Nejde teď jenom o situaci na Ukrajině a vyhrožování ze strany Ruska, ale o vývoj v celém světě. Už samotná Evropská unie byla založena jako Společenství uhlí a ocele, aby státy západní Evropy měly k dispozici dostatek výrobních a energetických zdrojů. Stejně tak se v 70. letech hrálo při studené válce hodně o podíl na ropě, plynu a dalších komoditách, protože to bylo klíčové pro lepší pozici proti soupeři.
V posledních letech se tento strategický souboj přesunul tak trochu do stínu, ale nepřestal být o to méně tvrdý. Vzpomeňme si na konflikt Německa a Polska okolo plynovodu Nord Stream. Navíc se do celého nepřehledného systému přidaly obnovitelné zdroje, které vytvářejí u některých lidí představu, že si elektřinu dokážeme vyrábět sami a nepotřebujeme k tomu uhlí, jádro, ani žádné jiné zdroje. Dobrá propaganda v severní Americe ještě podtrhla výhody břidlicového plynu, takže se zítřky zdály světlé a levné.
Bohužel se za posledních pár týdnů ukázalo, že stačí jeden geopolitický konflikt (my máme kvůli Sýrii a Ukrajině na stole hned dva) a celá naše dlouhodobě budovaná strategie je téměř odsouzena k zániku. Státy G7 zareagovaly a pokouší se udělat si vlastní strategii, nezávisle na ostatních, těch menších. V Itálii na svém zasedání řešily možnosti břidlicového plynu, odpoutání se od závislosti na Rusku a další strategické plány. A přesně to je ten okamžik, kdy by se menší státy západní Evropy měly jako členové Evropské unie ozvat. 4 členské státy G7 jsou totiž zároveň nejvýznamnějšími členy EU a měly by postupovat podle platných dohod. Teď nastal čas, aby křičeli stejným hlasem Poláci, Češi, Rakušané, Španělé i Holanďané a nenechali zase rozhodovat někoho na jiné platformě. I proto jsou důležité volby do Evropského Parlamentu, i proto je důležité, abychom měli silné zastoupení u evropských sociálních demokratů a mohli do toho mluvit.