Někdo má tři děti, někdo má tři byty... Tak by se daly ve zkratce shrnout rozdíly mezi těmi, kdo děti vychovávají, a mezi těmi, kdo je nevychovávají. Náklady na výchovu jednoho dítěte činí za 25 let částku mezi jedním a dvěma miliony korun. Za takové peníze se už dá pořídit byt celkem kdekoliv.  Člověk, který děti vychoval, je tedy oproti bezdětnému ve finanční nevýhodě. Nárok na důchod mají oba stejný. Peněz k investování má ovšem bezdětný výrazně více. Odkud se ale berou důchody? Důchody jsou vypláceny z peněz, které se vyberou na daních. A tak vychované děti platí v rámci solidarity důchod nejen svým rodičům ale i bezdětnému.

Dětí se ovšem rodí v naší zemi málo. Je to dáno pohodlností, strachem z finančních nákladů, nedostatkem školek a snížených pracovních úvazků, daňovým a důchodovým systémem, který znevýhodňuje ty, kdo vychovávají děti.

Co na to vláda? Zvyšuje DPH bez výjimek (aby si rodiče za děti ještě připlatili) a zavádí důchodovou reformu (aby si vysokopříjmoví mohli část svých daní odklonit od středněpříjmových). Takže velmi silný vzkaz: „Nemějte děti“.

Co by šlo udělat jinak? Dětská spotřeba by měla být od DPH osvobozena, sociální pojištění by mělo být odstupňováno podle vychovávaných dětí, obce by měly být za dostatek školek odměňovány a zaměstnavatelé by měli mít motivaci poskytovat částečné úvazky. To by byl jasný vzkaz: „Vážíme si toho, že děti vychováváte. Víme, že bez dětí to nepůjde.“

Marian Jurečka 1. místopředseda KDU-ČSL