On se totiž po dlouhé době postavil před mikrofony, aby odpovídal na dotazy svých poslanců.

Tentokrát ve snaze obhájit údajnou výhodnost zakázky století — výstavbu dvou nových jaderných bloků v Dukovanech. Slova o „nejlepších parametrech“ nabídky korejské firmy KHNP, o „rizicích vyhodnocených do detailu“ a o zapojení českých firem znějí sice hezky, ale když se podíváme pod pokličku, začne to silně zapáchat vládní neschopností a promarněnou šancí.

Už dnes je zcela evidentní, že vláda podepíše obří kontrakt v řádu stovek miliard korun bez jakýchkoliv pevně daných garancí pro český průmysl a jeho účast na tomto „projektu století“.

Místo jasně smluvně vymezeného podílu českých firem tu máme jen sliby, proklamace a vlažné ujišťování, že „něco se dořeší později“. Přitom právě zapojení českých firem bylo od začátku klíčovou podmínkou, jejíž dodržení vláda občanům slibovala. A realita? V tuto chvíli mají domácí podniky zajištěné zakázky za směšných deset procent hodnoty projektu.

Předseda vlády se tváří, jako by smlouva s KHNP byla skvělým výběrem, ale jak může něco nazývat výhodným, když detaily nejsou známy a hlavní průmysloví aktéři bijí na poplach? Jan Rafaj, šéf Svazu průmyslu a dopravy, naplno říká, že podmínky pro podpis nejsou splněné a že korejská strana zjevně o větší spolupráci nestojí. Jinými slovy: český průmysl byl hozen přes palubu, vláda si sedla na ruce a jen tiše doufá, že to nějak dopadne.

Místo toho, aby si vláda dupnula a chránila zájmy domácích podniků, ztratila vyjednávací pozici ve chvíli, kdy byla nejsilnější. Přiznání, že „větší zapojení českých firem není klíčové“, byla strategická sebevražda. Výsledkem je situace, kdy korejská strana mlží, smlouvy nejsou plněny, a místo transparentního postupu máme jen zamlžené sliby o budoucí spolupráci.
A přitom se tu hraje nejen o miliardy, ale i o desítky tisíc pracovních míst, know-how
a konkurenceschopnost českého strojírenství na desetiletí dopředu.

Vláda se chlubí celkovou cenou projektu ve výši 400 miliard korun, ale ani ta není jistá. Kritici mluví až o dvojnásobku a upozorňují, že stále neexistuje jasný model financování.
To, že premiér Fiala posměšně reagoval na moji otázku dotazem typu „jak víte, že je to nevýhodné, když jednání probíhají“, jen podtrhuje aroganci moci. Možná by si měl premiér položit jinou otázku: Jak ví, že je to výhodné, když nejsou veřejně známy závazné smlouvy, termíny, ani skutečné ceny?

Dostavba Dukovan má být investicí do budoucnosti ČR. Místo toho se rýsuje jako další vládní fiasko, které zaplatí spotřebitelé ve svých účtech za elektřinu. V době, kdy Evropa i Spojené státy důsledně chrání svůj průmysl, česká vláda pasivně přihlíží, jak si zahraniční dodavatel diktuje podmínky.

A zatímco korejská firma KHNP bude těžit ze zakázky století, české firmy zůstanou opodál – v lepším případě s drobnými subdodávkami, v horším zcela mimo hru.

Takhle se státní zájmy nehájí. Takhle se ztrácí budoucnost.