Tématem mého příspěvku byl nový systém voleb do Evropského parlamentu. Toto téma ovšem nelze pojednat samostatně – resp. bez toho, abychom zmínili dva projekty Evropské unie, či spíše jeho samozvané quasivlády, Evropské komise.

Těmito projekty jsou Akční plán pro demokracii, představený koncem roku 2020 a tzv. Konference o budoucnosti Evropy, jejíž idea vznikla v roce 2019, poté byla vzhledem k epidemii covidu poodložena, ale pak se, bohužel, vrátila s plnou razancí a před pár týdny byly představeny její výstupy a závěry.

Akční plán pro demokracii

Akční plán pro demokracii je balíček legislativních návrhů zaštítěný eurokomisařkou Věrou Jourovou, která je i hlavní politickou postavou v Evropské komisi stojící za návrhem na změnu volebního systému pro volby do Evropského parlamentu.

Pro tento plán změny volebních pravidel existuje v Akčním plánu pro demokracii eurospeakový výraz „ochrana demokratických procesů a institucí“. A také se zde používá termín „opatření pro podporu svobodných a spravedlivých voleb“. Čili tradiční unijní klamavá reklama, protože pravým cílem je zde naprostý opak toho, co je deklarováno.

Ve vztahu k volební reformě Akční plán pro demokracii,
který je svou právní formou tzv. Sdělením, dokumentem avízujícím předložení dalších, již závazných právních předpisů, obsahuje tyto kroky:

Revizi pravidel pro financování evropských politických stran 

Boj proti dezinformacím – zejména zpřísnění požadavků
na online platformy  a zavedení důsledného monitorování
a dohledu

Právní opatření týkající se politické reklamy, která
se zaměří na sponzory placeného obsahu

Tedy jedná se primárně o soubor nástrojů ovlivňující předvolební fázi, podmínky a pravidla volebních kampaní – s cílem omezit prostor svobodné politické soutěže, podpořit a preferovat prounijní politické proudy a potlačit a omezit a sankcionovat ty ostatní.

Konference o budoucnosti Evropy

Konference o budoucnosti Evropy, která skončila v květnu letošního roku, pak byla projektem Evropské komise, v rámci kterého se zhruba dva roky na nejrůznějších fórech zástupců unijních institucí diskutovalo o budoucí podobě evropské integrace a Evropské unie přičemž snahou Evropské komise, která nastolovala agendu této konference, byly nepokrytě kroky a návrhy vedoucí k další federalizace Unie, k posílení pravomocí unijních orgánů a k oslabení kompetencí členských států.

Mezi jinými šlo právě o revizi systému  - a celého procesu  - voleb do Evropského parlamentu ve smyslu posílení jeho nadnárodních prvků a arbitrárního začlenění prvků dálkového, distančního  hlasování. Tuto oblast agendy Konference měla opět na starosti eurokomisařka Věra Jourová.

Tato Konference o budoucnosti Evropy zformulovala a prezentovala tedy letos v květnu celkem 49 skupin návrhů, z nichž vyplynulo 300 konkrétních opatření.

Místopředseda konference, známý belgický eurofederalista Guy Verhofstadt, při této příležitosti prohlásil: „Byl to boj, který ve výsledku ukázal, že Evropa musí být ještě integrovanější a akceschopnější.“ Tento výrok možná vydá za všechny podrobné rozbory a analýzy…

A existují velmi reálné a relevantní náznaky toho, že by doporučení Konference mohla vést až ke změně primárních zakladatelských smluv o Evropské unie. Například předsedkyně Evropské komise von der Leyenová na toto konto prohlásila, že „…Jednomyslné hlasování v Radě Evropské unie se v současnosti přežilo“. Což je velmi nebezpečná myšlenka, mnohem nebezpečnější než reforma voleb do Evropského parlamentu.

A souvisí s představou francouzského prezidenta Macrona o institucionální reformě Evropské unie prostřednictvím  Konventu, což navozuje neblahé vzpomínky na debaty o unijní Ústavě na jejichž konci bylo přijetí lisabonské smlouvy.

Reforma evropských voleb

3. května letošního roku Evropský parlament, právě na základě popsaných projektů a diskusí, schválil návrh reformy evropských voleb, jejímž cílem je sjednotit, unifikovat, způsob výběru europoslanců v jednotlivých členských státech a zavést celoevropský volební obvod – zatím komplementárně k volbám do Evropského parlamentu v jednotlivých členských státech.

Smyslem a cílem europarlamentní iniciativy je tedy sjednotit pravidla voleb do Evropského parlamentu ve všech členských státech EU  -včetně určení jednotného data konání evropských voleb. Už dokonce zazněl i návrh konkrétního data. Má to být 9. květen,  v orgánech EU deklarovaný a propagovaný jako
Den Evropy.

Pro ty, kdo neví, o co jde, a já se přiznávám, že jsem mezi ně donedávna patřil také, se jedná o výročí tzv. Schumanovy deklarace z roku 1950, v níž byla poprvé konkrétněji nastíněna myšlenka evropské politické integrace. Mimochodem, dle závěrů Konference o Evropě by měl být tento den napřístě celounijním státním svátkem.

Věřme, že pro většinu občanů České republiky bude 9. květen spojen i nadále s úplně jinými událostmi, které byly pro naši zemi zásadní a určující.

Dle návrhu schváleného v Evropském parlamentu by občané států Evropské unie v evropských volbách  mohli volit v kterémkoliv členském státě – a to i korespondenčně.   A má jim být umožněno i elektronické hlasování. Součástí návrhu je i snížení aktivného volebního práva na 16 let a pasivního volebního práva na 18 let.

Návrh zavádí i povinnou celounijní uzavírací klauzuli pro vstup do europarlamentu na úrovni 3,5 procenta hlasů, což se bude v praxi týkat pouze Německa, za to však výrazně, protože zde aktuálně pro tento typ voleb žádná uzavírací klauzule neexistuje.  Dle německých politologů tak v důsledku toho napříště dojde k propadu zhruba pěti milionů hlasů německých voličů, a to výhradně voličů menších stran, i euroskeptických, kteří tak ztratí své zastoupení.

Proti svobodným, spravedlivým a soutěživým volbám

Těmito návrhy je pochopitelně výrazně narušena tajnost a férovost voleb – a vytvořen prostor pro jejich manipulaci - ale zásadně je potlačen i národní prvek těchto voleb, kdy jejich výsledky již nebudou určeny primárně občany jednotlivých států, kteří by měli do Evropského parlamentu vyslat své národní zástupce, ale tím, kolik se kde těchto voleb zúčastní cizinců, byť by zrovna byli v dané zemi na jednodenním zájezdu.

Konkrétně tedy euuroposlanci navrhují, aby každý volič v evropských volbách disponoval dvěma hlasy: prvním, tak  jako dosud, v národním volebním obvodu tvořeným konkrétním státem - a druhým v tzv. celoevropském volebním obvodu, kde by své kandidátky sestavovaly a nabízely jednotlivé evropské politické strany.

Tedy mezinárodní evropské aliance a sdružení poltických stran a hnutí s podobnými politickými programy, jako jsou např. Evropská lidová strana, Evropští socialisté, Identita
a demokracie a další.

Jde už na první pohled o velmi diskriminační bariéru, protože v tomto volebním obvodu nebudou moci kandidovat ty politické strany a hnutí, které nejsou členy nějaké takové aliance.

Tedy primárně, z povahy věci, politické subjekty orientovány národním či euroskeptickým směrem. Případně specificky, monotematicky zaměřené strany či hnutí, tzv single-issue party, které ovšem mají nepochybně také právo na volný vstup
do politické souteže.

Popsaným způsobem, v celoevropském obvodu,  by se volilo
28 tzv. dodatečných poslanců, přičemž lídr každé takové stranické celoevropské kandidátní listiny by byl zároveň kandidátem této politické skupiny na předsedu Evropské komise. Z čehož je opět zřejmé, že neodůvodnitelnou výhodu by v tomto směru měly politické proudy s celoevropskou organizací, tedy opět prounijní síly, zejména evropští lidovci
a socialisté.

Na těchto celoevropských kandidátních listinách by museli být taktéž rovným způsobem, paritně, zastoupeni muži a ženy. Dokonce je přímo zmíněn princip tzv. zipování, střídavé kandidátní listiny, na nichž  muži obsazují liché pozice a ženy sudé, případně naopak.

Nenadějné vyhlídky

Navržený reforma tedy jednoznačně  favorizuje a zvýhodňuje tradiční prounijní strany s celoevropskou strukturou a se silným postavením v největších unijních státech. O nějaké rovnosti hlasů nemůže být ani řeči.

A navíc - po všech zkušenostech s s reformami uvnitř Evropské unie a u vědomí sílících unifikačních a federalizačních tendencí v jejích orgánech, i v největších evrospkých státech v čele s Německem, si můžeme být jisti, že celounijní volební obvod generující 28 europoslanců je pouze prvním krokem, jakýmsi pokusným balónkem, který  bude mít pokračovaní. A na konci celého procesu pak bude myšlenka zvolit tímto způsobem všechny europoslance.

Ovládnutí Evropského parlamentu prounujními federalistickými subjekty pak bude setrvalou jistotou – se všemi představitelnými důsledky. A jestliže jedním z doporučení Konference o budoucnosti Evropy je i přiznání možnosti legislativní iniciativy Evropského parlamentu, nejde zrovna o veselé vyhlídky.

Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová samozřejmě ihned po schválení tohoto návrhu v Evropském parlamentu prohlásila, že Komise tuto iniciativu na změnu evropských volebních pravidel plně podporuje. S odvoláním na to, že reforma způsobu výběru europoslanců figurovala na seznamu doporučení, která vznesla právě nedávno skončená Konference o budoucnosti Evropy. Podle Jourové by tato doporučení měla být jednoznačně respektována.

Mimochodem, na tomto příkladu je jasně vidět nesmyslnost termínu „zástupce České republiky v Evropské komisi“. Ne, vstupem do Evropské komise je každý její člen povinen úplně se odstřihnout od svého státu, který ho do komise vyslal a napříště musí hájit pouze zájmy Evropské unie jako celku. Tak je to přímo definováno v primárních dokumentech Unie.

Proto je úplně falešné vyvolávat naděje typu, že kdyby byly v Evropské komisi osobnosti preferující národní zájmy, nějací konzervativní realisté, situaci by se změnila. Nikoli, není tomu tak. Maximálně by se změnili oni, přinuceni tzv. držet basu. Přesně v duchu výroku Martina Luthera: „Když budete plnit ďáblovu vůli, bude i on mírný jako beránek!“

Pokud ovšem tito politici basu držet nebudou, budou bez milosti politicky zlikvidováni, jako někdejší italský kandidát na eurokomisaře Rocco Buttiglione poté, co na plénu Evropského parlamentu v nominačním slyšení projevil své konzervativní postoje v hodnotových záležitostech.

Nedržet basu

O návrhu Evropského parlamentu na změnu systému evropských voleb nyní budou jednat členské země a finálně
o něm bude rozhodovat Rada Evropské unie, a to na principu jednomyslnosti.

Což by nás ovšem nemělo naplňovat falešnými nadějemi, jak vidíme na příkladu schvalování pro mnohé evropské země likvidačních sankcí a embarg na import ruské ropy či plynu. Ale zároveň nepropadejme přílišnému pesimismu. A dejme české vládě šanci projevit v praxi jej postoj k českým národním zájmům.

V poslední době se také často hovoří o tom, co by mělo být prioritou české vlády v době jejího předsednictví Radě Evropské unie – a je to i jedno z témat tohoto semináře.  Pokud by jí byla snaha o zablokování reformy systému evropských voleb předložené Evropským parlamentem, natož snaha úspěšný, nebylo by to rozhodně málo.