Ještě děsivější je fakt, že celá genocida, pečlivě naplánované a systematicky prováděné vyvražďování křesťanského obyvatelstva na území tehdejší Osmanské říše, trvala až do roku 1923 a to za přihlížení a tiché tolerance tehdejších mocností Německa a Rakousko-Uherska. Proč? Protože politické a vojensko-strategické cíle byly přednější než lidské životy. Arméni nešli na smrt dobrovolně. Jako křesťanská komunita v zemi pod muslimskou nadvládou nebyla ozbrojena, přesto došlo na několika místech k dlouhým a organizovaným bojům. Z pochodů smrti se také podařilo celé řadě nešťastníků utéci nebo byli zachráněni. Sami někteří Arabové proti Osmanům bojovali a snažili se Arménům pomoci, neboť takové chování považovali za nehodné islámu. Tím jen chci dokreslit, s jakou brutalitou se Osmani do vraždění „bezvěrců“ pustili, že i jiní muslimové s tím měli morální problém. V letech 1915 až 1923 bylo vyvražděno na jeden a půl milionu Arménů. Je zadokumentován nespočet důkazů, dochované historické snímky případně zadokumentování z exhumací v rámci vyšetřování genocidy a je dokázáno, že lidé byli hromadně upalováni v kostelech, věšeni na ulicích, kde umírali pomalu udušením, nikoliv zlomením vazu.
V Turecku se o genocidě nesmí mluvit. Je to trestné. Česká republika odsoudila genocidu a uznala tento akt jako genocidu až v roce 2017. Řada států světa tak neučinila dodnes.
Dle mého názoru bychom si z této velice temné stránky dějin na pomezí Evropy a Arábie měli vzít hned několik ponaučení. Tento zrůdný plán byl realizován ještě o dvacet let dříve, než německý diktátor a masový vrah Adolf Hitler spustil podobný plán, jehož cílem mělo být vyvraždění Židů a Slovanů. Nacističtí vrazi používali až nápadně podobné metody a vzorce, které je možné pozorovat na příkladu genocidy Arménů.
Pro masové vyvražďování velkého počtu lidí nastal souběh různých podmínek, které je možné v určitých směrech považovat za podobné v současné Sýrii snad jen s tím rozdílem, že Arménů v tehdejší Osmanské říši bylo v poměru k Turkům více, než je dnes příslušníků nemuslimských menšin vůči muslimům v Sýrii. A i dnes jezdí představitelé EU podávat si ruce s islamistickými vrahy, zatímco o pár kilometrů dále probíhá vraždění nevinných. Opět vidíme, že politické a vojensko-strategické zájmy mají větší cenu než lidské životy.
