Co tedy vyplývá z programového prohlášení vlády pro podnikatele a živnostníky? Především je nutné ocenit, že hned v preambuli programového prohlášení vlády se mluví o tom, že malé a střední firmy mají tvořit páteř naší ekonomiky, a proto je důležitá jejich podpora k zajištění prosperity naší země. Vláda je připravena cílit dotace a podpory tak, aby odrážely skutečné potřeby malých a středních podniků. Zároveň chce podporovat kreativní a inovativní přístupy s potenciálem růstu a zdravé konkurence, přičemž podpora z veřejných financí nesmí jít na zvyšování zisků a vlivu velkých firem. Za samozřejmost se považuje pokračování ve snižování byrokratické zátěže firem i živnostníků.
Přestože tato programová priorita je významným signálem, že to nová vláda myslí s podporou živnostníků a podnikatelů skutečně vážně, je nutné upozornit na jednu zásadní věc. Podnikatelé a živnostníci nepotřebují další cílené dotace a podpory. Potřebuji zásadním způsobem změnit přístup státu ksoukromému podnikání a významně snížit míru vlivu státu na podnikání tak, abychom se vrátili ke zdravým principům tržní ekonomiky a vytvořili stabilní a předvídatelné prostředí pro perspektivní rozvoj firem, a tedy i celé ekonomiky. Proto jetřeba zbavit celý podnikatelský segment přebujelé byrokracie, řady zcela zbytečných regulací i nesmyslných nařízení a v neposlední řadě také narovnat postavení mezi podnikatelem a státem tak, aby živnostník nebyl vazalem a stát direktivním feudálem. „Pokračovat“ ve snižování byrokratické zátěže rozhodně nestačí, zvláště když se o žádné pokračování s ohledem na „řádění“ předchozích vlád v podstatě jednat aninemůže. Přestože by bylo možné považovat tato slova za příliš radikální či ambiciózní, musí zaznít právě v kontextu zveřejněného programového prohlášení o to jednoznačněji, aby se celá budoucí diskuze k tématu restartu podnikatelského prostředí v České republice nezvrhla pouze v diskusi o dotacích, podporách a jiných finančních nástrojích.
Rozhodně je možné vládu pochválit za návrhy, které povedou k ozdravení veřejných financí. Zodpovědné hospodaření, předvídatelná míra investic, snížení výdajů na provoz státu. To jsou jistě kroky správným směrem. Za podnikatele a živnostníky bychom však do těchto úvah rádi přidali přeci jen odvážnější přístup k redukci státní správy. Pokud totiž vláda sníží množství často zcela zbytečné agendy, kterou přes armádu úředníků přenáší na podnikatele a pak zase zpět, bude si moci dovolit daleko rychleji naplnit své plány ke snižování zadlužení státu a schodku státního rozpočtu. Jsem přesvědčeno tom, že kdyby vláda provedla ve vztahu k podnikatelům a živnostníkům skutečný „generální úklid“ a kromě kosmetických změn také odvážnou „antibyrokratickou revoluci“, dosáhla by ve stabilizaci veřejných financí mnohem lepších výsledků.
Výbornou zprávou pro malé podnikatele je jasný závazek vlády navýšit limit pro povinnou registraci k DPH i možnost využití režimu paušální daně na 2 miliony Kč nebo např. zrušit EET. Stejně tak podnikatelé a živnostníci uvítají snížení sociálního pojištění na straně zaměstnavatele o dva procentní body, možnost vést účetnictví a daňovou evidenci v eurech, snížení počtu odpisových skupin, zkrácení doby odepisování a alespoň parametrickou úpravu kontrolního hlášení. Je možné očekávat, že pokud se podaří zavést avizované jednotné inkasní místo a eliminovat výkazní povinnosti podnikatelů, může jít o první reálný krok k faktickému snížení byrokratické zátěže.
To, nad čím však zůstávají otazníky, je ta část programového prohlášení, která mluví o zpřehlednění a zjednodušení povinností podnikatelů vůči státu prostřednictvím „sdílené platformy“. Přestože je možné ocenit fakt, že tak vláda chce činit ve spolupráci s profesními a podnikatelskými organizacemi, není zřejmé, zda nepůjde pouze o rozmělnění těchto povinností, popř. jejich přenesení ze státu na komerční či neziskový sektor. Obzvláště pokud se v další části textu mluví o tom, že nová vláda chce rozšířit rodinu portálů veřejné správy o bezplatně přístupný Portál podnikatele, který bude zprostředkovávat jak komunikaci vůči veřejné správě, tak také komunikaci mezi podnikateli, a jehož provozem má být pověřena podnikatelská organizace. Bohužel řada podnikatelů a živnostníků má s obdobnými pokusy mnohoneblahých zkušeností, jelikož z takto ušlechtile pospaných záměrů se často stávají nástroje, které podnikatelům v konečném důsledku přidělávají práci, případně zvyšují náklady.
Domnívám se, že stát by se měl v tomto ohledu vydat spíše opačným směrem. Nevymýšlet další nástroje, byť takové, které jsou plně digitální a optikou dnešního světa „sexy“, ale radikálně snížit míru vlivu státu na podnikání, nechat podnikatele svobodně pracovat, vytvářet hodnoty a pracovní místa a svazovat jejich život jen těmi nejnutnějšími pravidly. To je podle mého soudu nezbytná cesta k tomu, jak zachránit živnostenskou tradici a naplnit jeden z hlavních cílů vlády -tedy udržet malé a střední firmy jako páteř naší ekonomiky.
Ing. Michal Dvouletý, MBA
