Co se vlastně stalo? Pražské zastupitelstvo plánovalo stvrdit dlouho připravovanou dohodu o navázání spolupráce mezi Prahou a Pekingem. Obvykle tento proces nepředstavuje žádný problém, ale…
… to není tento případ. Čínská strana autoritativně prosadila bod, kterým Praha stvrzuje, že podporuje jednotnou politiku Číny a uznává Tchaj-wan za nedílnou součást čínského území. Nikoho z nás asi nepřekvapí, jak samotné hlasování znervóznilo české miliardáře a finanční skupiny. Ti se obávali, že v případě neschválení memoranda padnou i jejich předjednané obchody s čínskými partnery nebo přímé letecké spojení mezi Prahou a Pekingem/Šanghají.
Sporný bod, týkající se jednotné Číny, stál za tím, že dohoda neprošla úterním hlasováním. Nebyl by to Miloš Zeman, aby se do této věci nevložil a nepřispěchal s vlastní kritikou. Prostřednictvím svého tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka do medií vzkázal: „Je to hloupé, to je pravicové.“ O celé věci se hlasovalo znovu a tentokrát již pražské zastupitelstvo dohodu přijalo.
Bohužel osobně jsem zklamaný z toho, že strach ze ztráty ekonomických benefitů zvítězil nad rozumem. Myslím si, že tato očividně politická prohlášení nepatří do takovýchto dokumentů, díky kterým Čína zvyšuje svůj vliv nejen u nás, ale po celém světě.
Celý problém má dvě roviny, jednak právní a jednak lidskou. Tedy kromě toho, že tato kompetence je podle Ústavy ČR výlučně svěřena do rukou vlády, a tudíž by se pražské zastupitelstvo v této věci nemělo vyjadřovat, neměli bychom zapomínat na vlastní minulost a ztrácet jisté „lidské pochopení“. Čína je dlouhodobě kritizována za porušování lidských práv, stejně tak můžeme diskutovat o legitimním vztahu mezi Čínou a Tchaj-wanem.
Proto nesouhlasím s prezidentem Zemanem, ani s postojem Prahy, která se servilně kloní Číně. Praha podlehla vnějšímu tlaku a nechala se „natlačit“, aby do memoranda dala prohlášení o jednotné Číně. Nejen my v Pardubicích, ale i v ostatních městech, každoročně vyvěšujeme tibetskou vlajku, jako projev podpory.
Jsem za to rád a vždycky to budu podporovat!
Martin Kolovratník
