Jde o 77. výročí začátku Slovenského národního povstání – významného činu ozbrojeného odporu proti tehdejšímu klerofašistickému slovenskému režimu a potažmo i proti nacistickému Německu, jehož byl tento režim vazalem.
Jde o velmi důležitou připomínku. Zvláště v dnešní době, kdy se ve veřejném politickém a mediálním prostoru velmi často, a mnohdy i záměrně, programově a cíleně, přepisuje a falšuje naše moderní historie. A o nejčastěji v souvislosti s druhou světovou válkou a jejími výsledky. Zcela v intencích hesla „Kdo chce ovládat přítomnost, musí nejprve ovládnout i minulost“.
Odkaz Slovenského národního povstání
Cílem těchto snah a politických her bývá právě i Slovenské národní povstání a jeho odkaz.
Přitom je nepochybné, že toto povstání bylo největší a nejdůležitější protiněmeckou akcí na území někdejšího Československa. Hrdinskou akcí, která jasně dávala světu najevo, že Slováci většinově nechtějí být kolonií nacistického Německa a že touží po návratu ke svobodné a demokratické společnosti, jakou bylo, přes všechny dílčí chyby a nedostatky, předválečné "prvorepublikové" Československo.
Mimochodem - Slovenského národního povstání se aktivně, se zbraní v ruce, účastnilo i více než dva tisíce Čechů.
A, ano, přípravy a bojů Slovenského národního povstání se aktivně a hrdinsky účastnilo i mnoho tehdejších slovenských a českých komunistů v čele s Gustávem Husákem.
V rámci historické pravdy nemá smysl to zamlčovat a už vůbec to není důvodem k tomu, vydávat Slovenské národní povstání za nějakou čistě komunistickou politicky a ideologicky motivovanou akci.
Není tomu tak, toto povstání mělo skutečně celonárodní a demokratický charakter, jeho cíle byly – a dodnes jsou - hodné úcty, a je dobře že si jej i dnes připomínáme. A jeho výročí by klidně mohlo být, vzhledem k naší společné minulosti se Slovenskem a Slováky, i českým státním svátkem. Lépe řečeno, mělo by jím být zcela určitě.
Slovenské národní povstání totiž stále zůstává důkazem odvahy, hrdinství a sounáležitosti našich dvou bratrských národů v boji proti německému nacismu. A důkazem toho, že naše osvobození nám nespadlo do klína, ale bylo prolito krví našich předků.
Vzpomeňme dnes i na statečnost a obětavost všech civilistů, kteří tehdejším povstalcům a partyzánům pomáhali, protože tím riskovali životy své i životy svých rodin, kterými mnozí z nich tehdy i skutečně zaplatili.
A vzpomeňme i na statečné velitele povstání, generály Rudolfa Viesta a Jána Goliana, které Němci popravili. Zasloužili by si – in memoriam – nejvyšší vojenské vyznamenání České republiky.
Německá špinavá msta
A hlavně nesmíme zapomínat na zvěrstva, která Němci po potlačení povstání páchali na slovenských civilistech.
Mimo jiné bylo vypáleno a vyvražděno na devadesát slovenských obcí.
Němci a jejich slovenští přisluhovači tehdy rozpoutali na Slovensku teror, při kterém bylo více než dva tisíce civilistů popraveno bez soudu, včetně veřejně prováděných poprav, a téměř deset tisíc dalších osob bylo odvlečeno do koncentračních táborů v Německu. Mnozí se odtud již nevrátili.
Německé oddíly, v čele s nechvalně proslulým SS komandem Edelweiss, dále při svém řádění na slovenském venkově povraždily celkem okolo pěti tisíc osob. Většinu z nich obzvláště trýznivým způsobem, jako třeba v rozpálených pecích vápenky v obci Nemecká.
Po skončení války bylo na Slovensku v této souvislosti odkryto přes dvě stě masových hrobů.
Nepřipusťme revizi dějin a rehabilitaci německého nacismu!
Tohle všechno mějme na paměti, když se dnes například zpochybňuje odsun Němců z tehdejšího Československa a když někteří čeští politici jezdí na německé sudetské sjezdy, kde poníženě hovoří. Třeba o tom, že by příště tyto sjezdy měly probíhat v České republice.
Čest, sláva a úcta památce hrdinů Slovenského národního povstání!
Nikdy nezapomeňme!
