Klíčová část sporu spočívala v následujícím znění zákona č. 155/1995 Sb.§ 67 (16):
„Zvýšení důchodů stanoví prováděcí právní předpis: „…jde-li o zvýšení
důchodů v mimořádném termínu, stanoví se zvýšení důchodů do 50 dnů od
posledního dne kalendářního měsíce, v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %.“
Vláda tvrdí, že těch 50 dnů mohla využít a využila na změnu zákona.
Já tvrdím:
- Že prováděcí právní předpis může a musí jen naplnit znění zákona a tudíž mohl a musel sloužit jen ke konkrétnímu výpočtu dle zákona. Změna již naplněného zákona je protiústavní a je nepřípustnou retroaktivitou (sic!).
- Stav legislativní nouze byl použit jen a pouze proto, aby se těch 50 dní stihlo, neboť 50 dní na řádný legislativní proces nikdy nestačí, a tudíž byl stav legislativní nouze použit čistě účelově, což Ústava neumožňuje (sic!).
Více najdete ZDE.
Mé tehdejší vyjádření na plénu Senátu ZDE.
