To, že smlouva CETA je pro naši republiku, pro naše občany, špatná, už snad ani není potřeba zdůrazňovat. To, že dává téměř neomezenou moc do rukou nadnárodních společností, pro které se tím stáváme jen malými nicotnými človíčky, které semelou ve své mašinerii se však opakovat musí.

Řada kolegů z našeho poslaneckého klubu uvedla celou škálu argumentů. Podotýkám, argumentů, které poukazují na reálné hrozby, nikoli na smyšlenky. A čeho se nám dostalo jako odpovědi? Desetiminutové školení antikomunismu. Už to, že jediným z vlády, kdo v diskuzi vystoupil k této zásadní otázce, a vládními činiteli byla důležitost této smlouvy několik měsíců zdůrazňována, byl ministr kultury, pan Herman, je směšné. Nechci podceňovat význam kultury a kulturních památek, ale u smlouvy, která se dotkne života nás všech, která ovlivní životní prostředí, kvalitu potravin, pracovní trh a řadu dalších věcí, se dočkáte jen a pouze školení v antikomunismu od ministra, který má na starosti kulturu – to už není ani směšné, ani hloupé, to už je prostě jen ubohé. Ostatně přesně vystihující přístup této vlády.

Smlouva CETA byla schválena. Bez jediné odpovědi. Se spoustou pochybností. Bez ohledu na většinu obyvatel naší země. Poslanci našeho poslaneckého klubu ji kritizovali od prvopočátku až do konce a věřím, že budou i nadále. Koneckonců, k tomu jsme byli i vyzváni, abychom o ní mluvili na náměstích před lidmi. S úšklebkem a ironicky nás k tomu vyzval jeden z kolegů. A naše odpověď? Ano, budeme. Ať lidé vědí, jak se k nim poslanci současné vládní koalice zachovali, jak asociální jsou sociální demokraté a jak někomu určitě bude líp!