Nejde jen o emisní povolenky

Na posledním jednání Výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny, jehož jsem členkou, jsem se dotázala vládní tajemnice pro evropské záležitosti, paní Mileny Hrdinkové, zda lze od následujícího jednání Evropské rady (summit šéfů států a vlád členských zemí Evropské unie) očekávat politický pokyn k navrácení 350 milionů blokovaných tzv. emisních povolenek zpět  na trh.

Tato umělá blokace je mj. jednou z příčin raketového růstu cen energetických komodit v posledních měsících. Reakce paní tajemnice byla velmi rozpačitá.

Oprávněně – jednání Evropské rady tento krok nepřineslo. Navíc zde byla hlasovací většinou okolo Německa a jeho politických satelitů zablokována i možnost, aby byla jaderná energetika zahrnuta mezi tzv. čisté zdroje elektřiny, jejichž závazný povinný objem diktuje Evropské unie členským státům ve své tzv. Zelené dohodě pro Evropu (European Green Deal). Což je samozřejmě špatná zpráva pro Českou republiku.         

V posledním roce se ceny emisních povolenek dramaticky a do velké míry uměle, zvýšily. Evropská unie v nich totiž vidí, kromě jiného,  významný nástroj
pro nevynucenou a ideologicky motivovanou likvidaci uhelných elektráren na území jejích členských států. Představuje to velký problém především pro ty státy, které mají stále vysoký podíl uhelné elektřiny ve svém energetickém mixu a které mají rovněž vysoký podíl průmyslu na tvorbě svého domácího produktu. Což je přesně případ České republiky.

I proto u nás nyní dochází k významnému růstu cen elektřiny -  a sekundárně i k růstu cen ostatního zboží a sužeb a ke zhoršení konkurenceschopnosti našeho průmyslu a exportu. Cena elektřiny dle odhadů expertů poroste výhledově ještě dalších deset let, než dojde k možné stabilizaci, takže se máme na co těšit.

Nesmyslná dekarbonizace a nebezpečný tlak na obnovitelné zdroje

Uhelné bloky mají být povětšinou nahrazovány elektrárnami plynovými, což ovšem generuje další problémy. Plynové bloky totiž také produkují emise oxidu uhličitého. Které jsou sice nižší (zhruba poloviční) než u uhlí, ale i tak stále přináší nutnost nákupu významného množství emisních povolenek jejich provozovateli.

Se zemním plynem jsou navíc spojené významné emise skleníkových plynů i při jeho těžbě a dopravě.

Ohromným problémem je i dramatické zvýšení ceny zemního plynu v poslední době, které je způsobeno zejména zvyšující se poptávkou po této komoditě, která je způsobována odstavováním jaderných a uhelných zdrojů. Ocitáme se v začarovaném kruhu…

Souběžné zvyšování cen emisních povolenek i cen plynu tak způsobuje paradox, že uhlí těžené v blízkosti uhelné elektrárny je mnohem levnějším zdrojem, než je tomu u zemního plynu.

Nejen proto je na místě otázka, proč vůbec uhelné elektrárny odstavovat a proč rezignovat na uhlí jako tradiční a spolehlivý energetický zdroj. Zejména, když myšlenka jeho potenciální náhrady tzv. obnovitelnými zdroji (vítr, slunce) je čirou fantasmagorií.

Jistotou je sázka na jádro

Rozumnou cestou je pouze rozšiřování stávajících – a budování nových – jaderných zdrojů. Zvláště, když pro další jaderné bloky máme již pevně vybrané lokality a když má v těchto místech jaderná výstavba podporu obyvatel. Mimo jiné i proto, že je generátorem a garantem ekonomické stability, zaměstnanosti a růstu životné úrovně v daných regionech.

Kam naopak vede odchod od jaderné energetiky, nám ukazuje příklad Německa (a třeba i Belgie). K totální závislosti na dovozu zemního plynu pro plynové elektrárny, kde jsou emise oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny mnohem vyšší, než v případě jaderných zdrojů.

Jde o nesmyslný model nehodný následování. Model, který vede k likvidaci efektivity průmyslu, k markantnímu zdražení dopravy a ke snížení životní úrovně, kdy nejvíce budou postiženy nízkopříjmové skupiny obyvatel. Se všemi s tím spojenými negativními jevy a důsledky. Včetně rizika plošných výpadků elektřiny, tzv. black-outů.

Vystupme ze systému společné energetické politiky Evropské unie, který je nyní faktickou součástí projektu Zelená dohoda pro Evropu, dokud je čas. Jde o ideologický, utopický a nebezpečný projekt s ničivými ekonomickými
a sociálními následky pro ty státy, které se mu podřídí.

A jděme vlastní cestou energetické suverenity, bezpečnosti a soběstačnosti.