Vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Vystupuji zde dnes proto, abych se vás pokusil přesvědčit, mé logické vyústění, při kterém jsem si jist, opakuji ještě jednou, jist, že v případě, že Senát schválí korespondenční volbu, tato korespondenční volba bude nakonec schválena i sněmovnou. Ale zkusím začít od začátku.

My se dnes bavíme, poprvé je to zde dnes na plénu, vládní návrh zákona, opakuji ještě jednou, vládní návrh zákona. Tento vládní návrh zákona přišel do Poslanecké sněmovny, tam na něj byly pozměňovací návrhy, nějaké prošly, nějaké neprošly, máme to v Senátu. Proto mě velmi překvapilo, že vládní návrh zákona nepředkládá tedy zástupce předkladatele, vlády, ale vystupoval zde poslanec ze sněmovny. Dost mě to udivilo. Zároveň jsem si všiml jedné věci, od poslanců klasika, ale tak to prostě chodí, ve smyslu, hlavně nám na tom nic neměňte. Ale my to zde na plénu máme poprvé. Pan poslanec argumentoval tím, že už byly nějaké výsledky, že se něco domluvilo apod. Opakuji ještě jednou, plénum Senátu jako nejvyšší orgán Senátu projednává tento vládní návrh zákona poprvé. Ještě ho nikdy neprojednával. Když poprvé tento vládní návrh zákona projednávala sněmovna, sama na něm uplatnila řadu pozměňovacích návrhů, ty buď prošly, nebo neprošly. Ale takovéto omezení, že jsme se už nějak domluvili, nevím. Jako plénum, teď jsme svébytní, v plné úplnosti, byl by hřích, kdybychom toho nevyužili. Protože, ještě jednou opakuji, jsem si jist, že pokud plénum naše schválí korespondenční volbu pro krajany žijící v zahraničí, že ve výsledku takto bude schválen zákon i celým parlamentem, to znamená i sněmovnou.

Opravdu nevidím důvod, proč bychom pro to nehlasovali, když všichni senátoři, téměř všichni říkají: My jsme pro korespondenční volbu. Jako protiargument uvádějí to, že by to neschválila sněmovna. Dokážu vám, že ano. Ale ještě než se budu bavit o sněmovně, ve smyslu, proč jsem přesvědčen, že nakonec sněmovna schválí korespondenční volbu, zmíním se o jedné věci, která je dávána také jako překážka, a to ohledně rozpuštění sněmovny.

Přátelé, je to fata morgana. Ani inspektor Trachta se svým praktikantem Hlaváčkem by nedokázal rozpustit a vypustit v tomto období sněmovnu. Pokusím se to dokázat. Použiji na to trochu matematiky. Není to vyšší matematika, je to spíš nižší matematika, až počty. Nicméně ale limita tam bude.

ANO nepodpoří, říkal to premiér, rozpuštění sněmovny. Z 200 poslanců zbývá 122. Připomínám, že na schválení je potřeba 120. I nejmenší poslanecké skupiny mají takový počet, že každá z nich tomu zabrání. Začnu od těch nejmenších. Skupina Jednotní. Volný, Bojko, Nevludová, nebo jak se jmenuje. Jsou tři. Když oni pro to nebudou, jako že nebudou, už není 120. Další. Trikolóra. Jsou tam poslanci v čele s paní Zuzanou Majerovou Zahradníkovou, tři. Stačí, že pro to nebudou, teď to vyhlásili, že nebudou pro rozpuštění, budou pro nedůvěru vládě, ale nebudou pro rozpuštění, jsou tři, už jsme zase o další 3 dole. Pak tedy je 14členná ČSSD. Vládní. Ta se vyslovila proti rozpuštění. Pak jsme u 15 členů KSČM. Ti deklaruji, jsme pro nedůvěru, ale jsme proti rozpuštění. Úvahy o tom, že se snaží vyjednat disidenti, kteří se postaví proti svým stranám a budou hlasovat pro rozpuštění sněmovny, to by jich muselo být. Už v tuto chvíli by jich muselo být 31. Neumím si představit, počítám, jak všichni v ANO poslouchají premiéra, proč by to dělali. I ti další. Kdo z nich by to udělal, měl by dvě jistoty. Zaprvé, dříve mu skončí mandát, tedy přímý, za další, žádná jeho mateřská strana si ho na kandidátku nezařadí, takže končí ve sněmovně. To jsem s těmi počty ještě neskončil. SPD, Okamura, 19 hlasů. Já jsem ho poslouchal ještě včera večera. Já jsem tomu nerozuměl. Taky proti rozpuštění. On tvrdí, že se rozpuštění nebojí, že posilují. Nicméně že mají svůj návrh na nějakou, myslím, úřednickou vládu nebo tak, to budou prosazovat. Takže dalších 19 minus. Takže už by jich muselo být přes 50, těch disidentů z řad poslanců ANO, příp. ČSSD, kteří by byli. Kde se vezmou, nevím. Nesmysl. A to možná ještě nejsme u konce. Řádí covid, jsou samé karantény. Kdo zaručí, že z těch stran, které by to předložily, budou všichni na místech, kdo to zaručí, že nikdo nebude mít covid a karanténu? A to dokonce ještě, jak jsem poslouchal předsedu ODS Fialu, ten tvrdí, že nejdřív musí být nedůvěra vládě, rozpouštět sněmovnu až při vládě, která nemá důvěru. Když to vezmu do důsledků, protože to vypadá, že k tomu vůbec nedojde, pokud vláda bude mít důvěru, vypadá to, že se k tomu nepřipojí ani Spolu. Tak já to čtu. Prostě rozpuštění a vypuštění sněmovny je mimo jakoukoli realitu.

Matematicky řečeno – pravděpodobnost limitně nula. Já vám řeknu jinou pravděpodobnost limitně nula, která je sice taky limitně k nule, ale přesto má nekonečněkrát větší pravděpodobnost, že projde. A sice, že já osobně porazím slavného Jamajského sprintera Usaina Bolta ve sprintu na 100 metrů. Opravdu jsem přesvědčen, že toho spíš porazím já, než aby se sněmovna rozpustila a vypustila v tomto období. Takže to padá. A nyní tedy, proč jsem si tak jist, že sněmovna nakonec schválí, pokud to ovšem předtím my schválíme, korespondenční volbu. Tak zaprvé, kdo je ve sněmovně proti korespondenční volbě? Jsou to ty skupiny mikro, to znamená ty tříčlenné – jednotní a trikolóra, patnáctičlenná KSČM a devatenáctičlenné SPD. Jak už říkal kolega Hilšer, ti to říkají jasně, prostě tak to platí. No a pak je tu 5 stran, které jsou pro – aspoň to tak deklarují – ODS, KDU-ČSL, TOP-09, Piráti, Starostové a nezávislí. Ale nejen to. Přátelé, on to tady už citoval Marek Hilšer. Vždyť je to v programovém prohlášení vlády. Já to přečtu ještě jednou. Možná ještě vícekrát to přečtu. Co je v programovém prohlášení vlády? Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám včetně zavedení korespondenční volby. Rozumíte? Včetně zavedení korespondenční volby. No, kdo to programové prohlášení podepsal? No přece mimo jiné... Nebo ne „mimo jiné“, podepsali to jako předseda ANO 2011 Andrej Babiš a předseda ČSSD Jan Hamáček. A nyní, a to ještě pozor! To podepsali přesto, že jejich vláda byla závislá na podpoře KSČM, která je proti tomu. Takže to museli opravdu hodně chtít, když si to navzdory KSČM, která je proti volbě v zahraničí, dokázali do programového prohlášení prosadit. Já to ještě jednou přečtu. Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám včetně zavedení korespondenční volby. No a teď si představte, že my to s tím vrátíme do sněmovny. A teď předsedové těchto stran a jejich poslanci budou mít 2 možnosti. Možnost A) – splnit své programové prohlášení. Dokázat, že držíme slovo, že nejsme lháři, nejsme podvodníci a zvednout pro to ruku. Hotovo. Anebo mají druhou možnost. Dokázat, že jsou lháři a že jsou podvodníci. A hlasovat proti tomu, co mají ve vlastním programovém prohlášení. No a to přece tomu nevěříte nikdo, že by to udělali. Tady to může pan vicepremiér Jan Hamáček dokázat sám, tady to může říct na místě, že tedy bude držet to, co má v programovém prohlášení, že není žádný podvodník a lhář. Tady to může dokázat. Kdybych se náhodou mýlil, tak ještě platí ta věc, že stačí, když na svém slohu a na svém programovém prohlášení bude trvat předseda ANO 2011. Ale ještě ani toto není ten hlavní argument. Přátelé, je to zákona, který musí schválit obě komory. Vím, že proběhnou nějak volby. Vím, že kolega Goláň už nám posílal nějaké maily, že nemá pravdu předseda nějakého toho volebního soudu u Nejvyššího správního soudu, že by ty, pokud nebude volební zákon doplněn, který by dopočítal, kdo má mandát, takže vlastně by nastala situace, že by sice proběhly volby a neměl by nikdo mandát. To znamená, z těch poslanců, co tam teď sedí, by už nikdo nebyl poslanec. Nikdo. Ani pan poslanec Marek Benda, ani další poslanci. Je jich tam 200. A pokud my budeme trvat na svém, vy si myslíte, že jich 200 skočí hromadně do Vltavy? No samozřejmě, že neskočí. Přátelé, já se nechci vyrábět jako bojovým slovem, ale prostě tady my můžeme rozhodnout. Koneckonců byl to Senát, který přišel na to, že je ten zákon protiústavní. My jsme podávali tu žalobu ústavní. Mohli podat i poslanci. Nikdy nepodali. Tak máme také právo se pak vyjádřit k něčemu dalšímu. To znamená, já jsem si naprosto jist, že se nerozhodne 200 poslanců, že tedy všichni skončí, skočí do té Vltavy a na věky věků tu bude vládnout Senát. Já, jako senátor, zase tak proti nejsem, že jo? Ale já si myslím, že oni tak budou. Takže nakonec to samozřejmě schválí. A na závěr dovolte mi, abych vyjádřil svůj otřes a strašné zklamání z postoje komise pro krajany žijící v zahraničí. Jak sundavá kalhoty, tak říkal kolega taky Hilšer, jako ty kalhoty před brodem, že to sněmovna nechce, tak my to balíme. Naopak! Je největší šance v dějinách, že ta korespondenční volba bude schválena. Víte, mně to připadá od posledně té komise, aby jako před čtvrt stoletím, před finálovým utkáním s Ruskem, zůstal náš tým v Naganu, zůstal náš tým v hotelovém pokoji a napsal dopis: „My víme, že náš soupeř nechce, abychom vyhráli, tak my vyhrajeme tu příští olympiádu.“

Děkuji za pozornost.