Můj dnešní program na zámku v Lánech pokračoval velmi milou a příjemnou akcí, kterou byl křest knihy „Lánská obora v proměnách času“.
Při příležitosti představení této krásné publikace jsem uvedl:
Vážený pane řediteli, dámy a pánové,
přečetl jsem si knihu o Lánské oboře a protože je krásná, tak ji budu číst podruhé, a to o Vánocích, protože nikdy jindy na to není čas. Je málo knih, které si zaslouží, aby je člověk četl dvakrát. Já mám s Lánskou oborou svoje krásné zkušenosti už šestý rok. Zaprvé na chatě v Luhu pravidelně každý měsíc zasedá můj expertní tým. Zrovna teď v neděli tam s ním byl pan ministr obrany. Ale zejména jsem si vybral nádherné místo, které se jmenuje Prezidentská vyhlídka, samozřejmě ne kvůli mně, pane řediteli, ale patrně kvůli Tomáši Masarykovi, i když ten termín Prezidentská vyhlídka použil kancléř Přemysl Šámal, ale předpokládám, že to mělo vztah právě k T. G. M. Nicméně, aby to nebylo tak konvenční, frázovité a ploché, dovolte mi vyznání lásky k Lánské oboře trochu jiným způsobem.
Nedávno jsem byl na oficiální návštěvě v Polsku a četl jsem o Bělověžském pralese, tak jsem si vyžádal, že tam chceme jet. Dali nám dvě helikoptéry, protože je to daleko, odletěli jsme tam, a bylo to jedno z nejhlubších zklamání mého života. Možná, že ten prales je veliký, to nepopírám, on tam dokonce car měl nějaké sídlo, nějaký lovecký zámeček, já nevím co všechno. Vedla tam dokonce i železnice, což zaplať pánbůh do Lánské obory nevede. Mají tam pár zubrů. Když to srovnáte s těmi nádhernými stády zvěře, Jelen evropský, Jelen sika, mufloni, daňci, černá zvěř, vidíte jak to všechno znám. Doufám, že jsem na nic nezapomněl, i když nad chatou v Luhu má noru jezevec, což je moje erbovní zvíře. Nicméně, kromě těch pár zubrů, což mě ani tak moc nezajímalo, nebudu Vás pane řediteli nutit, abyste instaloval zubry v Lánské oboře, tak tam nebylo nic. Tam byly hubené kmínky stromů, kterým mohlo být tak padesát let, ne víc. Tak nám tam ředitel toho Bělověžského pralesa ukazoval hrdě ten les. A já jsem mlčel, protože chválit jsem nemohl, kritizovat jsem nechtěl. Ale vy všichni znáte Lánskou oboru. Prakticky každý jednotlivý strom je památník. To není jen novodobý strom, o kterém se pořád mluví i tady v té publikaci, to je každý strom, ať je živý a zdravý nebo ať už je z něj jenom pouhý pahýl, ale je to památník, památník starých časů a když tudy projíždíte, tak já si vzpomenu na Tolkiena a na jeho Kouzelný les. Četli jste to někdo? Předpokládám, že někteří z Vás asi ano. A to jsou tajemné stromy, stromy které málem s vámi mluví. Tak bych chtěl skončit svoje laudátio nejenom této knihy, ale celé Lánské obory konstatováním, již nikdy nepojedu do Bělověžského pralesa, ale vždy se budu s láskou vracet do Lánské obory.
