Já si dovolím krátce jenom zrekapitulovat ten současný systém a proč vlastně v některých momentech je do určité míry přežitý, ne úplně funkční, ne úplně efektivní, není úplně motivační, někdy je dokonce naopak demotivační a je také zároveň poměrně složitý, jak pro žadatele, tak samozřejmě i pro agendu Úřadu práce a lidi, kteří tyto dávky dneska musí vyřizovat.

Když se podíváme na otázku současného stavu, tak dnes například to, že máme započítávání těch dávek, tak ten výsledný efekt často není ten, který bychom chtěli pro toho daného člověka, pro tu danou domácnost, rodinu. Máme tady dneska čtyři žádosti u těchto čtyř dávek, čtyři správní řízení, tři různé okruhy společně posuzovaný osob, tři různé mechanismy nahlížení na příjmy, dokládání různých rozhodných skutečností. Dalším tím důvodem je to, že se snažíme také daleko lépe řešit situaci u lidí, u domácností, kdy se vykazují velmi nízké nebo nulové příjmy, kdy je tady často stav, kdy ten systém vlastně u lidí, kteří by mohli, znovu podotýkám a podtrhuji, mohli pracovat, tak vlastně nemáme ten systém tak, aby motivoval jejich pracovní aktivitu nebo kroky, které by k té pracovní aktivitě mohly vést.

To znamená, je tady i určitá šedá zóna, kdy nemůžeme říct, že by ti lidé přímo ten systém zneužívali. To jsem se snažil opakovaně v tom mediálním prostoru vysvětlovat, že se nebavíme o tom, že by tady ti lidé většinově zneužívali systému. Ale systém, protože je špatně nastaven, tak vlastně z pohledu nějakého logického či principiálního úhlu pohledu vytváří to, že lidé, kteří by mohli pracovat, jsou v produktivním věku, tak jsou schopni nám měsíce i roky nepracovat, přesto k nim plyne poměrně významná sociální podpora. To se také snažíme měnit.

Já musím říct, že my vlastně tady se snažíme ty čtyři nejčastěji využívané dávky, jako je přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, hmotná nouze, tak, abychom je dokázali vlastně dát do jednoho typu podpory tak, abychom tady dělali jednu žádost, jedno řízení, jedno posuzování a abychom k těm lidem doručili tu pomoc, která má být efektivní, má být motivační.

Proto prosím v těch debatách, a to je jako někdy těžké a i ze začátku já jsem se s tím musel nějakým způsobem vnitřně mentálně vypořádat, abych se nedíval pořád na ty stávající dávky a nehledal je v této takzvané mediálně zmiňované superdávce, protože tady máme typ podpory, který nám vlastně zohledňuje rodinu, jednotlivce, domácnost, lidi, kteří mají nižší příjmy, mají vyšší výdaje, mají vyšší náklady na bydlení, na energie, a my potřebujeme doručit efektivní pomoc, ale zároveň to v této superdávce nově kombinujeme právě s těmi motivačními prvky. Odstraňujeme body zlomu, dáváme tady bonus za pracovní aktivitu, oceňujeme a podporujeme já bych řekl ty přirozené funkce fungující rodiny nebo domácnosti, kde, já bych řekl, je normální, že ten, kdo může pracovat, tak pracuje, že je normální, že rodič posílá své dítě do školy a že tyto věci se snažíme motivačně podporovat v tom, jak se v této dávce toto snažíme nastavit. (V sále je trvalý hluk.)

Samozřejmě ruku v ruce s tím jde také i změna přístupu Úřadu práce k těm klientům. Že by nedávalo smysl, kdybychom udělali jenom tuto změnu legislativní a změnu parametrů toho systému a neprovázali to...

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, pane ministře, rozumím. Kolegyně, kolegové, poprosím vás, abyste se ztišili, míra hluku není taková, aby pan ministr mohl v klidu pokračovat. Tak vážené kolegyně, kolegové, opravdu prosím, aby i v levé části kolegové poslanci se ztišili, případně odešli ze sálu a řešili své diskuse mimo sál, abyste mohl v klidu pokračovat. Děkuju moc.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Že tato změna je i výrazně spojená s transformací Úřadu práce a s tím, abychom dokázali mít k těm klientům, kteří potřebují větší pomoc, podporu, daleko více času a prostoru. Proto tato změna počítá s nastavením toho podpůrného plánu u lidí, kteří mají opravdu problém si sami práci najít, nebo v tom běžném režimu nezaměstnanosti a nástroj aktivní politiky, tak bychom tady měli nástroj, kde s tím člověkem opravdu jsme schopni individuálně pracovat, nasměřovat ho na dluhovou poradnu, nasměřovat ho na práci v rámci veřejné služby, aby ten člověk si podržel nějaké základní pracovní návyky, abychom ho dokázali třeba přes rekvalifikace zpátky nasměřovat do zaměstnání.

To je jedna z důležitých věcí této změny, to znamená vnitřní změna fungování na úřadech práce a přístupu k těm klientům.

Dále je tam výrazná změna v tom, jak jsem tady zmiňoval, odstraňujeme body zlomu, kdy pro jednu korunu přímo navíc domácnost třeba přichází o stokoruny a často ztrácí vlastně ta domácnost a ti dospělí lidé motivaci jít pracovat a živit se vlastníma rukama. Tak toto tady jednoznačně odstraňujeme.

Snažíme se také, aby ten celý proces byl plně digitalizován, to znamená, aby to byla věc, která bude proklientská, pro ty klienty jako takové, ušetří jim čas, bude jednoduchá. Ten člověk opravdu v dané životní situaci bude schopen získat adekvátní podporu, kterou by měl dostat, a ne jako dnes, že se třeba stane, že on si zapomněl požádat o jednu z těch 3, 4 dávek, protože prostě tu informaci nedostal, nevěděl a podobně. Takže toto se výrazným způsobem mění, ta digitalizace nám pomůže výrazně zefektivnit vnitřní fungování úřadů práce, ještě dále se posunout, celou řadu dat, která dnes ten klient musí nějakým způsobem nám nahrávat nebo doplňovat, budeme schopni si sehrávat (sehnávat?) sami, ať už od dodavatelů energií, případně od jejich zaměstnavatelů, a ušetří to celou řadu konkrétních kroků a lidské práce.

Zároveň tato dávka také přináší do určité míry pro část sociální podpory určitou novinku, a to je majetkový test. My ho máme dnes v tom režimu dávek hmotné nouze, nemáme ho standardně u těch, které jsou v rámci sociální podpory. Tady musím říct, že jsme nad tím hodně dlouho debatovali a dospěli jsme k názoru, že určitý majetkový test tady má smysl. Měli bychom garantovat v systému daňovému poplatníkovi a občanům České republiky, že opravdu směřujeme pomoc k lidem, kteří potřebují, nejenom proto, že mají nižší příjem, ale proto, že třeba jejich nemovitosti nebo počet motorových vozidel, v tomto případě aut, dává nějakou logiku, dává logiku v tom, že máme nemovitost k bydlení, ve které ta rodina bydlí. To je naprosto v pořádku, na určitou dobu tam může být ještě nemovitost další, třeba v rámci dědického řízení a podobně, anebo dává logiku, aby bylo jednomotorovým vozidlem myšleno auto v domácnosti pro dospělou osobu, ale nedává logiku, aby tito lidé měli třeba celou řadu nemovitostí k bydlení a my jsme přesto tam vypláceli dávkovou podporu.

To znamená, ten test tady zavádíme, my jsme o něm dlouho debatovali, jak to třeba správně nastavit z pohledu těch zůstatků a podobně. K tomu já doplním, můžeme v budoucnu říct, že ten majetkový test má třeba zahrnovat ještě nějaký jiný výčet majetku nebo že může mít jiné parametry, ale my jsme se nyní snažili - a prosím pěkně, zkuste to takto chápat - to udělat tak, aby to bylo co nejjednodušší, to znamená, abychom ten majetkový test navázali na proces digitálního dotazování do katastru nemovitostí a digitálního dotazování do registru vozidel.

Může v budoucnu přijít nějaká jiná vláda, jiné složení Sněmovny, které se rozhodne a řekne - mají tam nějaké další položky či nějaké jiné finanční hodnoty. Podtrhuji a podotýkám, vždycky se bavíme u těch částek o tom, co jsou finanční prostředky na tom účtu toho člověka a nejsou to produkty s podporou státu, jako je stavební spoření nebo spoření ve třetím pilíři penzijního systému.

Takže to je další změna, která se tady navrhuje, ale s tímto principiálním odůvodněním chceme pomoci, chceme pomáhat opravdu tam, kde je to nezbytně nutně potřeba, chceme být v tom efektivnější, adresnější, a zároveň také tam, kde je potřeba, tak, aby ta pomoc byla i větší, protože dneska v celé řadě případů ta pomoc není dostatečně adekvátní.

Pamatujeme v tom systému, a to je důležité, na takzvané zranitelné skupiny, ať už jsou to malé děti a jejich rodiče, nebo jsou to přímo samoživitelé s menšími dětmi, lidé se zdravotním postižením, lidé důchodového věku. Jsou třeba tyto skupiny osob, u kterých logicky potom není ta provazba s tou pracovní aktivitou, protože tito lidé logicky tu pracovní aktivitu tam nemohou mít. Takže i s tímto se počítá, abychom tyto skupiny osob dokázali efektivně chránit v domácnostech.

Takže to jsou asi ty základní principiální změny, které v této revizi dávek přinášíme. Já jsem připraven slyšet podněty, náměty, výhrady, určitě do druhého čtení si myslím, že tady bude ještě prostor hledat nějaké úpravy. Jsem připraven vysvětlovat, jak je to v detailu některých věcí, protože často se tady zmiňují  věci typu cenové mapy a podobně. Já k tomu jenom podotknu, dneska MPSV má data z celého území České republiky, skutečná reálná data o nákladech na bydlení, ať už jsou to částky, které platí ty domácnosti za nájem, za energie, za další nákladové položky. My to vidíme úplně přesně a z těchto hodnot jsme schopni velmi přesně také nastavovat tu míru podpory, která pro to území je obvyklá a není nějakým způsobem, jak se říká, výrazně přepálená.

Stejně tak řešíme i minimální požadavky na bydlení tak, abychom opravdu byli schopni postupně změnit to, co se dneska děje, že lidé bydlí v naprosto nedůstojných bytových domech, skoro vybydlených, a přesto tam stát vyplácí podporu, která by odpovídala standardně bydlení někde v centru krajského města.

Takže i toto v tom systému řešíme nejenom tím, jak nastavujeme ty částky, kde je a jak je stropujeme, ale tím požadavkem na to, jaké ty minimální standardy v těchto typech bydlení mají být.

Dovolím si také říci i to, že my jsme u této legislativní změny udělali opravdu velké datové šetření. Připravovali jsme to zhruba rok a půl a jednotlivé situace jsou modelovány na datech statisíců uživatelů toho systému. Já jsem - myslím, že poprvé v životě, co tady v této Sněmovně jsem - viděl tak podrobnou podkladovou studii k této změně zákona. To znamená, vidíme poměrně velmi přesně, kde ta situace a jak svým způsobem se bude chovat ve vztahu k těm domácnostem. Já mohu říci to podstatné. Tam, kde ti lidé se budou chtít alespoň trochu snažit a jsou těmi, kteří tu pomoc potřebují, tak ta pomoc ve většině případů u těchto domácností vzroste, ale pokud ti klienti nezmění své chování, přestože by pracovat mohli a jsou objektivně schopni pracovat, tak tam jednoznačně a logicky ta podpora klesne.

I my v rozpočtových dopadech říkáme, že tato změna může přinést úsporu někde kolem 2 miliard korun, anebo vyšší výdaje až někde k 8 miliardám korun. Říkám zcela otevřeně, tato změna není motivovaná nějakou úsporou. Není. My počítáme s tím, že ty výdaje mohou být i vyšší a ony budou vyšší v případě, že ti lidé budou schopni se více zapojit, budou mít pracovní aktivitu, tak tam logicky ta podpora vzroste a myslím, že pak je to chtěné, protože se to tomu státu, společnosti, vrátí i na těch dalších příjmech, daňových a obecně u odvodů.

A co považuju za klíčové, že opravdu se snažíme ty lidi motivovat, podtrhují, motivovat. Normální je pracovat, když mohou pracovat, normální je poslat dítě do školy, když do školy má chodit. To se snažíme v tom systému jasně nastavit.

Snažil jsem se být stručný, ale považoval jsem za důležité alespoň takto okomentovat ty klíčové věci, proč se tato změna dělá, co jsou ty základní principy pilíře, mechanismy.

Já jsem potom připraven v té následující diskusi reagovat, odpovídat, doplňovat. Děkuji vám za pozornost.