V současné době jsme ve stavu, kdy Čína není ochotná nechat vnější subjekty zkontrolovat, zda nedochází k dumpingu, tj. k prodeji zboží za hranicemi pod výrobními náklady. Za těchto podmínek si nemůžeme dovolit otevřít naší ekonomiku levným dovozům a tím pádem nechat si zničit nejen ocelářský, ale i keramický nebo sklářský průmysl. To by následně vedlo k ohrožení celého výrobního průmyslu, bez kterého vyspělá ekonomika nemůže fungovat. A já samozřejmě nechci, aby zanikla odvětví, která u nás mají dlouhou tradici. Mělo by to vážné důsledky pro obyvatelé všech členských zemí Evropské unie. V České republice by to vedlo nejen k nárůstu nezaměstnanosti, ale i ke snížení celkové kvality života.

Předpokládám, že hned v prosinci dojde k tomu, že Čínská lidová republika zažaluje Evropskou unii u WTO. To znamená, že jednání se protáhnou na několik let a my získáme čas, během kterého Čína dokáže uskutečnit opravdové reformy, aby se stala tržní ekonomikou, a Evropská unie nebude muset obětovat svůj průmysl a statisíce pracovních míst.

Jsem velmi rád, že to byla právě skupina sociálně-demokratických europoslanců, která chránila zájmy evropských výrobců a razantně prosazovala, aby statut tržní ekonomiky nebyl Číně udělen. Určitě se ale nejednalo o hlasování, jestli chceme s Čínou spolupracovat či nikoli. Naopak ve zprávě je obsaženo mnoho příkladů pozitivních změn, které Čínská lidová republika uskutečnila. Jestli však prosazujeme volný trh, tak musíme dbát na dodržování pravidel, kterými se řídí. Dle mého názoru jsme vyslali jasný signál, který ukazuje, že jsme silnou ekonomikou a že se nenecháme zastrašit nebo zmanipulovat, ale naopak budeme podporovat veškeré úsilí, které povede k blahobytu našich obyvatel.

Psáno pro blog.idnes.cz