Stalo se v rozhovoru pro TV Barrandov, psal o tom například Blesk, zde: https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/526396/zemanuv-dalsi-utok-na-ct-chce-zmenu-ve-vedeni-ucelove-tlaky-brani-se-televize.html
Jako člen Volebního výboru Poslanecké sněmovny ČR musím na tuto kritiku veřejnoprávního média zareagovat. Vždyť v článku se objevuje i jakési přání, jak by měli členové výboru hlasovat o výročních zprávách. Hned v úvodu chci uvést, že funkci prezidenta Miloše Zemana respektuji, nejen díky jeho silnému mandátu, ale i proto, že dokáže analyzovat situaci ve společnosti a následně na ni reagovat. Nelze také pochybovat o tom, že na atmosféru ve společnosti mají média velký vliv a v přeneseném smyslu slova je tedy Česká televize spolutvůrcem politiky. Je dobré si to přiznat. Z tohoto důvodu má kritika ze strany prezidenta jistě svoji váhu a nelze ji přehlížet. Je také zcela legitimní, neboť jeden aktivní účastník politického života má jistě právo kritizovat účastníka jiného.
Já osobně činnost České televize dlouhodobě sleduji, protože to patří k mým poslaneckým povinnostem. Mám samozřejmě k jejímu vysílání mnohé výhrady, ale ty má jistě každý. Všichni máme svůj vlastní vkus, své vlastní zájmy, svá vlastní kritéria při posuzování. S aktuálními výroky prezidenta Zemana však nemohu souhlasit. Žádný politik by neměl subjektivně hodnotit zařazování sportovních či jiných přenosů nebo způsob jejich komentování. To přísluší editorům a dramaturgům. Stejné je to u zpravodajských nebo publicistických formátů. Česká televize má (stejně jako Český rozhlas) svůj vnitřní Kodex. Pokud má kdokoli pocit, že nebyla dodržena férová pravidla a objektivita, má se obrátit na Radu ČT. Ta může provádět kvantitativní a kvalitativní analýzy obsahu a na základě jejich výsledků žádat od managementu ČT nápravu.
Obecně platí, že vytváření jednotných kritérií pro „naplnění veřejnoprávnosti“ je velmi obtížné. Jistě se shodneme například na pravidlech při zobrazování obětí neštěstí, či nehod – s ohledem na jejich blízké, můžeme se shodnout na (ne)zobrazování násilí, či pornografie. Například ale vyváženost zpravodajství je termín natolik subjektivní, že nějaká striktní pravidla, jakýsi přesný manuál, prakticky nelze vytvořit a nezbývá než se spolehnout na profesionalitu a lidskou vyzrálost jednotlivých redaktorů a jejich nadřízených.
Naopak konkrétní a měřitelné hodnocení můžeme použít při kontrole hospodaření a efektivity veřejnoprávních médií. Mohu prozradit, že v případě České televize jsem nedávno obdržel několik zajímavých podnětů. Míří na čerpání externích služeb (například jízdy taxíkem) a na poradenské či analytické činnosti různých agentur. O prostředcích, které ČT vynakládá na vlastní autorskou tvorbu a produkci ani nemusím mluvit. Věřím, že mi dáte za pravdu. ČT hospodaří s rozpočtem okolo 7 miliard Kč – z kapes nás všech, poplatníků koncesionářských poplatků. A my všichni musíme vědět, jak a proč jsou naše peníze utráceny. I zde však platí to, co jsem uvedl o pár odstavců výše. Politici mohou předat své podněty Radě ČT a ta je musí prošetřit. Rozhodně by však bylo špatným řešením záměrně a bezdůvodně neschválit dvakrát za sebou výroční zprávu ČT. Už proto, že Rada ji do Sněmovny dodala včas a materiál pouze nebyl schválen z kapacitních důvodů v minulém volebním období. To by prostě nebylo fér. Jiný postup není možný a je to tak správně. Pokud Rada bude konat správně, bude mít i nadále důvěru Sněmovny. Pokud ne, může se vztah změnit.
Závěrem mohu konstatovat jediné. Jak v oblasti zpravodajství (a tvorby), tak v oblasti hospodaření mám vůči ČT mnohé výhrady (jako ostatně každý). Netroufám si však tvrdit, že jen a pouze můj pohled je ten jediný správný. Z tohoto důvodu se dnes musím vedení České televize zastat. Opravdu nejsem přesvědčený, že bychom měli volat po jeho odchodu. To však ani zdaleka neznamená, že v ČT není co zlepšovat.
