Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já navazuji i na včerejší debatu, která tady na plénu Sněmovny, se - říkám i poměrně jako zkoncentrovala do věcné roviny. Ale bylo to někdy kolem půlnoci, půl jedné ráno - jsme tady vedli debatu o legislativní nouzi a vlastně způsobu projednávání tohoto materiálu. A já jsem tady některé souvislosti vysvětloval. Nicméně část poslanců, kteří jsou tady teď, tady včera nebyla. Proto jsem říkal, že bych byl rád, abych to mohl v nějaké delší řeči odůvodnit více souvislostech než jenom v čistě faktických poznámkách, které bohužel u tohoto tisku do určité míry nejsou v souladu s jednacím řádem. Protože často to nejsou reakce, které by se týkaly někoho, kdo v té rozpravě vystupoval, ale jsou to už potom faktické, které se vyjadřují ať už ke stavu legislativní nouze, k obsahu tohoto tisku jako takovému. To tady vidíme v posledních dvou dnech
Nicméně pokud jde o tu otázku legislativní nouze, její nutnosti a toho, proč tento postup vláda nakonec musela zvolit, tak mi dovolte uvést několik faktů. A na úvod v rámci toho odůvodnění musím sdělit i tu obsahovou část, která se týká toho, jakým způsobem vlastně ten vládní návrh upravuje tu mimořádnou valorizaci.
Já se vrátím do toho období někdy roku 2008, 2009, když tehdy MPSV a vláda udělala tuto valorizační úpravu. Tak když jsem mluvil i se svými kolegy na ministerstvu, kteří tam stále pracují, pracovali tam i tehdy, tak říkají, bohužel nikdo z nás a ani z politiků nepodrobil tehdy tu úpravu nějaké modelaci a položení otázky, jak se ten systém bude chovat v okamžiku, kdy budeme mít několik měsíců, klidně rok, dva, velmi vysokou inflaci v České republice. Jak se ten systém bude chovat potom v dopadu na rozevírání nůžek, životní úrovně vysoko a nízkopříjmových důchodců, jak se ten systém bude chovat z hlediska udržitelnosti například financování a nároku na státní rozpočet?
Tady tyto věci tehdy prostě objektivně vyhodnoceny se všemi dopady a riziky nebyly. A my jsme se dostali v posledních měsících, především v loňském roce do situace, kdy to schéma především pro tu mimořádnou valorizaci, která je potom čistě procentická, tak nám vlastně opravdu rozevírá nůžky v dopadu na životní úroveň mezi jednotlivými skupinami seniorů. To je jeden poměrně závažný fakt, který tady nastal.
Na to jsem já reagoval už během podzimu loňského roku, kdy jsem jasně říkal, že součástí návrhu důchodové reformy bude i oprava a úprava tohoto valorizačního mechanismu, na kterém je potřeba, abychom našli ideálně shodu napříč celou politickou reprezentací ať už opoziční, či koaliční. Aby to byla potom změna, která bude trvalá, dlouhodobá a která opravdu bude reflektovat právě období, kdy přijde mimořádná inflace, kdy přijdou mimořádné rozdíly i mezi jednotlivými měsíci.
My jsme dneska v situaci, kdy v loňském roce nám proběhly dvě mimořádné valorizace důchodů. Také proběhla řádná valorizace k 1. 1. 2022, řádná valorizace k 1. 1. 2023. A jsme teď situaci, kdy od té poslední mimořádné valorizace, která je opravdu klíčová, vlastně zákon stanovuje podmínku, pokud od té doby, po jednotlivých měsících, které jdou za sebou, nastane situace, že inflace, ta meziměsíční v tom součtu, překročí pět procent, tak je potom potřeba, aby vláda vydala nařízení vlády, kterým stanoví podmínky pro tu valorizaci, na základě kterých Česká správa sociálního zabezpečení potom vydává konkrétní rozhodnutí o výpočtu nové výše důchodů pro každého konkrétního občana, který je příjemcem některého z typu důchodů. Tak ten proces je nastavený dneska. Tudíž pro tuto situaci, pro mimořádnou valorizaci, není nejpodstatnější srovnávání celé průměrné roční inflace nebo meziroční nebo meziroční po jednotlivých měsících. Tady pro toto je opravdu klíčové sledování toho způsobu a tempa té meziměsíční inflace. A v tomto případě, ve kterém jsme dnes, tu významnou roli sehrál fakt toho velmi vysokého skokového nárůstu té meziměsíční inflace mezi prosincem a lednem, prosincem 2022 a lednem 2023.
My jsme deklarovali jasně, že předpokládáme, že mimořádná valorizace v roce 2023 proběhne. Za vládu jsem to zmiňoval já i kolega ministr financí Stanjura. Dávali jsme i ten odhad, jak to může vypadat, ta mimořádná valorizace, v částce, v objemu celkového dopadu na státní rozpočet do 20 miliard korun. Ano, tyto finanční prostředky nebyly v návrhu státního rozpočtu dány, alokovány, protože když vláda připravovala státní rozpočet, tak nebyla schopna absolutně odhadovat, jaká ta inflace meziměsíční může být. Ten odhad jsem já říkal někdy na dotazy novinářů v prosinci, kdy už byl státní rozpočet schválen. Ale platilo to, co platilo i v roce 2022 a je to logické. Když ty podmínky nastanou, tak státní rozpočet logicky v tomto případě, je to mandatorní výdaj, tak musí tento výdaj pokrýt. A také to platilo i v roce 2022, kdy ty mimořádné valorizace nebyly obsaženy v návrhu státního rozpočtu, ty prostředky tam nebyly alokovány v plné výši, přesto jsme tyto nároky dokázali uspokojit. Takže prosím, toto nedávat do nějakého kontextu a do souvislostí, proč tady dneska stojíme. Protože z hlediska logiky to, co tato vláda udělala, jak se chovala v minulém roce, nemá žádný argumentační smysl.
Proč tady dnes tento návrh předkládáme ve stavu návrhu legislativní nouze, tedy zkráceného projednávání tohoto tisku v Poslanecké sněmovně, je celkem logické. A je to nasnadě proto, protože jak jsem tady odůvodnil, ten výsledek toho nárůstu inflace v lednu oproti prosinci, který nás opravdu dostal do dopadu na státní rozpočet, do toho, co jsme neočekávali, a to znamená, že ta původní odhadovaná částka, která byla někde do 20 miliard korun, tak se nám teď dostala poté, co byla zveřejněna 10. února data Českého statistického úřadu, tak se nám dostala do dopadu v letošním roce na hodnotu 34,4 miliardy korun v letošním roce a 58,8 miliardy korun příštím roce. A toto v okamžiku, kdybychom 23. března měli účinné nařízení vlády podle stávajícího valorizačního mechanismu a Česká správa sociálního zabezpečení by následně provedla rozpis zvýšení důchodů pro jednotlivé občany, stalo by se toto už jednou provždy do konce života lidí, kteří tyto důchody pobírají, trvalou výší jejich důchodů, která v budoucnu podle toho, jak se tady shodneme v příštích měsících, by byla více či méně valorizovaná v pravidelných nebo jiných valorizacích. To znamená, to, co by bylo v červnu dáno, už nelze jakýmkoliv dalším mechanismem vzít zpátky a ten trvalý mandatorní výdaj korigovat nebo ho snížit.
Kdyby současné znění zákona hovořilo jinak a řeklo by - to je jenom opatření, které reaguje na mimořádnou valorizaci a týká se to jenom toho daného roku a od 1. 1. dalšího roku může vláda rozhodnout jinak a upravit ty výše důchodů, nestáli bychom tady a neřešili bychom tuto situaci, protože by to nedávalo smysl. Ale vzhledem k tomu, že opravdu poté, co v červnu budou tyto důchody zvýšeny podle - nebo byly by zvýšeny podle stávajícího mechanismu, tak prostě nelze už potom žádným prostředkem snížit tuto částku v těch budoucích letech.
A když to promítneme do těch současných valorizačních pravidel, tak v příštích deseti letech by ta částka jenom v těch základních mandatorních výdajích, bez zohlednění budoucích valorizací, byla necelých 600 miliard korun finančních prostředků navíc k současným výdajům důchodového systému. Ten důchodový systém se nám prokazatelně propadá a bude propadat do výrazného schodku. Po roce 2035 se ten schodek začne propadat ke čtyřem a pak ještě až někdy k pěti procentům HDP, to znamená v dnešních hodnotách by to bylo více než 300 miliard korun. Tyto výdaje nejsou a nebudou už kryty příjmy ze sociálního pojištění, tím pádem děláme tyto kroky a tato vydání na vrub toho, že tento stát to musí vzít buď z jiných částí státního rozpočtu nebo si na to, jako je případ této aktuální situace, půjčuje a musí to v budoucnu splatit i s úroky. Tolik vysvětlení toho, když mluvíme o stavu legislativní nouze, které je tady argumentačně opřeno o ty značné hospodářské škody, tak tady nehovoříme o dopadu jenom pro rok 2023 a státní rozpočet, ale mluvíme tady o těch dopadech právě do státního rozpočtu ve všech těch příštích letech, dokud by byly tyto finanční prostředky vypláceny.
Já to přečtu naprosto přesně, ať to tady zazní. Tedy podle § 99 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyhlásí předseda Poslanecké sněmovny stav legislativní nouze za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. V daném případě se jedná o legislativní nouzi z důvodu hrozby značných hospodářských škod, které spočívají ve značně vysokých finančních dopadech v řádu desítek miliard korun, které nebyly očekávány a které by představovaly trvalé mandatorní výdaje a ohrožovaly by udržitelnost celého důchodového systému v budoucnu. K případné námitce, že se na jedné straně navrhuje úspora výdajů důchodového systému podle předloženého návrhu zákona, avšak na druhé straně se navrhuje snížení příjmů důchodového systému ve výši zhruba 4,5 milionu(?) korun v důsledku slevy na pojistném na důchodové pojištění pracujících poživatelů starobního důchodu místo zvyšování důchodů o 0,4 % výpočtového základu za 360 dní, další výdělečné činnosti vykonávané s pobíráním důchodů - o tom hovořil 20. února 2023 místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek v Českém rozhlase - což je ve vzájemném protikladu, lze uvést, že se jedná zatím jen o návrh MPSV. Takže to jsem si dovolil tady ještě uvést do kontextu, kdy některé tyto věci jsou v té veřejné debatě používány ne úplně férovým způsobem.
Já chci tady také uvést to, že když se podíváme do těch absolutních částek, tak když jsem tady uvedl příklad těch dopadů zhruba v těch příštích deseti letech podle současného znění zákona a podle současně platné úpravy a rozdíl v tom, když přijmeme tu úpravu, kterou navrhuje vláda, a vláda navrhuje, že valorizace proběhne v červnu, že bude v průměru v červnu zvýšení důchodů o 760 korun, tak ten rozdíl v nárocích na státní rozpočet bude, já nemám rád používání slova "úspora", ale snížení těch mandatorních výdajů o 316,4 miliardy korun - a znovu říkám, nepočítám tam ty nároky na ty budoucí valorizace, které tady rozhodně budou.
Padá tady otázka toho, jestli vláda nemohla toto změnit dříve a zdali tady nebyla nějaká úvaha a taktika ve vztahu k prezidentským volbám. To znovu opakovaně musím odmítnout, protože já jsem v průběhu podzimu a v průběhu ledna jasně deklaroval to, že musíme upravit dlouhodobě ten valorizační mechanismus, protože prostě nebyl stavěn na takovéto období a není dlouhodobě udržitelný. To téma tady jasně opakovaně zaznívalo.
Pokud jde o otázku toho legitimního očekávání a toho nároku, zdali občanům, tedy důchodcům, kteří požívají starobní důchod, nejsou krácena jejich legitimní očekávání, tak chci jasně říci, že tady zákon nehovoří o tom, že poté, co Český statistický úřad zveřejní nějakou hodnotu, tak něco nastává. Zákon říká, že pro určení konkrétních parametrů zvýšení důchodů platí odstavec 16, podle něhož zvýšení důchodů stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 107 odstavce 1 se jedná o nařízení vlády. Nařízení vlády v této věci nebylo vydáno, zatím nebylo vydáno. Nárok důchodců na zvýšení důchodů se tedy odvíjí až od vydání příslušného nařízení vlády, které stanoví konkrétní parametry zvýšení. Kdyby bylo stanovení zvýšení důchodů jednoduché, nemuselo by být vydáváno nařízením vlády. Je sice pravdou, že v případě mimořádné valorizace jsou postupy o něco jednodušší, avšak jedná se o princip, který by měl platit stejně pro řádnou i pro mimořádnou valorizaci. Nesprávný je tedy názor, že v případě řádné valorizace vzniká nárok až vydáním nařízení vlády a v případě mimořádné valorizace není nařízení vlády vlastně třeba, neboť nárok na zvýšení nařízení vlády nezakládá. To si myslím, že je opravdu důležité. Znovu to tady opakuji, říkal jsem to tady v posledních dvou dnech už několikrát. To, jaká bude a jak bude aplikovaná mimořádná valorizace, opravdu jasně říká a v ten okamžik vzniká i ten právní nárok a v ten okamžik vznikají i legitimní očekávání, když je vydáno nařízení vlády. To bychom takto mohli v jiných případech implikovat, že v okamžiku, kdy Český statistický úřad vydá nějakou hodnotu, tak nám vznikají nějaká jiná legitimní očekávání ve vztahu třeba k některým podporám sociálního systému a podobně. Vždycky u těchto věcí je potom klíčové, jak je potom naplněn ten další prováděcí právní předpis.
Já si tady dovolím zmínit ještě také to, co tady zaznívalo, a to je, že vláda dostatečně nemyslí na naše seniory, na jejich životní situace. Dovolím si tady zmínit některé argumenty, které jsem také uváděl v posledních dvou dnech při svých vystoupeních. To, co už tady dneska zaznělo, je opravdu nutné se podívat na ten vývoj důchodů v České republice ve srovnání s průměrnou čistou mzdou a když se na to podíváme od roku 2020, tak jsme se pohybovali v roce 2010 na úrovni 55 % průměrného důchodu vůči čisté průměrné mzdě. V roce 2013 to byla dokonce hodnota 57 %. Když se podíváme, kdy ta hodnota za posledních třináct let byla nejnižší, bylo to v roce 2018, bylo to 51 % průměrného důchodu vůči čisté mzdě. V roce 2021 to byla hodnota 50% a během roku 2022 a 2023 se dostáváme na hodnoty 56 %, 60% a pokud bude realizovaná valorizace podle návrhu vlády, kterou tady předkládáme tou změnou zákona, dostaneme se na hodnotu 62 % výše průměrného důchodu vůči průměrné čisté mzdě v této zemi.
My jsme tady zmiňovali i to srovnání (nesrozumitelné) s průměrnou hrubou mzdou, vlastně je to v jiných procentních hodnotách, ale velmi věrně to kopíruje to, co jsem tady říkal před chvílí. Já jsem tady dával ještě i určitý kontext, nikoli že bych chtěl tady nějakým způsobem říkat, jestli situace například na Slovensku je lepší či horší, ale jako kontext jsem tady také uváděl to, jak se ta situace vyvíjí například právě v této zemi, která je nám v hodně ohledech poměrně blízká, a tady když se podíváme na ten vývoj, tak třeba v roce 2022 byl průměrný důchod vůči průměrné mzdě na Slovensku ve výši 40 % a v roce 2023 ve výši 45 %, zatímco v České republice se nám vyvíjí ten průměrný důchod tak, že se dostáváme za rok a půl z hodnoty necelých 41 %, v letošním roce se dostaneme na hodnotu více než 50 %, pokud jde o tu průměrnou mzdu. Pokud jde o absolutní částku, tak se ten průměrný důchod v České republice dostane nad hodnotu 20 000 korun.
Co si myslím, že stojí opravdu za pozornost, dívat se na to, jaké je rozložení těch důchodů v České republice a kolik těch důchodů které skupiny důchodců pobírají. Ten nejčastěji pobíraný důchod v této zemi je 21 tisíc korun. Vidíte, že je to i poměrně vyrovnané rozložení. Těch důchodů, které by byly, řekněme, pod hranicí 15 či 14 tisíc, je poměrně už malé množství.
Také chci připomenout, že docela výrazně sociálně pomohlo zavedení výchovného, o které jsme tady v posledních letech vedli mnohokrát velmi intenzivní debatu. Já sám jsem byl tady minimálně dvakrát navrhovatelem výchovného, Pavel Bělobrádek byl navrhovatelem výchovného. Předkládali jsme několik pozměňovacích návrhů k zákonu o důchodovém pojištění. Byli jsme v tu dobu opoziční poslanci. Sněmovna to několikrát odmítla i s odůvodněním představitelů koaliční vlády Andreje Babiše, že výchovné nechtějí aplikovat. Často jsme slyšeli zdůvodnění i s ohledem na to, že třeba ten náš návrh není legislativně technicky správně a podobně.
Nakonec se nám výchovné podařilo prosadit. Bylo prosazeno - a to říkám korektně - na návrh Romana Sklenáka napříč, myslím, podporou celé Poslanecké sněmovny. To výchovné se rozjelo od ledna tohoto roku a pomáhá ocenit tu zásluhovost především maminek za výchovu dětí, za výchovu dnešní produktivní generace. Je to zhruba 1,4 milionů těch, kteří na výchovné mají nárok.
Výrazným způsobem to pomohlo zlepšit tu neférovou situaci, kdy maminky, které vychovaly nás, dnešní produktivní generaci, byly vlastně za tu výchovu tím systémem potrestány, protože v těch minulých letech, především ještě před těmi 20, 30, 40, lety, byly ty nůžky v odměňování žen a mužů mnohem více rozevřené než teď. To znamená, žena, která byla na rodičovské a mateřské, tak jí částečně utekly příležitosti v kariéře, utekl jí i nárůst v odměňování.
Ten systém, který je doposud nebo byl doposud založen pouze na zásluhovosti z pohledu výše odvodů na sociální pojištění, tak ji vlastně opravdu významným způsobem trestal potom i na té budoucí výměře důchodu. To se podařilo odstranit a tady opravdu tyto ženy - protože těch mužů je tam zhruba kolem 40 tisíc - tak ty ženy opravdu mají důchod od 1. ledna díky tomuto vyšší o víc jak tisíc korun.
Takže to je potřeba vnímat v kontextu, když se bavíme, jestli vláda zapomíná, nebo nezapomíná a nepomáhá důchodcům a podobně. Byly tady návrhy, jestli to neodložit, to říkali někteří ekonomové. Vláda se rozhodla, že žádný odklad nebude. Pro nás jako KDU musíme jednoznačně říct, že je to velká priorita. Výchovné tady prostě je a bude. Vnímám to jako opravdu významný pokrok v tom, že umíme dát v důchodovém systému důraz i na to, že ti rodiče měli tu odvahu, šli do toho a vychovávali děti, měli děti, investovali do jejich vzdělání.
Myslím, že to je základ vůbec toho, aby ten důchodový systém byl v budoucnu udržitelný, aby byly udržitelné veřejné finance, systém zdravotního pojištění, protože prostě bez dětí ta společnost je v háji a my musíme touto formou, i tou ekonomickou, ocenit opravdu tu odvahu rodičů a jejich úsilí vložené do výchovy dětí.
To se podařilo a budeme rozhodně toto i dál rozvíjet v rámci důchodové reformy, kterou budu teď v březnu projednávat určitě i na několika jednáních se zástupci jak koaličních tak opozičních stran, zástupců sociálních partnerů. Snažím se také stavět i na tom, na čem byla shoda v té minulé komisi. Myslím si, že není fér tady říkat, že ta komise nic nevyřešila, nic neposunula.
Ano, předsedala jí Danuše Nerudová a já mám informace o tom, že na mnoha základních principech tam byla shoda v tom, jakým způsobem řešit změny důchodového systému, jak je řešit i v otázce příjmů, v otázce třeba i určité férovosti. Takže budu rád na tom spolupracovat a budu rád, když i ta prohlášení, která tehdy zaznívala od politiků, kteří tehdy byli součástí vládní koalice, jako byla třeba paní ministryně financí, nebo jaká prohlášení říkal i k těm základním principiálním věcem třeba i Andrej Babiš, když zůstanou ještě v platnosti a když na nich budeme moci stavět.
Budu rád, když nedojde k tomu, že teď najednou v okamžiku, kdy tito lidé přešli do opozice, nemají žádnou zodpovědnost, tak že se to obrátilo o 180 stupňů a bude to najednou všechno jinak. Protože toto jsou důležité věci, nejsou jednoduché, v některých parametrech nejsou ani populární ta rozhodnutí. Ale jestli my všichni tady myslíme vážně to, že máme zodpovědnost za tuto zemi, za budoucí generace, tak si myslím, že nemůžeme před tím se nikam schovat a říkat, že to někde počká, nebudeme o tom rozhodovat a podobně.
Poslední, co chci tady zmínit, je ten náš konkrétní návrh. Ten náš návrh se týká opravdu jenom té úpravy, té červnové mimořádné valorizace. Ten návrh zohledňuje i připomínky, které tady byly v posledních měsících právě k tomu, že se rozevírají nůžky mezi nízko a vysoce příjmovými seniory v tom, že se ta životní úroveň potom opravdu zhoršuje u těch nízkopříjmových. Proto je ten vládní návrh postaven na tom, že dáváme těch 400 korun všem, napříč celým tím spektrem, a pak je to rozdělení těch 2,3 % procenticky, kde je ponechána i ta zásluhová složka.
Je to vlastně klíčová změna v tom, že tady, řekněme, dokážeme více zohledňovat tu naléhavost, tíživost té situace, v době, kdy máme vysokou inflaci, abychom dokázali pomoci těm lidem opravdu s těmi podprůměrnými a nízkými důchody. U lidí, kteří mají důchod někde pod hodnotou 8 150 korun, je to i faktické zvýšení oproti tomu současnému platnému valorizačnímu schématu. To jsem chtěl ještě doplnit.
Děkuji vám moc za pozornost. Vážím si těch, kteří tady i za poslední dva dny vystupovali věcně, konkrétně, drželi se i struktury jednání této Sněmovny. Bohužel to byla jenom část vystupujících. Velká část se tady věnovala věcem, které úplně nesouvisí se strukturou té debaty, kdy jsme tady postupovali po částech, jako bylo potvrzení stavu legislativní nouze. Mnoho těch věcných faktických poznámek se často zvrtlo do úplně jiné roviny.
Já tady chci ještě zmínit jednu důležitou věc, a to je právě to, co tady bylo některými zmiňováno, a to je otázka postupu, který tady byl zvolen. To znamená i určité omezení práva na dobu vystoupení, zkrácení těch časů a potom i rozhodnutí o tom, že už v nějaký moment jdeme hlasovat.
Dovolím si tady přečíst i klíčové nálezy Ústavního soudu, které už se této problematice v minulosti věnovaly. To je ten ústavní nález číslo 55/10, tedy hlavně v části bodů 72-76, který se týká právě zneužití vyhlášení stavu legislativní nouze a případných souvisejících rizik. Ten hovoří: "Při rozhodování o výši úrovně a o šíří garance kteréhokoliv z uvedených práv parlamentní opozice, stejně jako při jejich samotném výkonu, je vždy nezbytné hledat a posoudit rovnováhu mezi legitimními zájmy vládnoucí většiny a parlamentní opozice či menšiny. Na straně jedné totiž nepřiznání některých z výše uvedených práv opozici, respektive faktické znemožňování jejich řádného a nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny, může vést nejen k oslabení legitimity výkonu moci, nýbrž k neustálému omezování, či dokonce porušování základních demokratických principů, může vést i k ohrožení demokratičnosti samotného politického systému."
Teď na straně druhé: "Přílišná míra a šíře garance jednotlivých práv parlamentní opozice může vést k jejímu častému nadužívání až zneužívání ze strany opozice, což může mít za následek oslabení či znemožnění efektivního výkonu moci vládnoucí většinou. Proto je nezbytné, aby jednotlivým právům a oprávněním garantovaným parlamentní opozicí korespondovaly i určité povinnosti a odpovědnost za jejich výkon. Parlamentní opozice je při využívání práv vedle nezbytného respektu k právnímu řádu povinována nejen vůči svým voličům k plnění role takzvané odpovědné a konstruktivní opozice.
Ačkoliv se jedná spíše o morální apel závisející na celkové úrovni politické kultury panující v dané společnosti, nezbytnou podmínkou řádného a efektivního plnění funkcí parlamentní opozice je právě skutečnost, že je prováděna konstruktivním a odpovědným způsobem, který odpovídá legitimním funkcím opozice jako skutečné alternativy k vládní většině, respektive odpovídá funkcím dozoru a kontroly nad činností vládnoucí většiny. Tento požadavek je mimo jiné i projevem principu vlády na čas... (Řečník se odmlčel pro velký hluk v sále.)
Děkuji. Tento požadavek je mimo jiné i projevem principu vlády na čas, kdy by jak současná vládnoucí většina, tak i menšina měly mít na paměti, že do jedné či druhé skupiny nenáleží navždy a současná vládnoucí většina se může brzy ocitnout v pozici parlamentní menšiny a naopak. Proto by nemělo docházet k přijímání takových rozhodnutí, která by fakticky znemožňovala výkon práv garantovaných jedné či druhé skupině.
Myslím si, že i průběh posledních 2,5 dnů má i řekněme konkrétní, praktické souvislosti s tím, jak se tady postupovalo v minulosti. Já sám osobně jsem tady jako člen tehdejší vládní koaliční většiny zažil obstrukční jednání tehdejší opozice, například při projednávání EET, kdy také bylo přistoupeno k tomu, že se postupně zkrátila doba na řečnická vystoupení, kdy potom bylo také napevno stanoveno hlasování, odebrání a přerušení řečníka, který tady řečnil, a nastalo hlasování. Zažil jsem i jako opoziční poslanec to, že mě i vládní koalice, dnešní současná opozice také zkrátila omezení mého řečnického práva, respektoval jsem to. A myslím si, že tady to projednávání, které tady vedeme, a princip odpovídá i tomu nálezu Ústavního soudu, který jsem tady před chvílí četl, či jeho některé části přímo citoval.
Myslím si, že není možné tady pronášet tak silná slova, že tady prostě obstrukcemi bude znemožněno jednou provždy rozhodnutí vládní demokratické většiny. Můžeme se určitě přít, můžeme do určité míry tady být svědky toho, že na několik hodin nebo třeba jeden dva dny tady probíhají obstrukční jednání. To je holt prostě i něco, co k parlamentní demokracii patří. Má to být v nějaké slušné, přiměřené míře, která odráží naši úroveň. A pokud jasně tady opozice říká, že nechá posoudit tento návrh zákona i jeho proces Ústavním soudem, myslím, že to je dostatečný, jasný a silný vzkaz pro to, aby případně bylo posouzeno, jestli opozici byla upírána nějaká práva, jestli vládní návrh se dopouští v nějakých oblastech retroaktivity nebo nenaplnění nějakých očekávaných práv nabytých a podobně.
Moc děkuju za pozornost a budu se těšit na další debatu.
