Já si dovolím uvést novelu zákona respektive vládní návrh nového zákona o sociálním integračním podniku. Zároveň také připomenu, že tady tato zákonná úprava má také doprovodné změnové zákony, které jsou v tom dalším tisku. Takže já se teď vyjádřím k oběma záležitostem těchto dvou tisků, a to je vlastně to, proč to celé děláme.
Sociální integrační podnik má za cíl, aby výrazným způsobem nám tady rozšířil možnost, jak opravdu smysluplně a zároveň efektivně více pracovat s lidmi nejenom se zdravotním postižením, ale s lidmi, kteří mají celou řadu dalších handicapů, s lidmi, kteří například přicházejí a vrací se do života po výkonu trestu, vrací se zpátky do společnosti například po léčbě ze závislostí různých typů. Dnešní systém chráněného trhu práce na tyto situace úplně nepamatuje.
My pamatujeme a efektivně řešíme pomoc se zaměstnáváním lidí, kteří mají zdravotní handicap vytvářením pracovních podmínek pro to, aby takováto firma mohla třeba to pracovní místo upravit, patřičně vybavit, vytváříme finanční podporou také podporu pro firmy, je tady příspěvek státu, který každý rok roste, na právě zaměstnávání osob se zdravotním postižením, a chybí nám institut, který by právě podpořil ty lidi, kteří mají své specifické potřeby a kde kromě toho, že řešíme třeba na tom pracovišti právě tu úpravu pro to, že ten člověk je třeba na invalidním vozíku nebo má nějaké další zdravotní komplikace, které snižují jeho výkonnost, tak ale nemáme dobře nastavený systém pro to, abychom podpořili třeba tu individuální práci i v té sociální rovině v tom, že je potřeba u toho člověka opravdu pracovat se všemi dalšími okolnostmi pro jeho správnou integraci, aby zvládl tu práci, aby vůbec zvládl nástup do toho běžného života právě třeba v situaci, kdy se člověk vrací třeba po deseti, patnácti, dvaceti letech z výkonu trestu. A nám jde o to, abychom v těchto krocích nastavili ten systém lépe, aby ti lidé měli šanci práci získat, aby měli šanci práci udržet.
A ta motivace je v tom zákoně vtělena tak, že to není jenom o tom toho člověka v tom systému základním udržet, ale je tady motivace pro ty sociální integrační podniky v tom, že když se jim podaří toho člověka dostat i na ten otevřený trh práce a udržet ho tam stabilně, tak potom dostávají ještě finanční ocenění díky tomu, jak je ten zákon nastaven. To znamená, nám jde opravdu o to, abychom nastavili smysluplně a efektivně tu sociální trampolínu a aby ten systém nám, pokud to bude možné, vždy to možné není, pomáhal k tomu ty lidi opravdu dostat na ten otevřený trh práce k vlastní zodpovědnosti, k vlastnímu přístupu spravování těch všech životních okolností a potřeb. Ale samozřejmě v sociální oblasti je často i úspěchem, že vůbec zvládneme toho člověka nějak základně zastabilizovat, a víme, že třeba už nejsou možnosti ho posunout dál, takže samozřejmě i to v tom systému je takto zohledněno.
V tom návrhu také v diskusi nad pozměňovací návrhy řešíme otázku, jakým způsobem správně nastavit ten pohled na standardní chráněný trh práce, jakým způsobem zohlednit ta specifika sociálního integračního podniku, zároveň jak vytvořit větší motivaci toho, aby firmy opravdu zaměstnávaly lidi se zdravotním postižením, lidi se specifickými potřebami a aby třeba nebylo tak běžné, že je jednodušší udělat to přes zaplacení té takzvané sankce vůči státu nebo přes náhradní plnění, protože to je někdy velmi diskutabilní, ale abychom se opravdu snažili vytvářet motivační prostředí především pro faktické zaměstnání těch lidí. To je ten cíl.
Česká republika má nižší podíl, než je obvyklé v Evropě, osob se zdravotním postižením. A tak, jak jsem říkal v úvodu, ten systém, je potřeba to také rozšířit, abychom pamatovali právě na osoby se specifickými handicapy a specifickými potřebami.
Tolik asi do úvodu těchto dvou tisků a toho smyslu nového zákona, proč ho vytváříme a proč dlouhé roky se tady o něm diskuze vede, a teď se myslím blížíme k tomu, aby opravdu to bylo vtěleno do legislativy, aby ten systém nám začal fungovat a velmi vhodně doplnil a navázal na ten systém chráněného trhu práce.
Děkuju za pozornost.
