Účastníky debaty samozřejmě nejvíce zajímalo dění kolem nemocnice v Kroměříži. Hejtman tvrdil, že zprovoznění nové nemocnice neovlivní provoz nemocnice v Kroměříži. Jedním z argumentů, které to měly zaručit, bylo tvrzení, že nemocnice bude mít o 30 lůžek nižší kapacitu než stávající nemocnice ve Zlíně, a nebude tedy schopna pojmout pacienty z dalších nemocnic.
Ďábel je skryt v detailu
Nicméně toto tvrzení hejtman sám vlastně zpochybnil, byť nepřímo, jak jsme se shodli s bývalou zdravotní sestrou a stranickou kolegyní Zdeňkou Milerovou. Reálná kapacita, byť to hejtman přímo neřekl, bude vyšší. Nová nemocnice totiž má být podle hejtmana unikátní v tom, že každý pacient bude mít jednolůžkový pokoj. Opravdu krásné, zdá se. Navíc pokoje budou velmi velké, takže pacient bude mít nejen spoustu prostoru, ale třeba děti si budou moci vzít do nemocnice i rodinného příslušníka a v případě velkých katastrof bude mít nemocnice místo na umístění nemocných. Tzn. reálná kapacita nemocnice bude oproti současné zlínské nemocnici minimálně dvojnásobná!
Samozřejmě místnosti bude nutné vytápět a klimatizovat. Dá se očekávat, že náklady na vytápění pokojů pro pacienty budou v přepočtu na pacienta zhruba dvojnásobné oproti jiným nemocnicím. Pak jen v rámci úspor stačí přesunout lůžka z nemocnic v Kroměříži, Vsetíně a Hradišti do Zlína a nová nemocnice získá dvojnásobnou kapacitu s téměř nulovými náklady. Závěr: kapacita nové nemocnice v žádném případě není zárukou zachování stávající péče v tzv. okresních nemocnicích.
A ještě pár drobností
Kromě nejpodstatnější kapacitní otázky asi stojí za zmínku ještě pár věcí, které jsem dosud nezmínil. Nemá moc velký smysl rozebírat hejtmanovy odpovědi na dotazy k odvolání ředitelky nemocnice Mergenthalové. Ne, hejtman je prostě nesdělí, protože nechce nemocnici poškozovat, protože kopání do něčeho vždy krajské organizace jen poškodí. K tomu jsem Čunkovi připomněl, že jako opoziční zastupitel takové zábrany neměl a kopal do čehokoliv, co se mu zrovna hodilo, aniž měl reálné řešení.
Oční lůžkové oddělení bylo podle Čunka v Kroměříži zrušeno, protože bývalá ředitelka sama argumentovala jeho nízkou využívaností. Nakonec se ukázalo, že se tak dohodl Čunkův předseda představenstva Maráček s pojišťovnou, která ho tam prostě nechtěla. Ředitelka sama ho chtěla zachovat sloučením do společného lůžkového fondu. Také bylo argumentováno Olomouckým krajem, že třeba v Přerově oční lůžkové taky nemají. Možná dnes ne, ale před mnoha lety mi tam oči operovali. Olomoucký kraj byl jako příklad zmiňován mnohokrát. Nicméně já doufám, že toto vzor pro Zlínský kraj nebude. Nejen kvůli osobním zkušenostem, ale i kvůli tomu, že zdravotnictví Olomouckého kraje je zprivatizované, kromě fakultní nemocnice v Olomouci, která je státní.
Na můj jasný dotaz musel Čunek, ohánějící se zahraničními vzory, přiznat barvu v tom, že nové nemocnice se v zahraničí nestaví. Kromě dvou nemocnic na Slovensku věděl Čunek o jediné nové nemocnici. Ale pro Zlín to tak prý bude nejlepší. Protože rekonstrukce současné zlínské nemocnice by byla dražší, trvala by déle a ze současné nemocnice by bylo staveniště. Jenže tzv. varianta „rekonstrukce“, jak byla prezentována, je v podstatě postupná demolice stávající nemocnice a stavění téměř zcela nové nemocnice. Rekonstrukce by ovšem ve skutečnosti měla spočívat v tom, že se zlepší technické parametry současných budov, případně se provedou přístavby. Z Čunkových vyjádření jaksi vyplývalo, že skutečná rekonstrukce je prakticky nemožná, protože nemocnice je zastaralá a těsně sevřené mezi město a kopec. Pokud se podíváte na letecké snímky lokality, snadno zjistíte, že pro přístavby by prostor byl, byť určitě ne luxusně velký, ale byl by. Znamenalo by to asi zřejmě také ale dostat parkoviště pod zem.
Ani Čunkovi manažeři od Penty, na které jsem se ptal, nebyli moc dobře vysvětleni. Podle Čunkových slov podepsal mlčenlivost o obsahu jednání s Pentou, od které chtěl koupit původně plány na nemocnici, a za to dostal manažery. Po mé otázce, zda tedy jde o jakési držhubné, začal vysvětlovat pan Šamaj (dříve Penta), že se vlastně po práci na Slovensku chtěl vrátit na Moravu.
Závěrem
Ne vše, co bylo na besedě řečeno, bylo zcela nelogické. Čunek to měl v poměrně nepřátelské atmosféře docela těžké, lidi byli dost naštvaní, a tak to celé bylo možná až zbytečně divoké. I já se občas nechal strhnout davem. Těžko říct, zda to bylo dobře, možná v klidnější atmosféře by se Čunek ještě více znemožnil, teď bude asi mluvit o uřvaném davu, co nechtěl naslouchat.
Nicméně Čunkovy argumenty jistě netvořily logický řetěz, občas si protiřečil. Navíc argumenty o kapacitě nemocnice se ukázaly jako zjevně falešné. Kdo tedy chce, ať věří v Čunkovy křišťálově čisté úmysly. Já ovšem budu nadále velmi obezřetný.
