Jestli to někdo tvrdí, ať mi ukáže tu část a ustanovení a konkrétní paragraf, kde se to někoho ze současných starobních důchodců dotýká.
Tak, to jsem chtěl vyjasnit jako první zásadní věc. Platí vždycky to, že budeme všem současným, ale i budoucím starobním důchodcům, valorizovat jejich důchody plně o inflaci, plně o inflaci, a také o jednu třetinu růstu reálných mezd. A to je rozhodnutí, které už v této Sněmovně padlo v loňském roce. A tento princip tady fungoval dlouhé desítky let a garantoval dobrou životní úroveň našich seniorů. Tato vláda se vlastně ve svých krocích, které už udělala a které teď navrhuje v důchodové reformě, výrazně dívá na specifické situace nemalé části našich současných, ale i budoucích důchodců, kde je potřeba těm lidem pomoci.
A jsou to lidé v počtech milionů, říkám milionů. Jsou to především rodiče od dětí - mámy, babičky - kteří vychovali, pečovali a tam současné výchovné platí a platit bude. Bude přiznáváno vždycky v budoucnu. K tomu tento nástroj doplňuje velmi dobře rodinný vyměřovací základ, který nově oceňuje nejenom výchovu dětí, ale i péči o osobu blízkou. Jestliže výchovné pomohlo 1,4 milionu žen v této zemi v objemu zhruba dvaceti miliard korun v cenách roku 2022 a bude pomáhat už navždycky do budoucna, tak rodinný vyměřovací základ se týká statisíců lidí, kteří pečují o své rodiče, prarodiče, o své manžele, manželky, partnerky, partnery, o svoje děti. Tyto statisíce lidí, kteří pečují do dnešního dne, jsou systémově za svoji péči potrestáni. Oni se starají. Já znám příběhy těch, kteří se starají deset, pátnáct, dvacet let. Jsou to... To jsou za mě hrdinové doby. Oni sice nepostavili ani psí boudu možná, ale jsou to největší hrdinové této doby, kteří svého blízkého nesou, podporují, pomáhají.
Nerad převádím životní příběhy a osudy na peníze, ale tito lidé tomuto státu šetří měsíčně i statisíce korun. Kdyby svého manžela, manželku, nechali v nemocnici na intenzivním lůžku, tak to ten systém stojí klidně 200 000 korun. Ale jsou to lidé, kteří o tyto lidi pečují doma, a my u těchto lidí tuto péči oceníme, jako kdyby ten daný rok dělali za průměrnou mzdu v tom daném roce a z toho se jim bude vypočítávat - odchod v jejich - výše důchodu v budoucnu. Pokud předtím nebo po té době péče vydělávali víc, tak se jim bude počítat to, co je pro ně výhodnější.
To je další poznatek, který říkám, že je jednoznačně ve prospěch statisíců lidí v této zemi trvale, navždy a bude toto promítnuto do výše jejich důchodů, tak to je další věc, kterou tady chci zmínit a vyvrátit nepravdivé informace, které tady zaznívaly ve středu a zaznívají ve veřejném prostoru opakovaně.
Další obrovský solidární, pozitivní a sociální krok je zvýšení minimální výměry důchodů. Dlouhé roky se o tom debatovalo v různých pracovních skupinách a my to zvyšujeme na 20 % průměrné mzdy. Stav do dnešního dne - je to 10 % průměrné mzdy plus 770 korun. Samozřejmě platí u toho, že ten člověk musí odpracovat 35 let pojistné doby, to tam platí nadále.
Upravujeme nároky vdov a vdovců na získání vdovského a vdoveckého důchodu. Budou mít dostupnější své vdovecké a vdovské důchody. Jednoznačně pozitivní krok.
Zaznívalo tady, že údajně trestáme studenty. Není to pravda, protože už v dnešním stavu standardní student vysokoškolského studia, pokud studuje v normální řádné době, tak vlastně v pohodě splní pojistnou dobu do současné hranice věku odchodu do důchodu, aniž by mu bylo potřeba započítávat dobu studia. Proto jsme nakonec u toho upustili, protože to vlastně matematicky nedávalo logiku. Ale ano, doplnili jsme tam doktorandy, o kterých se tak dlouho mluvilo. Řekli jsme, ano, doktorské studium, to bude započítáváno už do doby pojistné.
Tak to jsou asi největší fakt nepravdy, které mě mrzí, že tady zaznívaly. Já nevím nakolik z důvodu, že si ti řečníci nepřečetli ten návrh, nebo protože to takto chtějí používat, ale chci tady jednoznačně říci, že prostě to jsou jednoznačná, pozitivní, důležitá opatření, která tato důchodová reforma přináší pro miliony lidí v téhle zemi.
Mohu ještě vzpomenout společný vyměřovací základ. Manželé nebo partneři se mohou svobodně rozhodnout, že tím, že mají rozdílné příjmy, tak chtějí, aby ten každý rok jim byl počítán jako průměr základů pro výpočet jejich budoucích důchodů, by mohli mít mezi sebou solidaritu, která na rovinu statisticky dává větší sociální jistotu především ženám, že potom jejich důchod bude vyšší. A když se rozhodnou, že to chtějí kterýkoliv rok ukončit, tak jeden z nich přijde na Českou správu a řekne - já z tohoto systému vystupuji, udělám takzvaně go out (?) a ten systém končí. A cokoliv předtím měli společně takto vypočítáno, tak jim bude zachováno do budoucna, ať už ten či onen ovdoví, nebo jestli se rozvedou, ale budou tu jistotu a ochranu tady mít. Zase další důležité, pozitivní, solidární, nebo chce-li sociální opatření.
Vyjmenovávám to proto - a víte, že já ve třetím čtení nikdy nemám dlouhé vystoupení, že chci reagovat na ty nepravdy, které tady zaznívaly během středy. Ano, jsou tady opatření, která nejsou jednoduchá, jsou do určité míry bolavá, žádný politik do toho nejde s radostí. A kdyby mohl, tak k tomu opatření nesahá. A je to nejčastěji zmiňovaná otázka hranice věku odchodu do důchodu. A proč k tomu přistupujeme a proč k tomu na rovinu tahle země přistupovala v posledních třiceti letech?
V posledních třiceti letech rostla hranice věku odchodu do důchodu, postupně se pořád posunovala a ještě i posunuje. Naši prarodiče chodili do důchodu někde kolem padesáti pěti let věku. Ženy podle počtu dětí, některé ještě i dříve. Ale posunujeme to ze dvou základních důvodů, a to je to, že se dožíváme a budeme dožívat vyššího věku, a že mladá generace přichází výrazně později na pracovní trh. Prostě mladí lidé déle studují. Před 30 lety zhruba 50 % populace pracovalo do dvaceti let věku, dneska je to 6 %. Já to nekritizuju, já to konstatuji, že prostě jestliže toto se nám děje, že ten člověk prostě déle studuje a přijde pozdě na pracovní trh, je to jeden z faktů, který je potřeba při té debatě zohlednit.
Ale víte, co mně nejvíce vadí? Mně nejvíce vadí, když selže a když politik neříká to, co říkal před lety. A v okamžiku, kdy odejde z pozice vládního politika, který má zodpovědnost za ten systém, tak to otočí a říká úplně něco jiného. Já jsem tady vzal opravdu jako konkrétní fakt výroky klíčových politiků minulé vlády. (Drží v ruce list papíru a čte.) Premiér Andrej Babiš říká - časy se mění. Babiš dříve byl za zvyšování důchodů a navrhoval penzijních (?) 67 let. Andrej Babiš sestřelí důchodový strop věku 65 let. Nová pravidla pro odchod do penze jdou do vlády. To jsou třeba konkrétní výroky, které zaznívaly ještě v nedávné době. Nebo - (Čte z dalšího listu papíru.) poroste důchodový věk nad 65 let, ministryně financí je pro. To je rok 2019. TN.cz - Alena Schillerová chce zvýšit věk odchodu do důchodu, Maláčová se vzteká.
Já to dělám nerad, ale jestliže něco ten politik říká, když je ministr financí nebo premiér, tak to v tu dobu říká asi s nějakým odůvodněním. Já si myslím, že to neříkali jako výkřiky do tmy jenom proto, že by chtěli oponovat Janě Maláčové. Já myslím, že to zaznívalo proto, že byla upřímná snaha a vědomí stavu věci a nutností ten problém řešit se zodpovědností, kterou v tu dobu tito lidé měli, o kterých tady mluvím. A znovu říkám, já to fakt nemyslím ironicky. Já to popisuju jako stav, kdy chápu, že tohle tehdy říct nebylo příjemné, a určitě tenkrát - já si pamatuji i debatu, to jsme byli na koaliční Ká trojce ve vládě Bohuslava Sobotky, kdy jsme byli v letech 2013 až 2017, tak to taky nebyla jednoduchá debata. Ale já moc prosím, jestli chceme tuhle zemi řídit dobře, zodpovědně, tak prostě stojme si za tím, co říkáme v situaci, kdy máme tu plnou zodpovědnost, vidíme ta čísla, vidíme ta data a víme, že s tím musíme něco udělat.
Dvacet let to odsunujeme. Kdybychom to udělali před dvaceti roky, tak jsme si tuhle debatu dneska mohli odpustit a mohli bychom mít úplně jiné parametry a daleko třeba přijatelnější pro nás pro všechny. Ale když to otočíme během tří, čtyř let, otočíme úplně logiku a princip a pohledy na tyhle věci... Stejně jako tady zaznělo ve středu, že důchodová reforma není potřeba, tak proč to stejné politické hnutí osm let ve volebních programech, v knize O čem sním, ve vládní programové prohlášení, říká, (že) důchodová reforma je potřeba? Tak buď je potřeba, nebo není, a já chápu, že se můžeme přít, že nemusíte souhlasit s navrženými opatřeními, která v té důchodové reformě jsou. Já se vůbec nechci přít o význam slova. Nejsem bohemista, jestli reforma nebo parametrické změny důchodového (nesrozumitelné) to je úplně buřt. Měním zákony, ve kterých měním parametry ke stabilizaci toho systému, aby bylo na důchody dnes, ale i za 30, za 40 let, a aby ty důchody byly důstojné a férové.
Pak tady zaznívalo, že naši důchodci jsou na tom výrazně hůře než v jiných zemích. Už jsme si tady řekli mnohokrát, a já to jenom drobně připomenu. Srovnávat nás s Německem nebo s Rakouskem je nefér v jedné podstatné věci. U nás výplata důchodů je v čistém, stát to vyplácí v čistém, co těm lidem přijde na účet. Německo, Rakousko a celá řada dalších zemí vyplácí v hrubém. Německo má dokonce plné zatížení včetně odvodů na sociální pojištění, ono vyplácí důchody, vyplácí vám důchod a z toho důchodu ten německý důchodce platí odvod na sociální pojištění. Pro mě nelogické. No, ale to je v těch procentech těch výdajů. Takže když ta procenta výdajů začneme srovnávat, tak my tady srovnáváme demagogicky vůči těm lidem, kteří tohle neznají, za tou kamerou něco, co není porovnatelné. Mě mrzí, že myslím, že většina z vás v té diskuzi to víte, a přesto ty argumenty používáte.
My když se podíváme na hodnoty, které srovnávají výši průměrného důchodu vůči průměrné mzdě v této zemi, to je takzvaný ten náhradový poměr, tak jsme dneska na druhé historicky nejvyšší hodnotě. A důchodová reforma ve své zprávě říká, že i v budoucnu se budeme pohybovat zhruba kolem 39 až 40 % náhradového poměru. Ty hodnoty v minulosti byly kolem 35, 36, 37 %. Takže jenom chci tady na základě faktů, dat, která jsou ve zprávě k tomuto návrhu, říci, jak ty skutečnosti jsou.
Už se budou blížit do konce, nechci být úplně příliš dlouhý. Pak chci říct, zaznívá tady argument: důchodová reforma není potřeba, ten systém byl za nás, teď myslím za vlády hnutí ANO, v přebytku, a âŚtudíž to potřeba není. No já chci jenom tady poukázat, ať si každý udělá obrázek sám. (Ukazuje graf, staví ho před mikrofony.) To jsou deficity toho důchodového systému. Ten důchodový systém od toho roku zhruba 1995, 1996 je, v minusu zhruba minus 500 miliard korun. Je jenom pár let v tom období, kdy ten systém byl v malých přebytcích. A víme, že ten systém není oddělen od státního rozpočtu, je součástí státního rozpočtu. Kdyby ten státní rozpočet nedotoval ty roky, tak by ten systém, kdyby byl úplně oddělen, tak by musel dělat co? No snižovat důchody. To nechceme, nikdo to nechceme.
Tak já jenom říkám, když zazněl argument: není to potřeba, bylo to v přebytku, bylo to pár výjimečných jednotlivých let. Proč se ten systém dostal za poslední dva roky do takových velkých schodků, větších schodků, než se původně předpokládalo? No protože systém valorizací důchody výrazně zvýšil a zvýšil i výdaje na ně. To není něco, co by se dalo(?) říkat... Jako tady kdyby byla jakákoliv vláda za poslední dva roky, tak by ten deficit se vytvořil vlastně úplně stejný. A my se snažíme jenom tou důchodovou reformou přispět k tomu, aby ty deficity nebyly potom v jednotlivých letech minus 250, minus 300, 350 miliard v dnešních cenách, ale snažíme se směřovat k tomu, aby ten deficit byl v těch letech nejnáročnějších, řekněme to takto, někde kolem minus jednoho, minus 1,2 % HDP, což říkáme, a myslím, že i opozice to říkala, že je to něco, k čemu bychom jako měli jako cíl směřovat.
Pak tady zaznívá, jestli Marian Jurečka, nebo někdo víme, co bude za 20, za 30 let? No, já to nevím na korunu přesně, já nemohu - ani žádný ekonom - garantovat, jestli ten deficit bude minus 344 v roce 2053 nebo 342 (miliard). Ale to, že ten deficit bude, když nic neuděláme, když bychom nic neudělali, kolem zhruba minus 4 až 5 % HDP, tak to říkají úplně všichni ekonomové, všichni ti, kteří opravdu se umí podívat na demografii, která v zásadě už prostě (je na) příštích 20 let daná, protože prostě ty děti se nám nenarodily. Tam se nic nezmění. Možná tady zůstane nějaká část lidí, co přišli s dočasnou ochranou, ta to může malinko změnit a pomoci snížit trend toho poklesu, ale nezmění to dramaticky. Takže to jsou fakta, která tady jsou, a prostě tu důchodovou reformu, ať chceme, nebo nechceme, holt udělat jako musíme. A nejde to už odkládat dál, protože když to řekneme, že to uděláme za čtyři nebo za osm let, tak to bude ještě, ale ještě víc bolet a bude to daleko složitější.
Já si tady dovolím ještě ukázat, co jsem nestihl, jak se nám vyvíjí ten náhradový poměr. (Ukazuje a staví před mikrofony graf.) Tady můžete všichni vidět, dívám se tady na pana kolegu Andreje Babiše, prostřednictvím pana předsedajícího. (Natáčí graf směrem k místu, kde sedí poslanec Babiš.) Ten náhradový poměr za dlouhé roky, to jsou data, která jsou Českého statistického úřadu. A tady vidíme, jakým způsobem se to vyvíjí, tady máme ty poslední dva roky. Máme tady nejvyšší, tady druhý nejvyšší náhradový poměr vůči té průměrné mzdě. Já tím jenom chci dokladovat to, když se říká, že ten systém nepomáhá, že ta vláda na někom šetří, tak já tady jasně říkám, je vidět ve výdajích, v růstu těch výdajů na důchody, jak se ten systém chová, jak se vyvíjí.
Tady si dovolím asi poslední ještě poukázat na to, jaká je reálná hodnota, reálná hodnota těch důchodů, to znamená, jaká je ta kupní síla těch důchodců, a vidíme tady (Ukazuje další graf.) od roku 2015 jak, se to vyvíjí v naší ekonomice, v naší společnosti, a tady vidíme to poslední období. Já to tady takto klidně nechám, mohu nechat třeba i kolovat, když ta data se někdy přehlíží a říkají se potom jenom nějaké věci, které nejsou pravda.
Tak já bych moc poprosil a vážím si třeba tohohle týdne, kdy debata k jiným tiskům za MPSV byla tady jako velmi věcná, férová, racionální. Třeba včerejší debata k návrhu revize dávek, superdávce, ta si myslím, že byla taková, jaká má být, že tady přijdou kolegyně, kolegové z opozice, mají celou řadu jako i vlastně velmi podobných principů a pozměňovací návrhů, které cílí vlastně stejným směrem. Za mě si myslím, že takhle ta debata má vypadat.
Ale já jako upřímně jsem politik, chápu, že důchodová reforma je téma, kde se dá pracovat s ne úplně jasnou znalostí všech fakt a souvislostí, dá se to propojit s nějakým strachem, s obavou, s pocity. Ale myslím si, že toto jsou zrovna témata, která v zahraničí říkají politici, ale když se bavíme o reformě zdravotnictví, o reformě školství, o reformě penzijního systému, tak se snažíme, abychom ty emoce dali úplně bokem, abychom do toho tu politiku tahali co nejméně. Jestli(?) chceme spravovat tu zemi dobře, odpovědně, tak je na místě, abychom to opravdu dělali na základě faktů, skutečností, bez zbytečných emocí a netahali do toho, jak se říká, tu politickou... Přemýšlím nad správným slovem. To, co někdy prostě běží z hlediska určité, nechci říct manipulace, ale z mého pohledu bych to řekl jako za MPSV, když slyším některé výstupy, tak je to manipulace, protože to je překrucování skutečností, faktů.
Já jsem tady vyjmenoval několik klíčových opatření důchodové reformy, která jednoznačně pomáhají zvyšovat důchody těm lidem, garantovat jejich sociální stabilitu do budoucna. Ocenění té věci, a to mě mrzelo, že tady vlastně bylo v tu středu úplně opominuto, úplně a postaveno do úplně jiné role.
Takže já děkuju. Byl jsem delší než ve třetím čtení bývám, ale myslím si, že těch zhruba 22 minut, které jsem tady tomu věnoval, mělo snad aspoň trochu smysl. Doufám, že jsme schopni debatovat věcně, případně říkat, když s něčím nesouhlasím, a to já jsem vždycky v politice se snažil za sebe dělat, když já s něčím nesouhlasím, nebo moje strana, tak navrhovat řešení, navrhovat jiné řešení, navrhovat lepší řešení a přesvědčovat ty ostatní o tom, že moje řešení je to správné. Ale nemít to, nemít tu alternativu a říkat: my to potom změníme, tak to je za mě mlácení prázdné slámy, a to si prostě normálně u takovýchto témat dovolit nemáme. Dámy a pánové, děkuju vám za pozornost. (Potlesk poslanců koalice.)
