Můžete se profesně představit našim čtenářům?
Vystudoval jsem obor Informační technologie na VUT v Brně, který jsem zakončil prací na téma Detekce použitého překladače. Mimoto jsem na stejné škole absolvoval i Doplňující pedagogické studium. Již při studiu gymnázia a vysoké školy jsem si přivydělával jako doručovatel nebo skladník a později se mi podařilo na dohodu o provedení práce pracovat pro AVG Technologies, jednoho z největších světových výrobců antivirových programů. Od dokončení studia v roce 2012 až dosud pracuji jako programátor zakázkového software – informačních systémů pro firmy.
Mimoto jsem byl v roce 2012 zvolen členem Zastupitelstva Zlínského kraje, kde se angažuji především ve Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost.
Jak hodnotíte sobotní seminář o nezávislém zpravodajství a svobodném internetu?
Úkolem sobotního semináře bylo na celostranické úrovni prodiskutovat politiku KSČM ve čtyřech souvisejících oblastech – nezávislost médií, svoboda internetu, svobodný přístup k informacím a autorské právo a tak rozvinout a doplnit politiku KSČM pro tuto oblast vůči materiálu, který byl dříve schválen VV ÚV. Bohužel většina zúčastněných se zaměřila pouze na jedno podtéma – zlepšování propagace KSČM v médiích a zejména na internetu. Toto podtéma je jistě velmi důležité, jeho prodiskutování nebylo ale hlavním cílem tohoto semináře.
Bylo také plánováno a VV ÚV KSČM schváleno, aby se semináře účastnili zástupci vedení KSČM a klubů KSČM v Poslanecké sněmovně, Senátu a Evropském parlamentu – nicméně z těchto pozvaných se zúčastnil pouze poslanec Vladimír Koníček. To považuji za velké podcenění tématu – např. řada zahraničních komunistických stran považuje téma za klíčové a získávají díky němu další spojence, vzpomeňme předvolební koalice komunistických a pirátských stran v Itálii nebo sousedním Rakousku.
Účastníci semináře jednoznačně podpořili úsilí KSČM zaměřené na nezávislost a objektivitu médií, nepřípustnost cenzury, svobodu internetu a přístupu k informacím obecně. Tím jasně ukázali nepravdivost propagandy antikomunistů, kteří komunisty obviňují z totalitních tendencí a podobných nesmyslů.
Částečně se však vyskytly rozdíly v názorech na cestu k těmto cílům. Diskuze se vedla k návrhu povinnosti obce zajistit možnost získat informace bezplatně z internetu. Někteří diskutující poukazovali na možné problémy při poskytování této služby – příliš dlouhé obsazení služby jedním či více občany blokujícími přístup ostatním, možnost poškození software či dokonce hardware uživateli nebo možný nezájem o ni.
Nezájem o službu samozřejmě může nastat, většina lidí, kteří nejsou na sociálním dně, si internet většinou zajistí sami. Služba byla naopak zamýšlena pro lidi, kteří nemají peníze na přípojku k internetu nebo zařízení připojitelné k internetu. Těmto lidem může internet zásadně usnadnit např. hledání práce. Ostatní problémy s poskytováním služby lze řešit dobrým provozním řádem – nezodpovědní uživatelé budou mít prostě na službu stopku.
Zazněl také názor, který kritizoval materiál za podporu legalizace nekomerčního sdílení. Chápu, že na tento problém mohou být různé názory a považuji tento názor za legitimní, nicméně ne za správný, koneckonců nositel tohoto názoru žádné pádné argumenty neřekl. Naopak jako zastánce nekomerčního sdílení mohu sdělit, že nekomerční sdílení může často napomoct šířit zásadní informace, které mohou zdarma využít např. sociálně slabší studenti při studiu. Praxe navíc velmi často vyvrací kritiku vydavatelských koncernů, že nekomerční sdílení snižuje jejich zisky, právě naopak. Technologický rozvoj vedl např. řadu softwarových firem k bezplatnému sdílení svých produktů, aby o zisky nepřišly.
Přes tyto dílčí projevy nesouhlasu byl materiál schválený VV ÚV jako celek vzat na vědomí bez zásadnější kritiky.
Jakou aktivitu vyvíjíte v Komisi mládeže ÚV KSČM, jejíž jste členem?
V Komisi mládeže jsem se podílel na řadě aktivit. Svou aktivitu jsem věnoval především materiálům, které se zabývaly problémy mladé generace nebo s mladou generací souvisejí – mimo materiálu ke svobodnému internetu a nezávislosti médií, jehož jsem byl hlavním autorem, jsem se podílel i na materiálech k nezaměstnanosti mladých či alternativní kultuře, připomínkoval jsem další materiály. Když se komise mládeže jednoznačně rozhodla podílet se na petici a kampani iniciativy SOS student proti školnému, byl jsem podpořen jako zmocněnec petičního výboru, práva studentů jsem v té době dvakrát obhajoval v Poslanecké sněmovně, názor studentů jsem vyjadřoval na odborářské demonstraci 17. listopadu, k tématu jsem napsal řadu článků. Po petici SOS student začaly vznikat další studentské iniciativy a aktivity, které nakonec vedly k opuštění Dobešova konceptu „reforem“ a i k pádu samotného Dobeše. Jako krajský zastupitel jsem také diskutoval s mladými lidmi o krajské a komunální politice.
Nicméně v nedávné době jsem se rozhodl angažmá v komisi mládeže vzdát. Jednak z časových důvodů, jednak si myslím, že je nutné dát prostor i druhým a nezabírat jen místo ve funkci. Rád bych ovšem s komisí mládeže i nadále spolupracoval, např. právě na tématech týkajích se médií nebo vzdělávání.
Jak hodnotíte práci médií v ČR, především veřejnoprávních? Myslíte si, že média informují objektivně veřejnost v ČR? Snaží se o to vůbec?
Práce médií v ČR má do kvality velmi daleko. Někdy chyby vznikají nepozorností redaktorů a nulovou kontrolou práce, třeba nedávno mi v jednom deníku zkomolili jméno. Jindy jde o zjevnou manipulaci. Sám jsem byl na krajském zastupitelstvu svědkem situací, kdy se na zástupce STAN nebo lidovců otočily všechny kamery a když mluvil ke stejnému tématu zastupitel KSČM, kamera mířila vedle něj. V médiích je zejména v poslední době vidět růst bulvarizace. Poměrně málo je informováno i o zahraničních událostech a naopak je dáván až přehnaný prostor vybraným domácím událostem.
Objektivita médií je vůbec sama o sobě problematickou kategorií. Je prokazatelné, že např. parlamentní politické strany nedostávají v médiích srovnatelně velký prostor, ale naopak některé strany dostávají násobně větší prostor než jiné. Někdy hrají negativní úlohu vlastníci médií, kteří si samozřejmě nekupují média proto, aby je pak jejich vlastní novináři kritizovali. Např. Andreji Babišovi se investice do médií vyplatila – ANO je po mnoha letech první vládní stranou, které rostou preference. Samozřejmě problém nevzniká, jen pokud je médium přímo vlastněno politikem, někdy mohou být příčinou neobjektivity zákulisní vazby, jindy zájem samotných novinářů. Mladá fronta stranila pravici ještě dávno předtím, než ji Babiš koupil.
Částečně a bohužel relativně málo tyto efekty vyvažuje internet, který je jako celek médiem skutečně nezávislým a umožňuje publikování pohledů, které by se do médií hlavního proudu vůbec nedostaly.
Jakým způsobem chcete zlepšit mediální politiku KSČM?
Otázkou je, mediální politiku v jakém smyslu myslíte. Pokud se ptáte, na politiku ve smyslu politiky v zákonodárných sborech, je potřeba zesílit tlak na omezení kumulace vlastnictví v oblasti médií, více podporovat posílení mediálních rad, omezení autorského zákona a nadále jasně stát za svobodou vyjadřování. Politika svobody informací nesmí vytlačit či omezit tradiční témata KSČM, jako je sociální, ekonomicky prosperující a rovnoprávná společnost, naopak musí tuto politiku vhodně doplňovat a rozšiřovat, musíme bojovat i o voliče zaměřeného na tyto témata. Je třeba i vést dialog se stranami, které mají na informační politiku podobné názory jako KSČM, mimo jiné s Pirátskou stranou.
Pokud myslíte mediální politiku ve smyslu vlastní propagace KSČM, je ještě stále co zlepšovat. Webová prezentace KSČM dosud nemá ty kvality, jaké by mít měla, chybí některé informace, dá se diskutovat také o dostatečné modernosti grafiky. Jistě by pomohlo i to, pokud by byla na webu plná verze Haló novin zdarma, protože by to měl být prostředek získávání voličů, ne vydělávání peněz.
