Pane doktore, koalice SPOLU se rozhodla „rebrandovat“, jak se říká. Modrou nahradila taková zvláštní zelená. A v jiné variantě meruňkově oranžová. Jak se na to asi může dívat starý straník z ODS, který má celou svou politickou kariéru spojenou s modrou? Navíc, zelená... No, evokuje to Green Deal, který není příliš populární.

Spoléhat na barevné vzrušení, kterému propadají lidé věřící v ideály téměř nadpozemské, nebylo a není nic neobvyklého. V Číně se věřilo a věří, že žlutá barva je symbolem štěstí, červená radosti a naši současníci tuto barevnou kombinaci už dávno považují za vhodnou k uctívání komunismu. Rudý prapor, stejně jako černožlutý nebo dokonce francouzská trikolora už mají za sebou také pohnuté dějiny. Zřejmě proto se modrá barva stala symbolem ODS hned po jejím vzniku, a její kritici a nepřátelé záhy začali skandovat heslo – rudý včera, modrý dnes, já jsem zloděj z ODS.

Přesto se mi zdá, že volbu barevnosti na praporech, ke které by mohl něco dodat už i I. P. Pavlov, je dobré si někdy zapamatovat, Zejména v dobách, které historik Karel Durman nazýval dobou „útěku od praporů“. Nechci být marně ironický, ale zdá se mi, že ta kombinace zelené a oranžové, která nám připomíná letní výlety k moři někam na Balkán, může způsobit zbytečné vzrušení dam sdružených okolo ODS, které mají představy o estetických kvalitách svých kolegů. Než si oni sami myslí. Ale hlavně, ani my bychom se tím neměli příliš vzrušovat, protože podle našeho názoru jsou výsledky voleb, pokud k nim vůbec dojde, už dnes náležitě ošetřeny.

Když poodejdeme od barvy a podíváme se na představené programové teze. „Teď je třeba stát na správné straně“, zní hlavní heslo. A doplněno bylo, že je třeba stát za Ukrajinou, je třeba nebýt jako Maďarsko a dávat peníze na obranu, protože Putin číhá. Jaké skupiny na tohle můžou „letět“?

Dovolil bych si uvažovat o tom, že bez ohledu na generační rozdíly existuje toto temperamentní rozdělení na padouchy a hrdiny, navíc vzrušeně a zaujatě opakované při kdejaké masmediální příležitosti, jako Signum laudis naší zmatené doby. V minulosti to bylo jednoduché. Rakouský císař tento metál uděloval maďarským, stejně jako českým hrdinům, a také zejména na východní frontě. Dnes je obtížné hledat ty, kteří „šli na Rusa a věděli proč“, ale podle posledních polotajných dat z prostředí AČR se můžeme domnívat, že jich je už na desítky. A když se podíváme „na sítě“, které jsou v jiných případech považovány za šiřitele všeho zlého a nedobrého, čteme na nich jména mnoha mužů i žen, které už na Ukrajině byli a hodně těch, kteří jim tuto bojovou slávu přejí. Protože tato data ale patří podle našich vojenských hodnostářů, vč. prezidenta republiky, mezi utajované skutečnosti, nedovoluji si ani odhadnout, kolik těch na „správné straně barikády“ je a kolik jich proti vychytralému Putinovi (který je jen symbolem zosobnění zla rozšířeného na území Ruské federace) skutečně vyrazí. I kdyby jen měli nahradit třeba ty ukrajinské bojovníky, kterým se, zejména v poslední době, nechce válčit, ani po boku statečných Francouzů, Němců a Britů.

Fotogalerie: - Vlastenecká síla

Já si pamatuji, že po pádu vlády Petra Nečase, která byla prudce nepopulární a její ekonomická politika štvala i mnohé pravičáky, se strany dnešního SPOLU přimkly k tématům Ukrajiny, „boji za demokracii“ a k „bytí spolehlivým partnerem Západu“. Z domácích výkonů Fialovy vlády jsou nešťastní i její voliči. Přetlučou tyto „hodnoty“ ekonomické potíže?

Myslím si, že ano. Snažím se sice opomíjet burcující slova některých až příliš agresivních reprezentantů společenství SPOLU, ale opravdu jsem překvapen, kolik příznivců války na ukrajinské zemi, moři a ve vzduchu volá po těchto dvou vámi vzpomínaných hodnotách. Dokonce ještě včera se přihlásilo k podpoře ministerského předsedy Fialy ne méně než 650 petentů, kteří by mohli tvořit, jak se tomu v minulosti říkalo, „zdravé jádro“ společenství těch, kteří jsou společně s panem premiérem ve válce. Jsou to sice většinou herci a členové státem uznané umělecké obce, kteří navíc budou státem honorováni, a už to je docela slyšitelná skupina těch, kteří by mohli reagovat na pověstnou výzvu pana MZV Lipavského a začít si objednávat letní pobyt na Krymu. Před dvěma léty to nevyšlo, tak se jim to snad může podařit letos.

Nejsem si také jistý, zda právě voliči ODS jsou ti nešťastní, protože nevím, kolik vlastně těch voličů je doma i v zahraničí, a kolik je těch, kteří se ještě do voleb alespoň někde na chvilku objeví. A ti, dovoluji si tvrdit, mají o finanční zdroje už dávno zažádáno nebo je dokonce mají pod kontrolou.

Že to budou „hrát“ na armádu a bezpečnost, předvedly vládní strany ve sněmovně, jejíž jednání o obraně bylo uzavřené. A přitom i pirát Michálek řekl, že nic tajného se tam neprojednávalo. Opozice je napadána, že svým odchodem ukázala, že když nemůže dělat show, nechce debatovat. Oproti tomu analytik Štěpán Kotrba varuje, že veřejná diskuse o obranných výdajích je nutná a že musíme vědět o každém koupeném náboji. Jak to rozsoudit?

Těžko soudit, když ta naše malá česká demokracie je tak trochu „řízená“. Moc zákonodárná, výkonná a soudní jsou na povel jedné party a buď sláva výjimkám, které se tomuto marasmu dokázaly vzepřít. To naše letité prověřování kde koho, kdo může něco vědět a kdo nesmí, navíc pod záminkou ruských špionů vymodelovaných podle Haškova vzoru na četnické strážnici v Putimi, je tak zvláštní, že se ho musí obávat i ve Washingtonu. Americký viceprezident upozornil na to, že EU se ničí sama ze sebe a nelze nevidět, že tak se tomu děje i s těmi všemi tajnými operacemi a „tajnými tajnými“, kteří ví Bůh, co vlastně dělají u nás doma. Zdá se, že alespoň podle českých médií, bývalá nejvyšší výzvědná hodnost si opatřila v Motole 50 mil. Kč a nikdo si toho nevšiml. Jak to musí vypadat u těch nižších, o kterých nesmíme vědět ani kolik jich vlastně je a do kterých teplých krajin odlétají i se svými neviditelnými, ale tušenými vedlejšími výdělky. Kdysi jsem vzpomínal na javánské přísloví – ada gula, ada semut. Do češtiny se to překládá – je cukr, jsou mravenci! Je to sice z let nizozemského kolonialismu, ale i tehdy se tak trochu lhalo, a tak trochu kradlo.

Jaké vzpomínky ve vás vyvolává rétorika stavící armádu do centra všeho dění? Koneckonců, vojáci se čím dál více vyjadřují v politice, na zmíněné schůzi mluvil i generál Řehka. Je taková snaha zastrašováním veřejnosti, jak někteří naznačují?

Ano, je to trochu zvláštní a v českých poměrech nebývalé, anebo zapomenuté. V moderních dějinách českého a československého státu nic podobného nebylo, kromě dvou „politických“ generálů, jejichž aféry způsobily mimo jiné i tzv. Pražské jaro. Jeden z nich, „semínkový generál“ Šejna, nakonec skončil v milostném obětí CIA, a tak bychom ho mohli, až do nedávna, považovat za stojícího „na správné straně“.

Ale i tak se někdy můžeme probudit ze snu, ve kterém se Fialovo heslo „Jsme ve válce!“ změní v konstatování celého parlamentu a vyhlášení/rozkazu prezidenta republiky. Pak, jak víme z ukrajinského příkladu, by se ani nemusely konat volby a prezident by v letech válečných mohl vládnout a jezdit po světě jako pan prezident Zelenský, blahé paměti.

Fotogalerie: Sněmovna o rozpočtu - Sněmovna o rozpočtu

Z ODS odešel Jan Zahradil. Nebude nikde kandidovat, ale chce garantovat ekonomický program Motoristů sobě. Tvrdí, že je třeba „uklidit po Lipavském“. Naopak tedy, zmíněný ministr Lipavský bude zahraničněpoliticky mluvit za SPOLU, za niž kandiduje. Tak schválně, kdo je větší posila? Zahradil nebo Lipavský?

Dovolil bych si na závěr alespoň jedno proroctví anebo hádání z křišťálové koule. Myslím si, že pan Lipavský je natolik pružnou neosobností, že může být k použití komukoliv a pro kohokoliv. A nedělejme si iluze, česká politika takové lidi potřebuje a velká část naší proměnlivé „občanské společnosti“ také. Konečně už byl zahájen proces „úpravy“ výsledků zkoumání volebních preferencí, který je také už vyzkoušený z doby „odstřelu“ Jiřího Paroubka v roce 2010.

Jan Zahradil má hned několik nevýhod. Má dlouholeté zkušenosti v české i evropské politice, je vzdělaný a mohli bychom ho s jistou výhradou zařadit mezi „otce zakladatele“ ODS. Hodně si toho pamatuje a jako takový se musí jevit současnému vedení ODS na všech úrovních jako „sprostý podezřelý“. A protože je jeho rodná strana dnes už ze své podstaty nereformovatelná, předpokládám, že bude opět stranou vítěznou, a páně Zahradilova budoucnost trochu nejasná. Ale to ještě neznamená, že nikoliv tragická, spíše bych řekl, že bez ohledu na před- i povolební vichřice bude pozoruhodná...

Psali jsme:

„Brutálně zneužíváte válku.“ Hádka k nezastavení. Havlíček a Lipavský v sobě

„Nas*al mě.“ Trump soptil do médií. Schytal to Putin, pak také Írán

Jak napravit zahraniční politiku po Lipavském. Hovoří Jan Zahradil, nová posila Motoristů

Tlustý: Chystat útočné zbraně na Rusa? Nesmysl. Lepší je raketová obrana