Změnit tento trend má vize oběhového hospodářství, kterou v minulém týdnu schválil Evropský parlament. Cílem je posunout Evropu blíže k efektivnímu a obnovitelnému hospodářství, aniž by bylo ohroženo životní prostředí. Tedy nejen řešit samotné nakládání s odpady, ale také se zaměřit na efektivnější využívání zdrojů a surovin a optimalizaci výrobních procesů.
Musíme si stanovovat nové ambiciózní cíle a já vítám, že se to v návrhu podařilo. Evropský balíček obsahuje celou řadu změn. Jednou z nich je například snížení objemu odpadu, který končí na skládkách, a to na 5 procent do roku 2030. Já osobně se domnívám, že ukládání odpadu na skládky by mělo být zcela zakázáno, ale i toto snížení vnímám jako velmi pozitivní snahu současnou situaci řešit. Stejně tak vítám i vyšší cíle pro omezení jednotlivých druhů odpadů a také zvýšení povinnosti recyklovat komunální odpad, a to až na úroveň 70 procent v roce 2030. V této oblasti nevidím problém, aby Česká republika závazkům dostála, protože již disponujeme poměrně kvalitní a rozvinutou sítí sběru odpadu.
Mnohem větší výzvou bude ale předcházení vzniku odpadů, a to se týká nejen České republiky. A pokud to se zaváděním oběhového hospodářství myslíme opravdu vážně, je toto ten bod, na který se opravdu musíme intenzivně soustředit. I podle hierarchie odpadové politiky stojí závazek snižování produkce odpadů na vrcholu pomyslného žebříčku. Spotřebitelé se musí naučit, jak efektivně zacházet s výrobky a minimalizovat množství odpadu. Je třeba začít se chovat zodpovědněji a především poskytnout spotřebitelům informace, co toto chování obnáší. Samozřejmě se nejedná jen o odpad produkovaný domácnostmi, který tvoří jen část celkového množství. Musíme především zahájit diskuzi s firmami a velkými obchodními řetězci, jak snížit množství používaných materiálů a obalů. Přechod k oběhovému hospodářství znamená příležitost pro celkovou přeměnu ekonomiky. Odpady totiž představují zdroje, které mohou významně pomoci evropské ekonomice dostat se zpět na cestu zeleného růstu. Když už je odpad vyprodukován, měli bychom ho maximálně využít dál. Díky oběhovému hospodářství by evropská ekonomika mohla ročně ušetřit zhruba 600 milionů tun materiálů, které nyní končí jako odpad, a to buď formou recyklace, nebo opětovného využití.
Pozitivní příklady tohoto přístupu můžeme vidět v praxi již nyní. Levně nakoupený odpad může sloužit jako adekvátní náhrada nákladného materiálu. Ukazuje se, že se jedná o investice s velice rychlou návratností, která propojuje nejen ekonomický výhodnost, ale i ekologický aspekt. Příkladem může být jistý britský obchodní řetězec, který jako první v Evropě používá autobusy na biometanový plyn z potravinového odpadu. Dle propočtů řetězce se návratnost této investice pohybuje v řádu dvou až tří let. Ale nemusíme chodit za hranice, abychom našli pozitivní příklady. Česká republika je sama zdrojem nových inovací, o které mají zájem i další státy. Ukázkou inovativního projektu může být například nový patentovaný způsob recyklace PET lahví, jehož licenci si již zakoupila polská firma. Věřím, že nových obdobných projektů bude dále přibývat, a to i díky této evropské iniciativě, a dosáhneme změny v přístupu k produkci i zpracování odpadů, abychom za pár let neskončili zavaleni odpadem.
Psáno pro blog.idnes.cz
