Člověk při pohledu na letošní kandidáty závidí francouzským voličům. Ne tedy prezidenta, kterého si zvolili (a samozřejmě jeho soupeřka v druhém kole byla ještě horší). Ale tu možnost volby. Francouzští prezidentští kandidáti totiž tvořili pestrou škálu politických postojů. Téměř každý francouzský volič si mohl vybrat kandidáta z té části politického spektra, která je jeho hodnotovým postojům blízká.
Taková možnost však byla voliči v ČR upřena. Politické strany totiž zvolili alibistický přístup. Žádná z parlamentních politických stran totiž nepostavila svého kandidáta (až na extrémně katolické lidovce a STAN, ale i to je trochu zvláštní případ). A k čemu jinému nám politické strany jsou, než aby stavěly kandidáty do voleb. Ve volbách tak zůstává pár nestraníků a kandidáti politických ministran SPO, Rozumní, ODA a Realisté.
Pojďme si rozebrat kandidáty, včetně těch vyřazených.
Nikým nepodpoření vyřazení kandidáti jsou první skupinou. Sem patří Petr Blaha, Daniel Felkel, Libor Hrančík, Anna Kašná, Martin Ludačka a Karel Světnička. Touto skupinou nemá příliš smysl se zabývat. Otázka je, zda sem patří i David Chadim, protože z údajů na stránkách ministerstva vnitra není zcela jasné, kdo jej podpořil. Pak tu máme vyřazené kandidáty, kteří odevzdali nějaké podpisy občanů. Jde o osoby Roman Hladík, Terezie Holovská a Josef Toman. Pikantní je poslední jmenovaný, protože tvrdil, jaký velký počet podpisů nemá. Podle vlastních webových stránek je odborníkem na všechno, který náš život zlepší po zvolení mnohonásobně. Posledním vyřazeným kandidátem je Oldřich Fiala. Odevzdal kandidaturu podpořenou jediným bývalým poslancem Milanem Šarapatkou (zvolen za Úsvit, pak nezařazený). Tedy vyřazených kandidátů je celkem 11.
A teď tedy devět kandidátů, kteří byli k volbě připuštěni.
Miloš Zeman, čestný předseda SPO, podpořen podpisy občanů, současný prezident. Označuje se za levicového, ale svou kariéru využil k činění mnoha kroků, které posunuly ČR doprava. Politickou kariéru začal lží, kdy tvrdil, že ČR má méně vysokoškoláků než Nepál. Dříve premiér, který dovedl ČR do NATO a spolupracoval s USA na bombardování Jugoslávie. Kromě bank privatizoval MUS, což místo Policie ČR šetří policie Švýcarska. Jako prezident pak prohlásil saúdskoarabského extrémně islamistického krále Abduláha, odpovědného za popravu mnoha lidí, kteří nebyli správnými muslimy, a omezovatele práv žen, za mírotvorce. Vyznamenal jednoho ze strůjců církevních restitucí Duku a mimo jiné také Schrödera, který v Německu zavedl zdravotní poplatky. Tlak na zvyšování mezd, v ČR katastrofálně nízkých, označil za ekonomický kanibalismus. Bývalý předseda ČSSD, v současné době je zjevné propojení s SPO, které dělal předsedu a jejíž členové zabírají významné funkce na Pražském hradě. Těžko odpustitelné je i jeho upoutávání pozornosti na nesmyslná politická témata. Právě on má vysoký podíl na tom, že se v politickém zpravodajství místo školství a zdravotnictví probírá dávno mrtvý spisovatel Peroutka, který by měl být ponechán literárním historikům.
Michal Horáček, nestraník, podpořen podpisy občanů. Známý především jako hudebník a vekslák, i když se věnoval i jiným činnostem. V politickém spektru je poměrně těžké jej zařadit. Nicméně v minulosti podporoval pravicové strany jako LES nebo KDU-ČSL. Ze zprostředkovatele dialogu mezi komunisty a opozicí v rámci iniciativy MOST se posléze stal také tvrdý antikomunista.
Jiří Drahoš, nestraník, podpořen podpisy občanů. Vědecký pracovník, bývalý předseda Akademie věd. Politikou dosud nepolíbený, i když sám prezentuje jako přednost, že s politiky musel jednat.
U Drahoše se zastavím. Mezi některými svými známými jsem slyšel „asi ho budu volit, lepší než Zeman, jistě chytrý člověk“. Když jsem odvětil, zda nevadí, že ho podporují extrémní katolické strany jako lidovci, TOP 09 a STAN, bylo mi řečeno, že Drahoš přece nemůže za to, kdo jej podporuje.
Tady bych doporučil všem, kdo volbu Drahoše zvažují, aby si dali velký pozor. Zeptám se jinak – volili byste Drahoše, kdyby byl přímo členem lidové strany? Že ne? A myslíte, že ti lidovci neví, že jejich kandidáti jsou mimo tvrdé katolické jádro málo volitelní? Nepřipadá Vám divné, že Drahošovu kandidaturu tyto strany podpořili tak rychle? Není to třeba tak, že Drahoš je prostě kůň lidovců, který to jen veřejně nedává najevo, aby se nezkompromitoval? Koneckonců sám Drahoš z politiků ocenil Bělobrádka, Kalouska a Fischera. Promyslete to.
A také se dobře podívejte, jaké hodnoty Drahoš zastává. Vyjádřil podporu teroristům z gangu bratří Mašínů. Nechce vládu s komunisty, ale lidovce by určitě do vlády pustil. Považuje za důležité členství ČR v NATO a je odpůrcem referenda.
Nejzajímavější ovšem na prezidentské volbě jsou kandidáti podpoření poslanci nebo senátory. V současné době se média předhánějí v informování, jaké koalice vyvozují z hlasování o obsazení sněmovních funkcí. Z podpisů pro prezidentské kandidáty by se daly odvodit koalice mnohem zajímavější, o těch však naše média mlčí a musel jsem tahat potřebné informace ze stránek ministerstva vnitra. V dalším textu je u poslanců příslušnost k politickému klubu z minulého volebního období. U senátorů je uvedena politická příslušnost, případně příslušnost k volební straně.
Petr Hannig, předseda strany Rozumní, podpořen 26 podpisy poslanců. Z toho ČSSD 5, ANO 6, KSČM 8, KDU-ČSL 1, TOP 09 a Starostové 1, Úsvit 2, nezařazení poslanci původně za Úsvit 3. Šílená koalice, že? Rozumní, jak si sami hrdě říkají, jsou strana, jejíž program má pravicové i levicové prvky. Je také dosti nacionalistická. Strana se proslavila podivnými tanečky kolem Jany Bobošíkové, jejíž jméno měla prvně v názvu, pak se od ní hlasitě distancovala. Podle pravicového sdružení Ateisté ČR Rozumní ústy Hanniga proklamují prosazení nedotknutelnosti náboženských symbolů (rozuměj trestání lidí, kteří nebudou dostatečně uctiví ke kříži a Kristovi) a upřednostňování náboženství spjatého s kulturní tradicí. Je velmi vtipné, že předseda strany s takto náboženským programem somroval o podporu sekularistické KSČM.
Dalším poslaneckým kandidátem je Jiří Hynek. Člen pravicové pidistrany Realisté, podepsalo mu 29 poslanců. Opět je to pestrá směsice politických stran: ČSSD 7, ANO 11, KSČM 1, ODS 1, KDU-ČSL 1, TOP 09 a Starostové 2, Úsvit 5, nezařazení původně za Úsvit 1. Zbrojař, podporovatel NATO a člen jeho poradní skupiny, před prezidentskou volbou prakticky neznámý člověk. Jeho mentalita zbrojaře je zjevná – obnovil by vojenskou službu pro všechny muže.
Podotkl bych, že u strany Realisté je podivné, že se hlásí k někdejší straně Realisté T. G. Masaryka. Zatímco Masaryk byl zjevně levicový, dnešní Realisté jsou jasně pravicoví, jak sami deklarují.
Posledním poslaneckým kandidátem je Vratislav Kulhánek. Člen ODA, před dávnými časy i KSČ. Také inklinoval k Unii svobody a volil ODS nebo ANO. Podpořen 24 poslanci: ČSSD 8, ANO 4, KSČM 1, ODS 3, KDU-ČSL 1, TOP 09 a Starostové 2, Úsvit 3, nezařazení původně za Úsvit 2. Stejně jako u Hynka je mi nepochopitelné, jak otevřeně levicoví poslanci mohou podpořit pravicového kandidáta. Kandidatura známého manažera Kulhánka je dalším z marných pokusů miliardáře Sehnala, jak vrátit politickou mrtvolu ODA do politického života.
No, a senátní kandidáti.
Pavel Fischer, nestraník. Podpořen 17 senátory: ČSSD 1, Ostravak 1, "HOPB" 1, ODS 1, KDU-ČSL 4, koalice lidovců a zelených 2, koalice TOP 09 a STAN 2, TOP 09 1, STAN 3, SLK 1. O jeho politických názorech něco napovídá to, že byl blízkým spolupracovníkem Václava Havla a osobním sekretářem biskupa Františka Lobkowicze. Katolík, homofobní, dokonce natolik, že na jedné katolické besedě prohlásil, že by homosexuála nejmenoval ústavním soudcem. Pak se snažil sice výrok banalizovat, ale je zjevné, kde se tento člověk hodnotově pohybuje.
Marek Hilšer, nestraník. Zřejmě náhradní kůň lidovců, kdyby to nevyšlo s Drahošem – dřívější asistent lidoveckého poslance podpořen 11 senátory. KDU-ČSL 5, koalice lidovců, SZ a pirátů 1, SZ 2, ČSSD 2, HPP 11 1. Před prezidentskou kandidaturou prakticky neznámý člověk. Velký příznivec našeho členství v NATO. Nepochybně pravicově smýšlející, i když proti nejpravicovějším výstřelkům Topolánkovy a Nečasovy vlády vystupoval.
Když jsem viděl, jak si Drahoš, Horáček a Hilšer pomáhají s podepisováním kandidátských petic a jak se vyjadřují k některým tématům, vzpomněl jsem si na scénku z komediálního sci-fi seriálu Futurama. Hlavní hrdina seriálu Fry si při pohledu na debatu prezidentských kandidátů povšimne, že oba kandidáti mluví jako klony. Pak však pozná, že oba jsou klony. Kolegyně Leela mu sděluje, že se nemá nechat zmást odlišnou DNA, že jejich postoje se v některých ohledech liší. Jeden z kandidátů pak prohlásí, že třícentová daň na titan, kterou navrhuje protikandidát, je příliš. Protikandidát na to reaguje tak, že třícentová daň na titan, kterou navrhuje první kandidát, je příliš nízká. Jakoby v našich prezidentských volbách také kandidovalo pár klonů.
Konečně se tak dostáváme k poslednímu kandidátovi, Mirku Topolánkovi. Dřívější předseda ODS a předseda nechvalně proslulé vlády, která porušila všechny předvolební sliby, pokazila, co mohla, a korupční skandály byly její přirozenost. Jak už je zřejmě v ODS zvykem, svou milenku odměnil vysokou politickou funkcí a romantické večeře s ní vydával za pracovní. Lidé však mají dnes žaludek na leccos a tak i Topolánek získal potřebné senátorské podpisy, celkem 10: ČSSD 1, Ostravak 1, SsČR 1 (koho jiného by korupčník Valenta taky podpořil), ODS 5, KDU-ČSL 1, TOP 09 1.
Panoptikum prezidentských kandidátů je u konce. Koho tedy podpořit? Já vyjdu ze stanoviska KSČM k volbě prezidenta. I když toto obsahuje některá ne zcela logická tvrzení, jako že KSČM nebude komplikovat společný postup vlastní kandidaturou. Společný postup koho? Stanovisko mimo jiné říká, že máme podpořit toho z kandidátů, který je připraven bránit české národní zájmy. Národní zájem je sice trochu mlhavý pojem, já osobně za něj určitě nepovažuji podporu našeho členství v NATO, prohlašování extrémních islamistů za mírotvorce či prosazování nedotknutelnosti náboženských symbolů. Vzhledem k tomu, že tyto postoje jsou v rozporu s dlouhodobými programovými principy KSČM, je zjevné, že podmínky ze stanoviska nenaplňuje žádný kandidát. U žádného z kandidátů také nevidím nic, co by aspoň trochu ČR pozitivně posunulo.
Je také faktem, že Miloše Zemana jsem ve druhém kole minulé prezidentské volby volil. Ale jen v odporu proti silně pravicovému a konzervativnímu Karlu Schwarzenbergovi. Zvolení takto pravicového a konzervativního kandidáta nyní pravděpodobně nehrozí, navíc i Zeman sám se asi trochu posunul doprava a ke konzervativismu.
Proto považuji za nejlepší vhodit do obálky prázdný bílý lístek – neplatný hlas. Člověk tak vyjádří, že mu není jedno, co se děje, a zároveň také dá najevo, že nabídnutí kandidáti stojí za starou bačkoru. I když zde je trochu smůla, že naše volby nerozlišují skutečné hlasy proti všem od hlasů omylem neplatných. Zde také můžeme závidět Francouzům, kterým se hlasy proti všem počítají odděleně od neplatných.
Někteří mi již stihli připomenout, že před volbami do Poslanecké sněmovny jsem doporučoval volit „menší zlo“. OK, tak nějak jsem to formuloval. Jenže co je z těchto kandidátů menší zlo? Fakt to nedokážu jednoznačně říct. Jeden špatný v jednom, druhý špatný ve druhém. V případě volby kohokoliv podle mě nenastane tragédie ani velká pozitiva. Za dané situace skutečně považuji za nejvhodnější upozornit na to, že levicová část veřejnosti nemá žádného kandidáta (kromě pseudolevicového Zemana a pár centristů) a hlasovat bílým lístkem – neplatným hlasem. Skutečně jsem posledních několik dní studoval informace o jednotlivých kandidátech a nic výrazně dobrého na žádném nevidím. Bude to tak poprvé, co od svých osmnáctin nebudu ve volbách hlasovat pro konkrétní kandidující subjekt. Čím méně hlasů prezident dostane, ať už to bude kdokoliv, tím více bude jasné, že měly politické subjekty vybrat lepší kandidáty.
Tak snad se nám politické strany do příštích voleb polepší a vygenerují nám lepší kandidáty.
