Já tady k tématu výstavba jaderného úložiště jsem vystupoval už někdy před deseti lety, takže je to pomalu takový evergreen. A já jsem rád, že tento celý proces - a tím snad i mé vystupování k tomuto tématu - pomalu spěje ke zdárnému konci, to znamená, k výstavbě jaderného úložiště.

Ta doba, která byla před deseti lety, pokud mohu trochu zabilancovat, se dnes změnila. Změnila se výrazně ku prospěchu a vstřícnosti právě zejména v komunikaci s jednotlivými samosprávami. Já jenom pro připomenutí. Tehdy bylo, tuším, nějakých sedm nebo osm úložišť ve hře a skutečně to přinášelo velkou nejistotu právě těm zmíněným regionům, protože ve všech těch regionech to vyvolávalo nejistotu, nejenom to, zda tam a kdy to úložiště bude, ale samozřejmě tam klesaly ceny pozemků, nerozvíjela se tam výstavba, byly tam zablokované další aktivity týkající se nějakých rekreačních aktivit, investičních, podnikatelských typů, penzionů a tak dále.

Já vinu samozřejmě kladu zejména podniku SÚRAO, který vedl komunikaci úplně, řekl bych, až velmi nešťastnou, protože oni v okamžiku - a mluvím o tehdejší, řeknu, osm let zpátky - pokud měli třeba jednání v obci, tak ujišťovali jednotlivé obyvatele, že to všechno bude probíhat tak, jak se oni dohodnou, a mezitím jezdil někde geologický průzkum po katastru a dělali tam už nějaké předběžné odběry vzorků a tak dále. Takže ta nejistota byla opravdu velká, ale hlavně - a proč to říkám - hlavně tam byla velká nedůvěra právě v podnik SÚRAO.

To bohužel poznamenalo jednání až dodneška. A proto jsem to i zmiňoval, tu, řeknu, trošku historickou reminiscenci, proto mají, i proto mají dnes obce nedůvěru. Nedůvěru jak v SÚRAO, tak samozřejmě potom v jednání lidí, kteří zastupují náš stát. Já věřím, že se to pomalu daří měnit, že komunikace s obcemi je čím dál tím intenzivnější a samozřejmě, že je férová. Změna přístupu samozřejmě se nemá týkat jenom, pouze komunikace s obcemi, ale samozřejmě - a teď vlastně navazuji na to, co tady už říkal můj předřečník, to znamená, neuvažovat o tom, že by obec měla mít nějakou možnost nějakého, řeknu, v uvozovkách, veta či podobného instrumentu, ale samozřejmě měla možnost vstupovat do rozhodovacího procesu a nějakým způsobem se na něm podílet tak, jak se o tom dnes uvažuje právě v této novele zákona.

Já, před čím bych chtěl velmi varovat, je přejímání nějakých modelů, které fungují v jednom či ve dvou státech na světě, které mají velmi specifické podmínky a specifický způsob rozhodování, tady bývá při těch diskusích zvykem, že se vždycky vypíchne někde jedna věc, která někde ve světě funguje, ale samozřejmě se nezmění to okolo, ty další věci, které s tím souvisí.

Proč jsem proti tomu, aby obce měly možnost nějakého veta či nesouhlasu, které bude závazné pro výstavbu jaderného úložiště? Já samozřejmě, já si to dovolím trošku zobecnit. Když se podíváme, jaké je dnes samosprávní uspořádání v České republice, tak často obce - a teď mluvím, prosím pěkně, obecně, nemluvím o konkrétních obcích - tak, řekněme, obec, která má sto padesát či dvě stě obyvatel, tak rozhoduje o katastrech, které jsou často větší než statutární města. A jsou to obce skutečně o sto padesáti obyvatelích. Prostě strategický zájem státu nemůže být převážen právě zájmem jednotlivců v těch jednotlivých obcích.

Nicméně - a pořád upozorňuji, že ty obce samozřejmě musí být vtaženy do toho procesu, musí být s nimi jednáno o všech kompenzacích, musí být s ním (nimi) najednáno o - řeknu - finančním uspokojení, o rozvoji té obce a samozřejmě veškeré ty investice, protože to se nevztahuje jenom k jadernému úložišti, to se vztahuje k vysokorychlostním tratím, k výstavbě větrných parků a tak dále, prostě k velkým státním investicím, tak musí být realizovány tak, aby nedošlo k poškození nebo k nějakým velkým důsledkům do přírody či krajiny v tom daném okolí. Já věřím, že v tomto případě se tomu tak i bude jednat. Já bych tedy řekl na závěr, že komunikace a podíl obcí na rozhodovacím procesu - ano, je to zásadní, veto - ne.