Jasně, vláda se snaží o opatření, která mají omezit shromažďování lidí, takže v tomto kontextu by možná i dávalo logiku regulovat počet lidí v často přeplněných obchodech. Navíc, již v minulosti jsem několikrát upozornil na to, že považuji za diskriminační, když vláda kompletně uzavře provozovny živnostníků a malých firem, ale zároveň nechá velké továrny a supermarkety bez jakéhokoliv omezení.
Nechci teď pitvat to, jestli toto aktuální vládní nařízení sice rozvolní pohyb lidí v supermarketech, ale zároveň způsobí „nebezpečnější“ fronty před prodejnami. Navíc se zdá, že se naplnila varování zástupců podnikatelského segmentů a dlouhé fronty byly nejen před hypermarkety (pak říkám blázni lidi), ale třeba také před malou trafikou, které má jen pár metrů čtverečních, tudíž dovnitř mohl vždy jen jeden zákazník. Mimochodem, front bychom se byli schopni zbavit velmi jednoduše. Stačilo by, kdyby se otevřely i malé živnosti. Jsem přesvědčený o tom, že v tu chvíli by byly fronty ty tam. Za klíčové však považuji to, kde a na základě čeho vláda stanovila, že na jednoho zákazníka musí připadat oněch 15 m2 prodejní plochy. Epidemiolog Rastislav Maďar totiž upozornil na to, že za bezpečnou vzdálenost od jiné osoby je u kapénkových nákaz včetně Covid-19 považováno 6 stop, to je přibližně 1,8 metru. Z toho podle něj vyplývá, že obsah bezpečného kruhu kolem každé osoby by měl být stanoven na 10 m2. Navíc v obchodě bude ve stejný okamžik pravděpodobně i několik lidí, kteří sdílí stejnou domácnost a kteří tedy rozestup mít nemusí.
Bylo pro mne pak naprosto šokujícím zjištěním vysvětlení samotného ministra zdravotnictví Jana Blatného, který mi pod můj dotaz na Twitteru napsal, že 15 m2 vzniklo jako vládní shoda. „Někdo chtěl deset, jiný více, tohle vzniklo jako průměr mezi požadavky ministrů,“ napsal ministr Blatný.
To mne podrž! Jestli skutečně každé rozhodnutí vlády, natož natolik závažné a ryze odborné, vzniká jako „průměr“ dojmů jednotlivých členů vlády, pak se nedivím, že vládní opatření působí i pro laickou veřejnost jako jeden velký chaos a zmatek. Rozumím tomu, že máme nouzový stav a jsme v historicky bezprecedentním období. Ale epidemie Covid-19 už není žádný nováček. Za takřka deset měsíců si přeci vláda nejen mohla, ale rozhodně měla stanovit jasná pravidla a obhajitelné postupy. Alespoň to bývá dobrým zvykem, že každý zákon (a současná nařízení vlády nejsou od něj přeci tak vzdálená) se opírá o propracovanou argumentaci, prochází mezirezortním připomínkováním, je k němu zpracována analýza dopadů, apod.
Ale teď se tváříme, že nic z toho neplatí, že žijeme v době bez pravidel, že hasíme požár a všechny běžné postupy tedy musí automaticky stranou a jsou vlastně úplně zbytečné. Vládní opatření mohou vznikat vlastně tak nějak nahodile, podle toho, co se komu zrodí v hlavě, nebo co obkoukáme u sousedů. A výsledná podoba vznikne jako „průměr“ názorů jednotlivých ministrů. Brrrr, hrozná představa!
Kdyby bylo na mně, postupoval bych zcela jinak. Už dávno by byla na vládě důvěryhodná a nepolitická expertní skupina složená z uznávaných kapacit v oblasti epidemiologie a ta by stanovila konkrétní odborné parametry vládou přijímaných opatření. Zodpovědnost tedy i kompetenci rozhodnout nese vláda a nikdo jiný to za ní neudělá. Ale odbornou argumentaci musí dodat odborníci, nikoliv dojmy a pocity členů vlády a jejich výsledné průměrování!
V této souvislosti se navíc obávám, že odůvodnění spojené s vládním opatřením omezující přítomnost nakupujících právě ve vztahu k 15 m2 na jednoho zákazníka může být soudem jednoduše prohlášeno za neplatné a v čistě legislativně-právní rovině prostě neobstojí. Mimochodem, vždyť i samo nařízení povinnosti nosit roušky na veřejnosti soud minulý týden shodil ze stolu, protože dané odůvodnění bylo právně nedostatečné.
Máte pravdu, když vás teď napadá, že na účtování s vládními výhrami a prohrami bude ještě čas a že teď je třeba porazit další vlnu Covid-19. Ale to nic nemění na tom, že je třeba nastavovat vládě jasné zrcadlo a dát ji jasný signál, že tento chaos a neodbornost musí skončit.
