V této souvislosti je podle mne třeba opustit iluzorní politiku „čekání na dotace“. Začněme konečně investovat do toho, co skutečně potřebují občané Uherského Hradiště, nikoliv do toho, na co byrokraté v Praze či Bruselu vypíší dotace. Toto lavírování nás stejně díky kofinancování postupně připraví o městské peníze a v konečném důsledku nevyřeší problémy města.

Sedněme za stůl a po dohodě s občany sestavme deset investičních priorit, na které soustředíme peníze, ale především které také fakticky zrealizujeme. Musíme skoncovat s „politikou náplastí“, kdy drobnými zlepšeními a novými záměry maskujeme neschopnost řešit skutečné problémy.

Na druhé straně však musíme posílit také příjmy městského rozpočtu. Třeba tím, že zvýšíme podíl Uherského Hradiště na sdílených daních. To dokážeme jen tehdy, když otočíme trend a ukončíme dlouhodobý pokles počtu občanů s trvalým bydlištěm. Jak na to? Rozhodně ne tím, že zastavíme každý metr čtvereční překotnými developerskými záměry, ale tím, že z nájemců bytů uděláme plnohodnotné občany, zmodernizujeme bytovou politiku města, soustředíme se na startovací byty a bydlení pro seniory a soukromými investorům dáme jasná, konstantní a férová pravidla, která budou ku prospěchu občanů a kvality života ve městě.