Teď tedy v rámci tohoto bodu nebo k tomuto bodu budu vystupovat ne jako zpravodaj, ale v rámci obecné rozpravy. A v úvodu toho svého vystoupení navážu na předřečníka na pana poslance Radima Fialu. A chci být kritický vůči vládní koalici primárně ve smyslu toho pozadí a dění a priorit, které tady ve sněmovně projednáváme ve vztahu právě k tomuto zákonu. Ono je to jak červená linka, řeknete, proč to znovu opakujeme, když jsme to říkali na výboru mediálním neboli volebním a když jsme to říkali také při prvním čtení tady na plénu, ale my to prostě musíme zopakovat, aby to zaznělo, aby to občané České republiky slyšeli.

Znovu v kontextu tohoto projednávaného zákona z našeho pohledu nedůležitého a nepodstatného, co se týká času, tedy ve smyslu toho, jestli se to stane dnes, zítra, za týden nebo řekněme za dva, za tři měsíce, tak se tady znovu vracím k dění ve sněmovně, k tomu včerejšímu dění. Všichni jste viděli, jaké priority opozice, jaké priority hnutí ANO definovalo, co považujeme za zásadní, aby tato sněmovna projednávala. Ať je to energetika, ať jsou to problémy v sociální oblasti, neskutečné osobní problémy lidí ve zdravotnictví. Státní rozpočet, který, jak včera krásně popsala moje kolegyně předsedkyně našeho klubu Alena Schillerová, prostě není hotový, není připravený a je potřeba se mu věnovat, protože se blíží v případě nedořešení těchto věcí ohromné problémy a ohromné hádky a diskuze tady ve sněmovně. Přesto vládní koalice stále trvá na tom, prosazuje, tak, aby, když se to nestalo včera, aby dnes tedy tím prvním bodem byla pouhopouhá změna počtu členů jednotlivých mediálních rad. A zkuste si sami odpovědět a zkuste se zeptat i svých voličů, kteří vám dali před více než rokem důvěru, jestli tohle je věc, kterou potřebujeme řešit. My jsme přesvědčeni, že tohle dnes opravdu řešit nepotřebujeme.

Ten argument opírám i o to, že my do jisté míry jsme s vámi, respektive s předkladatelem tohoto zákona s panem ministrem Martinem Baxou ve shodě, a to v tom smyslu, že vládní koalice si dala do svého programového prohlášení novelu těchto zákonů, říká připravíme velkou novelu, budeme se jí věnovat. A mohu kvitovat snad i jménem předsedy mediálního výboru Aleše Juchelky, že jsme měli včera řekněme nějaké úvodní, seznamovací nebo počáteční jednání se zástupcem s panem náměstkem z Ministerstva kultury a bylo avizováno, že zástupci opozice budou k projednání této velké novely přizváni. Tak, jak jsme to dělali my ve vztahu k vám v tom minulém volebním období, ať už to byla novela liniového zákona, který funguje velmi dobře, není nad ním žádný spor, anebo ať to byla novela zákona stavebního, který sice teď vládní koalice mění, ale na kterém jsme také se snažili najít alespoň nějakou bazální míru shody a kterému jsme se trpělivě věnovali jenom mezi tím prvním a třetím čtením tady ve sněmovně více než půl roku.

Tak znovu opakuji to, co jsem už řekl při prvním čtení: Přece i takovou věc, jako je změna nebo nějaká úprava systému nominací do těch mediálních rad a poměru jednotlivých komor nemusíme řešit teď, když bychom se už teď třeba od těch devíti hodin tři čtvrtě hodin mohli věnovat třeba právě energetice. Nebo třeba právě personální krizi na úřadech práce, která je opravdu extrémní a opravdu šílená. Ale chápu, že máte mezi sebou nějaké koaliční sliby, koaliční dohody, že tady mezi malostranskými paláci, Úřadem vlády a dalšími budovami v centru Prahy běhá rudý zarudlý pan senátor Smoljak, který se prozradil i tím, že na svůj Facebook po prvním čtení radostně napsal: Rady, mediální rady budou konečně v našich rukou! Tak myslím, že touhle větou pan senátor Smoljak přesně popsal, o co mu jde a jak ohromný ústupek museli kolegové z ODS v rámci pětikoalice udělat. A věřím, že i přes trochu odlišný názor pana ministra kultury zkrátka museli kývnout na to, že tahle věc se teď narychlo takhle projedná, aby pan senátor Smoljak to konečně měl ve svých rukou.

Teď se posunu k filozofii toho zákona, té změny. Opět budu navazovat na Radima Fialu. Víte, že i my v tom minulém volebním období jsme občas byli k veřejnoprávním médiím kritičtí a že určitě by nebyla pravdivá věta, kdybych teď prohlásil: Všechno funguje perfektně, svět je ideální, nemusíme nic měnit. Ale ty změny musí být rozumné, musí být vážené na chemických vahách opravdu řeknu jak mikrogramy jednotlivých ingrediencí, nemohou být hektické a násilné. A hlavně musí být správně zargumentované. A já, když se vážení zástupci vládní koalice podívám na vaše argumenty, už jsem citoval senátora Smoljaka, tak teď, když se podívám na včerejší tweet, veřejné vystoupení pana Ivana Bartoše, no, tak to je něco, vicepremiéra této vlády. Pan Ivan Bartoš nás přátelé včera večer informoval o tom, že změna volby je blíž a vysvětluje: Do volby se zapojí Senát a zruší se možnost odvolávat radu jako celek Sněmovnou. OK, nezpochybňuji. Ale další věta pana vicepremiéra Bartoše říká: Nebudou se tak účelově nahrazovat členové rad pokaždé, když se vymění politická reprezentace. Rady budou stabilnější, nezávislejší, což demokracie potřebuje.

Tak já bych se pana Bartoše - on tady někde pobíhá po sále - rád zeptal, kdy historicky se účelově nahradili členové rad nebo vyměnili členové všech rad pokaždé, když se změnila politická reprezentace. Přátelé, já jsem tady ve Sněmovně od roku 2013, předtím jsem byl 13 let v těch veřejnoprávních médiích, tedy někdy od toho roku 2000, 2001 po televizní krizi a troufám si tvrdit, že nikdy se nezměnili členové rad nebo se nevyměnily ty rady účelově poté, co se vyměnila politická reprezentace.

Tak prosím piaristy od Pirátů, když už takové věci píši, ať si to zkusí aspoň ze základu nastudovat. Vůbec té věci nerozumíte, Piráti. (Potlesk poslanců ANO.) Děkuji. Ale ono to tak opravdu je. Pan Bartoš tady píše o něčem, kde je absolutně mimo. A když už si do něj chci rýpnout, dnes ráno jsem na internetu našel úžasnou pozoruhodnou aplikaci, která se jmenuje OpenAI. Je to testovací americký software, akademický software umělé inteligence, která s vámi chatuje na jakákoli témata. Já jsem si tam zkušebně cestou zadal jednu otázku, proč být kritický ke změně volby Rad České televize a Českého rozhlasu. Ten, přátelé, americký akademický server mi napsal bleskově odpověď v češtině. Byla to samozřejmě odpověď řekněme umělá, obecná, nebyla konkrétní, ale troufám si tvrdit, že byla tisíckrát kvalitnější, než vystoupení pana Bartoše, který se chlubí svojí znalostí digitalizace. (Potlesk poslanců ANO.)

Tak a teď, když už jsme přestali digitalizovat a vysvětlovat, tak už budu jenom konkrétní k jednomu z pozměňovacích návrhů. My pochopitelně respektujeme a známe tu volební matematiku tady ve Sněmovně. Na tom mediálním volebním výboru v polovině prosince jsme se snažili najít bazální shodu alespoň na některých pozměňovacích návrzích a jeden z nich teď tedy představím. Je řekněme společný, při té tvorbě jsem o něm diskutoval s panem poslancem Lacinou, který, tak jak jsme se dohodli, se k němu v podrobné rozpravě přihlásí. Kolegyně, kolegové, týká se tzv. kvalifikované většiny, tedy jakési pojistky pro generálního ředitele, pro toho hlavního manažera, ať už bude jakýkoliv v jakémkoliv čase. A pozor, týká se to jak České televize, tak Českého rozhlasu.

Ten pozměňovací návrh je o tom, aby byl řekněme hůře odvolatelný, aby měl zkrátka nějakou větší jistotu, pokud tu svoji práci, tu manažerskou odpovědnost, vykonává, samozřejmě jsou na něj kladeny po volbě požadavky nezávislosti, nestrannosti, aby si byl do jisté míry jistější, pevnější, aby ho rada nemohla jen tak odvolat. Takže my jsme se tím zabývali, jak to udělat i tedy ve vazbě na ten návrh, který předjímáme, předpokládáme, že bude přijat, to znamená, že se ty poměry v radách změní, že tam bude ze dvou třetin Sněmovna, z jedné třetiny Senát, aby pokud by jakákoli rada, ať rozhlasová nebo televizní, z jakéhokoli důvodu dospěla k tomu, že by měla odvolat - a podtrhuji - jakéhokoli generálního ředitele někdy v budoucnu, aby to byla ta tzv. kvalifikovaná většina.

A ten pozměňovací návrh, který jsme společně zpracovali, zní nebo je natextován tak, že, když to hodně zjednoduším, říká - rada logicky rozhoduje, tak jako například u nás ve Sněmovně, svojí nadpoloviční většinou. Jsou tam pak určitá speciální ustanovení k zásadnějším krokům. A to nejzásadnější je, že jak tedy u rozhlasu, tak u televize říkáme v tomto pozměňovacím návrhu - v případě odvolání generálního ředitele jsou zapotřebí alespoň dvě třetiny rady. Nepředjímáme, jestli ty dvě třetiny rady by byly pouze členů Sněmovny, nebo jestli by to byl nějaký mix zrovna radních Sněmovny nebo Senátu. Je to možná dobré, abychom my jako poslanci nepředjímali jak, zase v kterékoli budoucí radě by mohlo dojít k nějakému názorovému souladu nebo posunu, to znamená, neměli bychom asi zasazovat do toho, jestli u toho rozhodnutí takto závažného jsou nejenom ti, které vyslala Sněmovna, ale i ti, které vyslal Senát, může se to míchat jakkoli. Zkrátka sečteno, podtrženo, dáváme pojistku pro případné odvolání, aby byly potřeba dvě třetiny těch radních, ať tedy v České televizi nebo v Českém rozhlase.

Tady ještě doplňuji b). My jsme tu diskusi vedli o tom, jestli by ta pojistka, ty dvě třetiny, neměly být i u volby generálního ředitele. Nakonec jsme se o tom neshodli, ale je to připraveno - a já nebudu předbíhat nebo mluvit za své kolegy - variantně i v dalším pozměňovacím návrhu, který jsem vypracoval, a je to tedy jiná varianta, společně s panem předsedou výboru Alešem Juchelkou. Ten o tom určitě bude mluvit za malou chvíli a uvidíme, jak se nám pak podaří poskládat a domluvit, vyargumentovat ty dvě varianty jak na výboru, tak na třetím čtení Poslanecké sněmovny.

Takže děkuji za pozornost. A ještě znovu se vracím k tomu, on to Radim Fiala navrhl, zamítnutí tohoto zákona. Myslím si, že náš postoj bude v tomto souladný, zkrátka si myslím, že to není potřeba řešit v tuto chvíli, že bychom se měli věnovat jiným věcem, byť asi mohu tušit, jaké bude hlasování nebo jaká je matematika tady ve Sněmovně. OK, to respektuji. A prosím a vzkazuji zástupcům volební koalice ještě jednou, když už to argumentujete a píšete o tom něco na sítích, zkuste si o tom zjistit více, třeba ten americký akademický server vám pomůže, jak lépe argumentovat.

Děkuji za pozornost.