Tím ale trapas celé olympiády nekončí. Jistě si mnozí z vás pamatují boxerský zápas půvabné italky Angely Carini s podivnou osobou, která vypadala jako standardní chlap a jmenovala se Imane Chalif. Italka zápas po pár desítkách vteřin vzdala, protože tak tvrdé rány nikdy neinkasovala. Přitom ona osoba měla zakázáno v boxerské asociaci za ženy startovat. Ironií osudu je to, že i další semifinále ovládl jakýsi transpohlavník či transpohlavnička z Tchaiwanu, proto finále patřilo jim. Různí aktivisté pak začali Chalífa obhajovat v tom smyslu, že se nejednalo o transpohlavního, ale interpohlavního jedince. Přitom by to šlo vyřešit snadno. Každý transpohlavník či interpohlavnička by mohli startovat výhradně v mužských sportech. Vyřadila by se možnost švindlu a ubralo by to takovýmto lidem nezaslouženou publicitu. Lidé se totiž v drtivé většině nechtějí zabývat transpohlavními a interpohlavními jedinci a už vůbec si jich „povinně“ za něco vážit.

Ovšem tím seznamem absurdit nekončíme. Minulou Olympiádu v Tokiu provázel zákaz startu Rusů pod jejich vlajkou za jejich vojenskou podporu povstalcům na Ukrajině. To se tak nějak dá pochopit. Zajímavé je, že je spousta dalších zemí, které okupují část jiné země, nebo dokonce celý stát, těch se však zákaz netýkal. Rusové tehdy pod neutrální vlajkou ještě poměrně v hojném počtu startovali a získali pátý nejvyšší počet medailí. Tehdy se normálně účastnilo Bělorusko.

Letošní Olympiáda a hokejový šampionát však rozšířily zákaz i na tuto zemi, což je naprosto absurdní. Bělorusko nikoho nenapadlo, nikde nejsou jeho vojska proti vůli jiné země. A přitom několik starých známých světových agresorů na hrách vesele startovalo bez jakéhokoliv omezení. Mezinárodní olympijský výbor sídlí ve Francii a je ovládán západními elitami, není proto divu, že se tam uplatňuje dvojí metr. Jenomže tímto stejně MOV ničeho nedosáhne. Letos pod neutrální vlajkou startovala už jen hrstka Rusů a Bělorusů, většinu z nich Olympiáda už nezajímá. A tímto dvojím metrem přestává Olympiáda zajímat víc a víc lidí. Na světě existuje spousta velmi významných sportovních akcí a některé z nich se už pomalu začínají dát srovnávat s Olympiádou. Čeho je moc, toho je příliš. Mezinárodní olympijský výbor riskuje, že bude méně a méně zemí zajímat pro svou politickou podjatost až se svět domluví na nových hrách. Idelální by bylo, kdyby taková myšlenka přišla z Řecka – kolébky olympijské myšlenky. Ono samo patrně také nelibě nese, že Turecko už padesát let okupuje severní Kypr a přitom na hrách startovalo bez jakýchkoliv omezení.