Proč vlastně být v EU?
Část lidí si myslí, že být v EU je chyba, že by bylo lépe z EU vystoupit a nebo že je úplně jedno, zda v EU budeme nebo ne. Při odpovědi na otázku, zda je tento názor správný nebo ne si vypomozme slovy, který řekl první československý prezident, Tomáš Garrigue Masaryk:
„Co je platná politická nezávislost, když národ je závislý hospodářsky. Některé státy balkánské jsou nezávislé jen dle jména, ve skutečnosti rozhodují o nich velké státy sousední nebo jen nějaká velká banka. Dnes se podmaňuje nejen mečem, nýbrž i tovarem, a tovarem mnohem více. Nám nepomůže, dáme-li si na cizí tovar český nápis. To tedy znamená osamostatnit se i hospodářsky. To znamená na tu hospodářskou samostatnost pamatovat. Politická samostatnost bez hospodářské je nemožná.“
Masarykův výrok mnohé napovídá, přece jen neobsahuje odpověď na vše. Jedno je z něj zřejmé, poslední věta mluví jasně a dnes je to snad ještě očividnější – politická samostatnost bez hospodářské je nemožná.
Je však v dnešní době, případně v době budoucí, samostatnost hospodářská vůbec možná? Představme si, že zítra vystoupíme z Evropské unie, co se změní? Firmy na našem území zůstanou v rukách německých, francouzských, korejských a amerických, pár možná v rukách našich miliardářů. Tyto firmy mají ekonomickou moc mnohem větší než jednotlivé státy, někdy tyto firmy dokonce i celé vlády řídí, někdy otevřeně, někdy skrytě – toho už si, jak z výše citovaného vidno, taky všiml už Masaryk (stejně jako ve stejné době Lenin a mnoho dalších myslitelů, dnes např. Paul Craig Roberts, viz http://www.globalresearch.ca/bankers-have-seized-europe-goldman-sachs-has-taken-over/27872, nebo Alessio Rastani, viz http://www.novinky.cz/ekonomika/245823-svetu-vladne-goldman-sachs-miluji-krize-sokoval-bbc-investor.html). Pozemky, které prvorepublikové vlády v tomto vydatně podporované Masarykem pracně zabavovaly katolické církvi, se rozhodla naše vláda dobrovolně církvi, vlastně můžeme říci státu Vatikán, vrátit. Jiné vládě se naštěstí nezdařilo dát kus našeho území cizímu státu ke stavbě vojenské základny.
I kdyby naše firmy a pozemky patřily státu, ekonomicky nezávislý by náš stát stejně nebyl. I kdybychom začli vyrábět komodity, které jsme dosud nevyráběli (nebo jsme jejich výrobu po roce 1989 zlikvidovali), jako počítače, nákladní automobily, velká letadla, oděvy, cukr a mnoho dalšího. Protože řadu strategických komodit vzhledem ke geografickým podmínkám schopni vyrobit (v potřebném množství) nejsme – ropu, plyn, uran, rýži, ananasy, některé kovy a tak dále. Bez ananasů bysme to možná zkousli, místo rýže si dáme se skřípěním zubů třeba knedlík, ale bez ropy, plynu a uranu budeme dělat co?
Prostě ať se to komukoliv z nás líbí nebo ne, hospodářská nezávislost není v současné době ani možná, a (možná pro někoho kupodivu) ani výhodná, daleko výhodnější je specializace a kooperace. Každý z nás dělá něco a závisí na dalších. Já jsem programátor a programuji, mé programy (a programy mé firmy) využívá řada firem. Já zase využívám výrobky potravinářských, oděvních, obuvních a mnoha dalších firem, protože je pro mě výhodnější specializovat se na to, co umím, a nesnažit se pěstovat si obilí, péct z něj chleba, tkát látky nebo šít si z nich šaty. A obdobně to má každý člověk ve vyspělém světě. A obdobné je to logicky i mezi státy.
Usilovat o hospodářskou nezávislost tedy smysl nemá. I po případném vystoupení z EU by naším hlavním dodavatelem i hlavním odběratelem našeho zboží EU zůstala. A v této ekonomické realitě nám zbývá jediné – být členem EU, protože jako člen EU máme možnost, EU ovlivňovat. Byť náš hlas nemá nejvyšší váhu, má aspoň nějakou. Kdybychom nebyli členové EU, neměl by žádnou.
Existuje i řada dalších důvodů, proč být v EU. Někdy mám pocit, že lidé skoro zapomněli, jak v každých ranních zprávách ukazovali kolony kamionů na hranicích, protože dnes, kdy jsou hranice otevřeny, tyto kolony nevidí… Ale vyjmenovávat vše by bylo na dlouho.
A co euro?
Dalším velmi diskutovaným tématem souvisejícím s našim členstvím v EU je přijetí eura. Je vidno, že spousta lidí se v rozhodování řídí spíše emocemi, než logikou. Položme si otázku – když vám někdo nabídne poukázku na 10 000 Kč do jednoho obchodu, třeba vašeho oblíbeného, a deset tisícikorun, co si vezmete? Věřím, že většina lidí, si nevezme poukázku. Taky věřím, že když se zeptám proč, tak většina lidí řekne, že občas bude chtít koupit něco i v jiném obchodě, takže jim bude ta hotovost užitečnější, protože s ní zaplatí jak ve svém oblíbeném obchodě, tak v obchodech jiných.
Když se ovšem zeptám, zda korunu nebo euro, odpověď už tak jednoznačná nebude. Spousta lidí bude preferovat koruny, za které nikoho nepustí dvacet kilometrů za hranicemi ČR ani na veřejné WC, před eury, kterými můžete oficiálně platit od jižního Portugalska po severní Finsko, od severozápadního Irska po jihovýchodní Kypr, polooficiálně a neoficiálně v řadě dalších zemí světa, a když už s ním někde platit nemůžete, smění vám ho jakákoliv směnárna na světě, což rozhodně neplatí o české koruně.
Jaké argumenty uvádí odpůrci eura? Když ponecháme ty bezvýznamné, že koruna je tradice (podotýkám, že nám ji zavedli Rakušáci), že na českou korunu jsme zvyklí (podotýkám, že jsme byli zvyklí i na rakouskou korunu, československou korunu, protektorátní korunu a když půjdeme ještě dále do historie, tak na různé groše, tolary a další), zbyde nám pár, které jsou hodny hlubšího zamyšlení.
Odpůrci tvrdí, že euro způsobí inflaci. To se stát dočasně může. Cena dnes v korunách se po přepočtu na eura bude muset zaokrouhlit, aby nebylo mnoho desetinných míst, a obchodníci to určitě nebudou zaokrouhlovat dolů. Ale ono se to srovná. O co větší bude inflace těsně po přijetí eura, o tom menší bude v době pozdější, alespoň v oborech, kde je velká konkurence, protože obchodníci už zvýšili cenu při přechodu na euro. Kde konkurence není, budou se cenou lidi odírat, euro neeuro. Navíc nejmenší mince, eurocent, má hodnotu asi třetiny koruny, zaokrouhlovat se bude tedy podstatně méně, než dnes.
Odpůrci tvrdí, že eurozóna je hospodářsky nesourodá, nemá jednotné daně a jednotnou finanční politiku, a v takovém prostoru nemůže fungovat jednotná měna, a proto má euro teď velké problémy. Hospodářská nesourodost v mnoha zemích jednotné měně nevadí, to by nemohla být ani v Karviné stejná měna jako v Praze. Absence jednotných daní a jednotné finanční politiky měla být v eurozóně nahrazena jinými stabilizačními mechanismy. Nelze říci, že by tyto stabilizační mechanismy nefungovaly, pouze prachsprostě bylo tolerováno jejich naprosté ignorování, což byla samozřejmě cesta do pekel. Pokud by se dohodnutá pravidla dodržovala, zřejmě by euro dnešní problémy vůbec nemělo.
Volit tedy určitě ano
Proč tedy jít volit do europarlamentu, vyplývá z předchozího textu. Ovlivňujme Evropskou unii, aby se nám v ní žilo lépe, nenechme tam zvolit hlupáky a budižkničemu. I pokud Vám EU vadí a nechcete ji, stejně je dobré jít volit, aby tam za Vás druzí nezvolili takové lidi, za které se budeme moct jedině stydět a kteří budou jen škodit, nejen Čechám a Moravě, ale i celé Evropě. Zvolme takové europoslance, kteří se budou zasazovat o přijetí pravidel, která zaručí, že euro nebude ostudou, ale chloubou EU, a o potrestání těch, co je nedodržují. Zvolme takové europoslance, co budou prosazovat, aby EU nebyla kolonií zámořských velmocí ani nebyla ovládána nadnárodními korporacemi. Co budou prosazovat pro tyto velmoci a korporace pravidla, která jim znemožní dělat si, co chtějí a negativně ovlivňovat naše životy jen kvůli vlastnímu zisku. Zvolme europoslance, kteří podpoří zlepšení životní úrovně v EU. Myslím, že obětovat tu necelou půlhodinu na cestu do volební místnosti se jistě vyplatí.
U mě je jasné, jakou asi budu volit stranu. Myslím, že KSČM nabídla hodně kvalitních kandidátů, i pro mě je rozhodování o pouhých dvou preferenčních hlasech velmi těžký výběr. Protože mladých lidí je ve všech politických orgánech jak šafránu, jeden ze svých hlasů věnuji Pavle Šlahúnkové, kterou dobře znám a navíc vím, že se v cizojazyčném prostředí rozhodně neztratí, už se nějaký ten pátek protlouká studiem ve Vídni. Má zkušenost krajského zastupitele mi říká, že možnost opřít se o zkušeného kolegu, který má mnoho znalostí a zkušeností a umí naslouchat, je nejen pro mladého člověka velmi cenná. Já osobně mám takového člověka ve školském výboru kraje ve Vlastislavovi Antolákovi a jsem za to velmi vděčný. Proto druhý preferenční hlas věnuji Miloslavu Ransdorfovi, o němž si přes stálé útoky médií na jeho osobu myslím, že jeho znalosti (nejen jazyků) jsou obrovské a mohou v Evropském parlamentu vykonat mnoho dobrého.
Závěrem – ať už jsou Vaše názory na dění v současné Evropě jakékoliv, pečlivě si rozmyslete, jak své právo hlasovat využijete. I Váš hlas může ovlivnit budoucnost, a to jak negativně, tak i pozitivně.
