Vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci,

jsem velice rád, že po roce se opět setkáváme a myslím si, že naše setkání bude o něco radostnější, než bylo minulé, a to minimálně ze dvou důvodů. Za prvé bych chtěl ocenit, že nastala oboustranně korektní spolupráce mezi prezidentem a ministrem zahraničí, a za druhé, což je ještě důležitější, jsem nesmírně rád, že česká ekonomika roste čtyřprocentním tempem, zatímco před rokem, jak dobře víte, tomu tak ještě nebylo. Určitě se ozvou hlasy, které budou říkat: „Když je ekonomice dobře, tak proč bychom se starali o ekonomickou diplomacii," a já naproti tomu řeknu, že právě proto, že je ekonomice dobře, tak aby jí bylo dobře i v budoucnosti, musíme přidat v úsilí o ekonomickou diplomacii. Vím, že toto téma mezi Vámi vyvolává široké diskuze, někteří z Vás, zejména kariérní diplomaté, namítají, že diplomat se o ekonomickou diplomacii příliš starat nemusí, ale já se ptám, na co takoví diplomaté jsou. Každý z nich by měl znát trh, který je pro naše exportéry přijatelný, každý z nich v zemi, která má přebytek likvidity, by měl spolu s CzechInvestem pomáhat pro zahraniční investice v České republice a když to neumí, tak by měl odejít. Zažil jsem ještě jako premiér svodky z různých ambasád, které popisovaly barvitými slovy politickou situaci v jednotlivých zemích, to znamená rozložení polických sil a boj frakcí uvnitř jednotlivých politických stran. Někdy to bylo docela zajímavé, ale já jsem se ptal, k čemu nám to je. Můžeme to ovlivnit? Bezesporu nemůžeme. Zatímco můžeme ovlivnit výběr partnerských podniků, a co je také důležité, naši velvyslanci a samozřejmě i obchodní zástupci by měli vědět, které z těchto podniků jsou důvěryhodné a které nikoli. Možná víte, že jsem na nedávném projevu na sjezdu hospodářské komory kritizoval jak Českou exportní banku tak EGAP za lehkomyslné poskytování exportních úvěrů a neméně lehkomyslné pojišťování těchto úvěrů, takže prezident, ale nejen prezident, se v některých situacích stal nejen agentem našich firem, ale i vymahačem dluhů, a to není dobře.

Dovolte mi, abych se krátce zastavil u teritoriální struktury našeho exportu a předeslal, že pokud jde o teritoriální preference, mám k nim velice skeptický náhled a dávám přednost tak zvaným oborovým preferencím, a proto jsem velmi rád, že ministerstvo zahraničí seznam oborových preferencí nedávno vydalo. Uvedu jen jeden jediný příklad. Navštívil jsem Střední Asii a mimo jiné jsem byl v Tádžikistánu. Každý z vás právem řekne, že je to nejchudší země Střední Asie, a co tam my máme pohledávat. Ano, je to nejchudší země, zatím, ale je to země s obrovským hydroenergetickým potenciálem, který je využíván zhruba z pěti procent. A my máme podniky, které by tam rády dodávaly jak vodní elektrárny, tak turbíny, a protože při plném využití Pamíru by Tádžikistán dokázal zásobovat elektřinou celou Střední Asii, tak tady máte právě rozdíl mezi teritoriální a oborovou preferencí. Víte dobře, že jsem propagátor naší spolupráce s Čínou, která se buď tento, nebo příští rok stane největší světovou ekonomikou a předstihne tak Spojené státy. Jsem rád, že v souladu s vládou budu moci v Pekingu mimo jiné být účasten i podpisu několika významných dohod, které, jak doufám, zahájí čínskou investiční expanzi v České republice, ale nejen ekonomických dohod, ale i dohod v řadě dalších oblastí včetně sportovní, kulturní, vědeckovýzkumné a tak dále. Oceňuji soulad mezi vládou a mnou, i když opozice proti této návštěvě, jako konec konců každá opozice, co jiného má dělat, protestuje. Ale vedle Číny vidím i další teritoriální příležitosti. Rád jsem nedávno kolegu Hovorku jmenoval velvyslancem v Indii, protože jako bývalý náměstek Ministerstva průmyslu a obchodu má bohaté zkušenosti, a věřím, že otevřeme i poněkud zakletý indický trh. Plánuji samozřejmě i cestu do Ázerbájdžánu, kde, jak víte, nám tato země dodává deset procent celkových dodávek ropy. Plánuji cestu do Latinské Ameriky, kde si rovněž, myslím, můžeme vytvořit určité exportní pozice, a tak bych pokračoval dál a dál, až bych v podstatě vyjmenoval celý atlas s výjimkou Antarktidy.

Ale dovolte mi, abych závěrem, protože smysl našeho setkání je především diskuze, se věnoval i otázkám, které nemají bezprostředně ekonomickou povahu. První je otázka tak zvané migrační vlny. Jsem samozřejmě pro to, aby Evropská unie chránila svoje hranice. Mimochodem, když jsem před dvěma lety mluvil v Evropském parlamentu ve Štrasburku o potřebě vytvoření evropské armády, zažil jsem některé úsměvy. Dnes by se nám taková armáda nesmírně hodila. Evropská unie má zatím organizaci, která se jmenuje Frontex. Ta organizace má asi tři málo vyzbrojené nebo dokonce úplně nevyzbrojené lodičky, a když jednou pašeráci lidí vyložili svoji dodávku na pobřeží a vraceli se s kalašnikovy v rukou pro svoji loď, tak místo toho, aby je Frontex postřílel nebo alespoň zatkl, tak díky těm kalašnikovům je nechal i s tou lodí odplout. Proto si myslím, že základní nedostatek Evropské unie je nedostatek vůle vyvolat tuto společnou obranu jednotné hranice Evropské unie, a třebaže Česká republika nabízela pomoc jak Itálii, tak Řecku, tak tato pomoc v zásadě nebyla reflektována. To mě vede k závěru, že je zapotřebí hledat i cesty, jak migrační vlně, tedy ilegálním uprchlíkům, nikoli uprchlíkům, které česká vláda přijme, zabránit, a to pokud možno už na hranicích naší republiky. Víte ostatně, že o podobném opatření uvažují i další státy, některé dokonce staví ploty. Já sám, po zkušenosti s berlínskou zdí, mám určitou averzi vůči plotům a zdem, nehledě na to, že v Srbsku už jsou údajně vykoupeny všechny nůžky na stříhání plechu, takže je velmi pravděpodobné, že to plot nezastaví. Já si vzpomínám na staré Kréťany, kteří, když byli dotázání, proč nemají hradby, odpověděli: „Našimi hradbami jsou naši muži." Vítám, že ve srovnání s minulým rokem i ve vojenské oblasti došlo k některým pozitivním posunům. Dva roky jsem apeloval na to, abychom se účastnili mise OSN na Golanech, a jsem rád, že jsme tam zatím poslali alespoň tři důstojníky. Považuji za užitečné, abychom se účastnili i mise UNIFIL, které se mimochodem účastní drtivá většina členským zemí Evropské unie. Vítám trvalou přítomnost našich vojáků v Afghánistánu, kde mimochodem byla nedávno i moje paní, a myslím si, že je rozumné, že působíme i v Mali, že v omezeném množství působíme na Sinaji a že se jedná o vyslání naší mise do Keni, případně i do Čadu. To není žádný agresivní militarismus, to je pouze snaha, aby teroristé nemohli rozvíjet svoje aktivity tím způsobem, že by se jejich spící buňky nakonec objevily i na českém území, a až by vyletěla do povětří pražská katedrála, tak by se každý ptal, proč jsme proti tomu nepodnikli v rámci našich možností adekvátní opatření.

Jsem přesvědčen o tom, že moje budoucí návštěva Číny, kde průlomovou cestou byla už návštěva ministra zahraničí, povede k podepsání dalších významných dohod, nejen ve sportovní, ale i v investiční oblasti. Jak jsem již řekl, nechte se překvapit, ale podle informací, které mám, by to mohly být velmi zajímavé investice, a ti, kteří občas říkají, že o čínských investicích v České republice dosud nevědí, mohou být příjemně překvapeni během nejbližší doby.

Omlouvám se, že na rozdíl od jakéhosi obecného politizování jsem se ve svém vystoupení soustředil především na věci, které může česká politika reálně ovlivnit. Malá, exportně otevřená česká ekonomika by si neměla vytvářet zbytečné nepřátele. Měla by protestovat proti sankcím, embargům a bojkotům, protože právě příklad Kuby ukazuje, že po padesáti letech naprosto nesmyslného bojkotování této země bylo embargo nakonec zrušeno. A myslím si, že v budoucnosti dojde i k obnovení korektních ekonomických vztahů s Ruskou federací, kde je ovšem právě ten problém, který jsem v úvodu zmínil, že si občas vybereme partnery, kteří pak neumí zaplatit a politici musí intervenovat, aby došlo k jakémusi narovnání.

Dovolte mi tedy, abych vám závěrem popřál ve vašich funkcích hodně zdaru, hodně exportních příležitostí pro naše vývozce, věřím, že budete spolupracovat jak s CzechInvestem, tak s CzechTradem, tak s CzechTourismem, tak s českými centry. Všechny tyto organizace mohou být užitečné. Doporučuji zvýšit intenzitu spolupráce i s našimi honorárními konzuly, jednoho z nich, pana Novaka z Atlanty, jsem nedávno vyznamenal, protože udělal ve Spojených státech obrovský kus práce, a věřím, že až se sejdeme za rok, tak budeme konstatovat, že tvrzení, které kdysi, někdy v devadesátých letech, zaznívalo a bylo pak právem poněkud ironizováno, to znamená, že jsme ekonomickým tygrem Evropy, bude konečně pravdivé.

Děkuji Vám za Vaši pozornost.