tlak některého politika, který řídí stát jako soukromou firmu, který v rámci toho vnímá média jako svoji dceřinou společnost, kterou může v rámci rozpočtu omezit a tím ji zlikvidovat. To je podle mě špatně. Tento přístup i v této době je velice důležitý, aby se opravdu odhodil, pojďme společně se o tom bavit, jak dlouhodobě zajistit dostatek prostředků pro veřejnoprávní média, aby fungovala opravdu nezávisle a objektivně.
Další věc, kterou řeknu, toho se také bojím, ono to může, je to spojené i s těmi nominacemi do těch rad, které teď probíhají, všichni asi to čtete denně v médiích, co se děje, moje první zkušenost, když jsem byl ve stálé komisi, byla, že na tu komisi přišli dva poslanci z volebního výboru Poslanecké sněmovny, kteří jsou ti, kteří mají tu odpovědnost primárně za ty volby. Oni jsou ti, kteří mohou jakoukoliv formou finálně ovlivnit složení těch rad. A na mě to působilo tak, že mě poučovali o tom, že Senát by neměl nic politizovat, de facto by Senát neměl dělat vůbec nic v této oblasti. Nicméně po této zkušenosti jsem osobně šel se podívat na tu volbu do Rady Českého rozhlasu. Když jsem to viděl, bylo mi velice smutno. Řeknu jeden z příkladů. Jeden z poslanců se ptal jednoho nominanta, který nakonec byl nominován, dneska je v Radě Českého rozhlasu, na jeho názor ohledně jednoho proruského dezinformačního webu, jestli si myslí, že to je dezinformační web nebo není. Ten člověk řekl, že se o to nezajímá, že vlastně neví ani. Tak takovíto lidé dneska mají hájit nezávislost informací ve veřejných médiích. Je to velice smutné. I proto si myslím, že opravdu je potřeba začít řešit tady odbornou debaty s odborníci v té první fázi. Ne tu politickou. Aby nám odborníci řekli, co si oni sami myslí o tom, jak do budoucna nastavit ta pravidla tak, aby se nám nestalo to, co se nám dneska stává. Já myslím, že to půjde, že to nebude takový problém, ale pojďme o tom hlavně nahlas mluvit. I proto díky petentům dnes, kteří to téma zvedají, že se o tom opravdu veřejně debatuje, protože jak to znáte, co není ve veřejném prostoru dneska, tak vlastně není problém pro nikoho.
Ještě zmíním jednu věc z jednoho projektu, ze které mám velkou radost i v těch médiích, která jsou internetová, např. iRozhlas Českého rozhlasu, výborný, krásný projekt. Toto je další posun, já bych za to chtěl pochválit Český rozhlas, že takovéto projekty dělá, že opravdu fungují, že je nechce eliminovat, že je bude podporovat, doufám, i v dnešní době, ta doba, jak je rychlá, tak někteří lidé ty informace sají de facto i z této části toho mediálního prostoru, nemají čas číst ty noviny v té tištěné formě. Tyto projekty nebo i ty investigativní projekty České televize, jako Reportéři ČT a jiné, ty nesmí být jakoukoli formou omezovány.
Jenom velice závěrem... Já tedy vnímám, že, někdo tomu říká klišé, že Senát je pojistkou demokracie, ta naše role je velice důležitá dneska, pojďme to opravdu proaktivně řešit. Nenechme si říkat těmi, kdo nominují do dozorčích rad lidi, kteří vnímají Aeronet jako něco, co je úplně v pohodě, těmito lidmi se nenechme tahat do nějaké politizace. Ne, je potřeba ten systém revidovat a bavit se o tom nahlas. Děkuji všem za pozornost a petentům za to, že toto téma zvedají. Velice díky!
