Jak jsem dneska řekl v úvodu svého vystoupení, sám Evropské investiční bance fandím, sám jsem byl u toho, když jsme s panem ministrem Ťokem to tehdejší první memorandum podepisovali, zkoušeli a do určité části u některých jednotlivých projektů využili.
Možná poprosím, a asi to bude směřovat na pana ministra Kupku, ve chvíli, kdy budete před finálním rozhodnutím, schválením, že půjdete do těch prvních tranší - a pro mě je ta informace nová a zajímavá, tedy až miliarda euro jsem si tady odnesl, to znamená teoreticky 25 tranší během letošního roku - tak prosím, pane ministře, zvažte, jestli tohle neukázat určitě na rozpočtovém výboru, a dovedl bych si to představit i na hospodářském výboru, ať se na to podíváme. To je dobře míněná prosba nebo žádost na vás.
Každopádně k uzavření tady té interpelace, pan ministr Stanjura řekl větu, která je sice pravdivá, nemohu ji rozporovat, že konečným poplatníkem nebo tím konečným, za kým to jde, jak kdo ponese ty náklady, je daňový poplatník, tedy občané České republiky, ti, kteří generují daně na ty splátky. Ale já se zkrátka pořád bojím a obávám toho, že se z toho stane, a může to být za rok, za dva, za tři, za pět, že se z toho prostě stane mandatorní, z těch splátek vůči EIB, že se z toho stane mandatorní náklad Státního fondu dopravní infrastruktury. Jinými slovy, až ministr financí s ministrem dopravy budou chystat svůj další rozpočet včetně toho střednědobého výhledu, že zkrátka tady ta splátka 5, 10, 15 miliard tam bude jako základ. To si vyřešte, pane kolego, pak vám dám až ty další peníze. Na tohle jsem bohužel odpověď nedostal, nebo nějaké ujištění, že to nebude trvalým nákladem Ministerstva dopravy.
A proto bych rád navrhl Sněmovně podle § 112 odst. 5 usnesení, které říká, že Poslanecká sněmovna není spokojena s touto odpovědí. Tím bych žádal ještě písemné dopřesnění a ujištění, že moje obava je lichá. Děkuji.
