Tam proti němu nelze očekávat výraznější odpor, jakkoli se jistě najde pár statečných senátorek a senátorů, kteří pro něj ruku nezvednou.

Finální razítko na tento nebezpečný a účelový protiústavní paskvil pak dá prezident Pávek, který ke svému případnému znovuzvolení prezidentem ČR bude hlasy ze zahraničí potřebovat jako sůl.

Je to paradox. Tento špičkový předlistopadový rozvědčík Varšavské smlouvy byl mj. cvičen na boj proti zrádným československým emigrantům na Západ, na to, jak je zpravodajsky vytěžovat a jak jim v případě problému „po mašínovsku“ podříznout krk.

Nyní, v honbě za jejich hlasy, nebude váhat zakroutit krkem české Ústavě.

I protiústavní volby budou platné

Malé odbočení: Pokud zákon o korespondenční volbě ze zahraničí napadne skupina poslanců nebo senátorů u Ústavního soudu – může dojít k naprosto bezprecedentní situaci.

Jelikož takováto stížnost nemá odkladný účinek a vzhledem k tomu, jak dlouho obdobná řízení trvají, může se stát, že konečný verdikt bude vynesen až po volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu příštího roku.

A i kdyby - hypoteticky - Ústavní soud zrušil tento zákon jako protiústavní, nemá jeho rozhodnutí zpětnou platnost a výsledky voleb proběhnuvších dle protiústavního zákona budou platné.

A vláda vzniklá na jejich základě bude legální. Ovšem její legitimita bude nulová, včetně legitimity všech jejích rozhodnutí. Bude to neudržitelný stav jakési studené občanské války hrozící kdykoli přejít do horké fáze.

Přičemž vyvolání případných předčasných voleb bude zcela na libovůli  vládní většiny v Poslanecké sněmovně.

Útok na podstatu parlamentní demokracie

Návrh vládních poslanců na zavedení korespondenčního hlasování do českého volebního systému je nejnebezpečnějším průlomem do našeho ústavního systému v historii novodobé České republiky. 

Je to pokus o atentát na českou Ústavu, pokus o svévolné přepsání našeho ústavního rámce a ústavního zřízení.

Jde současně o pokus o změnu našeho politického systému.

A tudíž, z logiky celé věci, lze síly, které tento návrh předkládají, označit jako síly antisystémové. Přestože toto označení si patentovala Pětikoalice a její mediální nohsledi jako nálepku pro své politické a názorové oponenty.

Jedná se o snahu o úplné pošlapání některých nejzákladnějších principů, na kterých naše ústavní právo a naše ústavní a demokratické zřízení stojí.

Pokud by byl tento návrh schválen a uveden do praxe, nebude již možné hovořit v souvislosti s volbami a s vládní většinou, která v budoucnu vznikne na jejich základě, o klasické standardní demokracii.

Protože standardní, klasická a tradiční demokracie se opírá o jeden základní princip: A tím jsou svobodné, soutěživé a spravedlivé volby znemožňující jakékoli manipulace a podvody při hlasování a sčítání hlasů.

V případě standardní (konzervativní) demokracie jde o takové nastavení volebního systému, volebního procesu a volebních pravidel, které umožňuje včasné odhalení jakýchkoli pokusů o volební podvody a manipulace a které zároveň obsahuje takové kontrolní a přezkumné mechanismy, které znemožní, aby pokusy o tyto podvody a manipulace měly vliv na konečnou podobu volebních výsledků.

Toto vše by zavedením korespondenčního hlasování padlo.
A tím pádem bychom už nemohli hovořit o vládní či parlamentní většině vzniklé zcela čistým, spravedlivým, demokratickým a nezpochybnitelným způsobem.

A to by bylo pro náš politický systému a důvěru občanů v něj naprosto devastující.

Nezahrávejme si s tím.

Protiústavní charakter návrhu

Krátce zopakujme, proč je (jakákoli) korespondenční volba protiústavní:

Porušuje ústavní zásadu rovnosti volebního práva -  tedy princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná. Což zahrnuje i pravidlo, že každý volič má v konkrétních volbách stejné možnosti a stejné podmínky hlasování.

Porušuje ústavní zásadu přímosti volebního práva. Jde o princip, dle kterého je příslušné hlasování prováděno vždy přímo konkrétním a jasně identifikovatelným voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V České republice nelze volit v zastoupení.

Porušuje ústavní požadavek tajnosti hlasování. Tato zásada znamená, že nesmí být možné jakkoli spojit voliče s odevzdaným hlasem a že nikdo nesmí vědět, jak konkrétní volič hlasoval.  Jde o tajnost hlasování a ochranu voliče před jejím narušením jak ze strany soukromých osob a subjektů, tak ze strany státu.

Všechny základní ústavní principy volebního práva návrh vládních poslanců na zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí hrubě porušuje.

Přiznání práva korespondenční volby tzv. zahraničním Čechům není naplnění jakéhokoli jejich ústavního práva, ale ničím neopodstatněným privilegiem.

Tito lidé, pokud chtějí, volit mohou. Na českých velvyslanectvích
a konzulátech.

I když ve velké většině případů v ČR nežijí, nikde zde fyzicky nebyli ani nebudou, a tudíž ani nikdy neponesou důsledky své volby.

Ty poneseme pouze my, co tady žijeme, platíme zde daně a dýcháme s naší vlastí v dobrých i ve zlých časech.

Vládní návrh porušuje ústavní zásadu  rovnosti volebního práva
i zavedením asymetrického dvojího typu volby  volby: ústavně správný fyzický prezenční způsob a  protiústavní korespondenční způsob.

A zároveň určitou skupinu občanů neoprávněně zvýhodňuje oproti skupině jiné, jelikož takzvaní zahraniční Češi budou mít na výběr ze dvou způsobů, jak ve volbách hlasovat.

Ďábel je v systému přepočtu hlasů ze zahraničí na mandáty

Mimořádně nebezpečné dopady by mělo zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí i na samotný volební systém v České republice, respektive na podobu volebních výsledků a složení Poslanecké sněmovny.

Jde o to, jak by zavedení korespondenčního hlasování ještě více prohloubilo již tak katastrofální dopady přepočtu hlasů ze zahraničí na volební výsledky.

Nyní je tomu tak, že před každými volbami do Poslanecké sněmovny je vylosován jeden český volební kraj a všichni voliči hlasující v zahraničí si vybírají z kandidátních listin politických stran zaregistrovaných v tomto kraji.

Což může výrazně asymetrickým a neakceptovatelným způsobem ovlivnit konečný výsledek voleb. Ostatně už se tomu tak v minulosti stalo.

V letech 2006 a 2017 totiž způsob přepočtu zahraničních hlasů
na poslanecké mandáty v konkrétním vylosovaném kraji zvrátil výsledek voleb do Poslanecké - a tím i podobu následné vlády - vygenerované českými voliči v České republice.

Ve volbách 2006 tak nedisponovala většinou 101 mandátů v Poslanecké  sněmovně zvažovaná koalice ČSSD/KSČM, jak by tomu bylo na základě výsledku hlasování v ČR, ale  poměr mandátů 100 na 100 vygenerovaný hlasy ze zahraniční umožnil Topolánkově ODS nákup dvou sociálnědemokratických přeběhlíků a následné ustavení kmotrovské vlády ODS/KDU-ČSL/Strana zelených.

V roce 2017 by zase bez hlasů ze zahraničí disponovala hnutí ANO a SPD 101 hlasy a následný povolební vývoj i podoba vlády by byly jiné, než v případě, kdy kvůli zahraničním hlasům měly tyto dva subjekty dohromady pouze 100 hlasů a většinovou vládu vytvořit ani teoreticky nemohly.

A to šlo vždy o jeden jediný mandát, protože zahraničních hlasů bylo maximálně kolem cca  patnácti tisíc 

Pokud by po zavedení korespondenční volby přibylo ze zahraničí např. veřejně ministrem vnitra Rakušanem uváděných a předpokládaných tři sta tisíc hlasů, bavíme se již o dalších dvanácti poslaneckých mandátech. A to už může s výsledky voleb i podobou budoucí vlády zamávat skutečně zásadním způsobem.

Jde o tohle předkladatelům návrhu? Je toto jejich hlavní motivace?

Systém přiřazování zahraničních hlasů do náhodně vylosovaných českých krajů je od základu špatný bez ohledu na to, jestli se hlasuje jen fyzicky, nebo i korespondenčně.

Vládní poslanci nejprve navrhovali, aby se po zavedení korespondenční volby zahraničí hlasy nově přidělovaly do vylosovaných dvou ze čtyř největších českých krajů

Později došlo k dílčí úpravě a tyto zahraniční hlasy mají být napříště rozděleny do všech čtyř největších českých krajů: Tedy do Prahy, Středočeského kraje, Jihomoravského kraje a do Moravskoslezského kraje.

Přičemž ve třech z těchto krajů dlouhodobě získávají strany současné vládní koalice celorepublikově nejlepší výsledky. Asi je jen úplná náhoda, že si je chtějí ještě takto uměle vylepšit…

Jde tedy o typické sociální a volební inženýrství, o snahu navýšit své volební zisky administrativními zásahy do podoby a nastavení volebního systému.

Ve čtyřech největších českých volebních krajích se už nyní volí celkem 95 poslanců, tedy skoro polovina Poslanecké sněmovny.

Poté, co by sem byly přidělovány i zahraniční hlasy včetně těch korespondenčních, tvořili by poslanci v nich zvolení výrazně nadpoloviční část Sněmovny a zástupci zbylých deseti krajů by tu naopak byli ve značné menšině.

Což opět flagrantně odporuje zásadě rovnosti volebního práva - i v tom smyslu, jak ji definoval náš Ústavní soud, který naposledy v nálezu z roku 2021 konstatoval, že volič nesmí být diskriminován na základě toho, v jakém kraji žije či volí.

Navíc bez nadsázky platí, že ve čtyřech největších krajích se české volby do Poslanecké sněmovny rozhodují.

Jde o další nepřípustné znevýhodnění deseti menších českých volebních krajů a o další jasně protiústavní moment projednávaného návrhu.

Jehož důsledkem by byl nejen pokles počtu mandátů pro malé a středně velké kraje, ale i zvýšení tzv. přirozeného volebního prahu v nich, tedy kvora hlasů, které je nutné překonat pro zisk alespoň jednoho poslaneckého mandátu v kraji.

Už nyní je v menších krajích nutné na jeden mandát získat 7-12 % hlasů, což už samo o sobě je značně problematické a diskriminační. Po zavedeni korespondenční volby ze zahraničí to bude ještě horší.

Nebezpečný paskvil

I na problému převodu zahraničních hlasů na poslanecké mandáty je velice dobře vidět, jaké obrovské a neakceptovatelné problémy přináší vládní návrh na zavedení korespondenční volby.

A není vůbec žádnou nadsázkou v této souvislosti říci, že v případě zavedení korespondenční volby ze zahraničí se o podobě a složení budoucí české vlády nerozhodne u nás doma, ale v Berlíně, Mnichově, Bruselu, New Yorku a Montrealu.

Všichni čeští občané musí mít ve volbách stejné a rovné podmínky. Musí existovat všeobecně sdílená garance, že hlasují jasně identifikovatelní jedinci, čeští občané, kteří mají beze všech pochybností volební právo dle české Ústavy.

Korespondenční hlasování toto všechno mění, neguje a destruuje.

Je rovněž absolutně nepřijatelné, aby byť i jen teoretickou šanci zvrátit volební výsledek vygenerovaný občany v ČR měli občané trvale žijící v zahraničí. Tedy v podstatě cizinci, jakkoli disponující českým pasem a - vedle občanství cizího státu - českým občanstvím,

A znovu zdůrazněme toto: Češi žijící v zahraničí možnost účastnit se českých voleb už dávno mají - na našich zastupitelských úřadech.

To je zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na ambasádu jednou za několik let není nepřiměřenou cenou za možnost ovlivnit politický vývoj v zemi, kde ani trvale nežijí.

Kvůli lidem, kterým účast ve volbách nestojí za cestu na velvyslanectví, nemá sebemenší smysl pošlapat základní ústavní principy volebního práva

Jediným důvodem, proč představitelé současných vládních stran tak tlačí na zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí je jejich účelová vypočítavost.

Očekávají, že jim vyšší penzum zahraničních hlasů přinese příští rok ve volbách do Poslanecké sněmovny výrazně lepší volební výsledek než dosavadní systém těchto voleb.

Jde pro ně v podstatě o jedinou možnost, jak znovu sestavit vládu ve stejném složení.

Z tohoto důvodu jsou ochotni otevřít dveře volebním manipulacím, popřít základní principy demokratických voleb a vážně tak ohrozit jejich legitimitu v očích veřejnosti.

„Všichni voliči by měli mít svou kůži ve hře“

Filosof  Nicholas Taleb napsal: „Všichni voliči by měli mít svou kůži ve hře.“. Toto rozumné pravidlo pětikoaliční návrh zásadním způsobem narušuje.

Korespondenční volba ze zahraničí je tudíž ještě mnohem nebezpečnější, než by bylo zavedeni korespondenčního hlasování pouze na území ČR.

I to je nepřijatelné, protože by šlo o porušení Ústavy v oblasti zásad volebního práva a vytvoření prostoru pro volební podvody, které nelze bezezbytku odhalit a potrestat.

Korespondenční volba ze zahraničí k těmto dvěma nebezpečím přidává ještě třetí, to největší a nejhorší: odevzdává rozhodování o budoucí personální a politické podobě klíčových ústavních orgánů ČR - prezidenta, Poslanecké sněmovny a vlády - do rukou lidí, kteří zde nežijí, neplatí daně, neponesou důsledky svého hlasování a jejichž hlavní loajalita zhusta patří cizím státům.

Jde jednoznačně o největší ohrožení naší demokracie po roce 1989. V podstatě o její konec.