Po zhlédnutí OVM dne 15/7/2012 mi to nedá a dovolím si krátké vyjádření k „náhlému procitnutí“ naší PČR, která zřejmě jen dlouze spala a nyní po 20 – ti letech zjistila, že jsou zde nějaké vysoké patra a velké kauzy, které stát v posledních 20 – ti letech doslova vysávali „pod dohledem PČR a jiných orgánů“ o miliardy korun. K uvedenému jsem se již částečně dostal také v článku DOTACE – problém je v kontrole, kde jsem mj. uvedl:
„Jak se dnes stále více ukazuje, tak zrovna v tak důležité oblasti, jako jsou dotace, byla kontrola značně podceněna a pokud podceněna nebyla, tak se lze domnívat, že se dokonce mohlo jednat o plán. Naopak vyjmenujeme-li všechny orgány (není jich zrovna málo), které se kontrolou mohou a hlavně by měli zabývat (NKÚ, MF, FÚ, EK, EÚD, OLAF), tak se může zdát, že je skoro až nemožné, aby v oblasti dotací vznikl nebo si dokonce někdo dovolil způsobit nějaký problém. Samozřejmě nesmíme zapomínat ani na útvary policie!“
„Rovněž si nemyslím, že bychom měli někoho chválit za odhalení v kauze „Rath“ či jiných, nemyslím si, že nyní jsme kauzou „Rath“ objevili něco nového! Naopak víme, že všechny kontrolní orgány tady byly od počátku, včetně těch orgánů policejních a byly tady i podvody s dotacemi.“
Celý článek na: http://www.spoz-msk.cz/cz/aktuality/19-dotace-problem-je-v-kontrole.html
Dovolím si otázku. Má PČR morální právo, resp. její plukovníci v současném personálním obsazení oprávnění situaci kritizovat, když většině těm špatnostem dlouhodobě přihlíželi a v klidu využívaly nejen svých mzdových, vzdělávacích a ostatních požitků?
Předpokládám, že současní šéfové specializovaných útvarů nejsou u PČR jen pár měsíců, předpokládám také, že o mnoha velkých kauzách měli specializované útvary dlouhodobě dostatek informací a také předpokládám, že mnoho kauz se již ani na stůl nedostane, a nakonec lze předpokládat, že poslední odhalení těsně před volbami do krajů a senátu je jen časová „náhoda“... Naopak mnozí, co nechtěli přihlížet, nechtěli být součástí systému a také předpokládali, že změna není na blízku, tak z tohoto systému, který současná policie kritizuje, dobrovolně utekli, jako např. Václav Láska (Transparency International).
Přesto, z pohledu taktického je náhle procitnutí PČR logické. Pokud peníze z rozpočtu a bez ohledu na výsledky chodí, tak pracujete v klidu, občasně předložíte nějaký výsledek z nižších pater, tak proč něco měnit, všichni byli spokojeni. Ale když se má najednou něco změnit, tak se vždy všichni probudí a budou ve většině účelově tvrdit, že nebude tady bezpečno, nebudeme moci odhalovat velké kauzy (jako by tyto byly v minulosti ve velkém odhalovány …), nemáme na benzín, apod.. To vše najednou, když Vás chce někdo v něčem omezit. Je jasné, že nikdo Vám neřekne a ani nepřizná, že vše bylo doslova naddimenzováno a nyní je potřeba v něčem ubrat něco si odepřít. Rozumím i tomu, že dosud to nikomu nevadilo, prostě tehdy bylo z čeho rozdávat. Proč se nepíše, jak se zde nakládá s penězi za neobsazené služební místa (tabulky), jak se účelově vyplácejí odměny, aby se náhodou do rozpočtu nemusely tzv. tabulkově ušetřené peníze vracet, a jak se před odchodem ze služebního poměru účelově vybraným - „chovným“ funkcionářům navyšují odměny – udělejte si analýzu a uvidíte, že to není zrovna málo lidí, není to určitě ani málo peněz.
Kde je chyba? Podle mě v řízení, v neprofesionálním a nezodpovědném managementu, samozřejmě vše pod dohledem příslušného ministerstva. Ano – mohl bych souhlasit, že policistům chybí peníze, ale na místech dole, na místech výkonných, tam se opravdu už nedostanou, protože ve většině zůstanou v těch již zmíněných vyšších patrech, které jsou např. i u PČR. Zásadní problém není ani tak ve snižování rozpočtů policie. Problém je jinde, je jeden a v celé státní správě je stejný. Ve státní správě je podle mých zkušeností zaměstnáváno nejen určité % „tažných“, ale také nemalé % těch tzv. “chovných“.
Zásadní problém nejen policie, ale také mnoha jiných orgánů statní správy vidím hlavně v zneužívání a záměrném nenaplnění volných tabulkových míst, v nadbytečnosti lidí, zejména těch „chovných“, dále ve dvojení činností napříč státní správou, ve výkonu některých činností nelogicky ve služebním poměru, ve špatné personální politice, obecně a v průměru velmi nízké produktivitě práce, nelogické organizační struktuře, která nedokáže dostatečně využít úspory z rozsahu a v neposlední řadě v dlouhodobé neschopnosti vedení se odpolitizovat a být zcela nezávislý na politické moci. Proto je nezbytná reforma nejen policie, ale zřejmě celé státní správy. Avšak již si nejsem jist, zda je toho schopen někdo, kdo je dlouhodobě součásti takovéhoto systému a dlouhodobě jej využíval.
V závěru chci být alespoň jen trochu pozitivní. Přesto, že to nebude jednoduché, věřím, že to půjde, každý krůček vpřed je dobrý výsledek a tím dnešním je, že se o odpolitizování PČR a státní správy, jako takové, se začíná alespoň hovořit. Nepochybně však potřebujeme resuscitaci nejen politiky, ale také PČR a případně jiných orgánů státní správy, protože stále platí, že politici a politika si vždy dovolí jen to, co jim umožní kontrolní orgány, včetně policie, a ty jim zatím umožňovali více než dost.
Jako vždy by názor neměl zůstat jen u konstatování faktů a popisu stavu, případně jen u vyslovení přání na změnu, ale také by měl obsahovat alespoň základní návrh řešení. První návrh pro řešení vidím ve změně kompetenčních zákonů, včetně účinnější kontroly (např. vznik GIBS), změny v oblasti řízení a také ve větší podpoře těch schopných – „tažných“. V neposlední řadě také ve větší eliminací propojování individualit na slušně řečeno vybrané lobbisty. Jako, druhý návrh bych zvolil řešení se schopností určité retroaktivity. Řešením je mnohými toliko obávaný zákon o prokázání původů majetku a příjmů. Znovu to tady musím zmínit. Nyní nejde „jen“ o 7 mil. Kč v kauze Rath, tady jde o dlouhodobé vyvádění stovek miliónů a nejspíš miliard, v podstatě pod dohledem a s tichým souhlasem mnoha.
Martin Schubert
Předseda KO SPOZ - MSK
