Demografové z Vysoké školy ekonomické v Praze dokázali, že lidé žijící v manželství jsou zdravější a jejich život je delší než nesezdané páry či „singles“ jedinci. Zkoumáním statistických dat za posledních 50 let bylo zjištěno, že např. není jedno, zda dvojice žijí tzv. „na psí knížku“, či tradičně uspořádají svatbu. V průzkumu nejhůře dopadli po celý život osamocení muži, dožijí se až o deset let méně než ti, kteří jsou ve svazku manželském.
Naopak, co se týče délky života, jsou na tom nejlépe sezdaní vysokoškoláci.
Čím to je? Kde hledat příčinu?
Svobodný mládenecký stav vede k nezdravému způsobu života. Pánové o sebe méně pečují, často holdují cigaretám a alkoholu, a na to musí zákonitě doplatit. V manželství se většinou racionálně vaří a jsou to ženy, které motivují muže k péči o zdraví a nutí je do preventivních prohlídek.
Rozvod nebo rozchod přináší stres, finanční potíže, spory o děti a dělení majetku. Paradoxně je tedy vzhledem k délce života lépe setrvat v jakémkoliv manželství než v žádném, jak ukázal výzkum.
Svatby nejsou v módě
Bohužel, v loňském roce se již téměř polovina všech dětí narodila mimo manželství. Je to alarmující zjištění. Pro porovnání uvedu, že v roce 1990 to nebyla ani jedna desetina miminek. Často se argumentuje, že jde vlastně o zbytečný papír. Velmi jednoduchá a krátkozraká logika. Tradiční svazek manželský má své opodstatnění, a to nejen vzhledem ke zdraví a délce života. Je prokázáno, že děti vyrůstající v netradiční rodině jsou náchylnější ke stejnému vzorci chování, jako měli jejich rodiče. Stejně tak jako mladí lidé nepovažují za důležité mít svatbu, odkládají i dobu početí dítěte. Dvacetileté maminky téměř vymizely a nejsou to vždy existenční potíže, co vede k rozhodnutí s dítětem pár let počkat. Dlouhé studium, pobyt v zahraničí či obyčejná pohodlnost – to jsou příčiny pozdějšího vzniku rodiny.
Padesát let zpátky
V Ústavě z roku 1960 bylo napsáno: „Mateřství, manželství a rodina jsou pod ochranou státu.“. Ne, že bych chtěla vracet minulé pořádky, ale obecně větší podpora institutu tradičního svazku měla něco do sebe. Stát tehdy podporoval mladé lidi výhodnými novomanželskými půjčkami, byty byly přednostně přidělovány manželům a ve škole se učilo, že „rodina je základ státu“. Po Sametové revoluci se některé hodnoty více zviditelnily a začaly uplatňovat, na jiné se ale pozapomnělo. Zákonodárci vedou dlouhé debaty o rodičovských právech gayů a lesbiček, klasická forma soužití není v popředí zájmu.
Závěr by měl být pozitivní. Netroufnu si ale tvrdit, že snad v následujícím desetiletí mladí lidé změní životní postoje, přehodnotí priority a naplánují si svůj svatební den. Každopádně je to téma k zamyšlení.
