v jižních Čechách jsem vždy rád z celé řady důvodů. Krásná krajina, hodní lidé a pak jedno obdivuhodné vodní dílo Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, který měl to štěstí, že žil pod milostivou rožmberskou vrchností, která se neměnila každé čtyři roky, a díky tomu mu dala prostor, aby vybudoval obdivuhodnou soustavu rybníků, jejichž retenční kapacita je mimochodem větší než kapacita Vltavské kaskády, ale to vy víte stejně tak dobře jako já.
Paní hejtmanka už řekla, že si rád čtu statistiky, chtěl bych tedy konstatovat, že Jihočeský kraj je v něčem dobrý a v něčem horší. Dobrý je nepochybně v míře nezaměstnanosti, která je pod celostátním průměrem a horší, což není vina krajského vedení, je v životní úrovni měřená průměrnou mzdou, respektive reálnou mzdou, která je o více než dva tisíce korun nižší, než je celostátní průměr.
Když jsem se nad tím zamýšlel, tak mě zarazilo, že pokud jde o míru nezaměstnanosti, i když je velmi uspokojivá, tak proč například zrovna okres Český Krumlov má nejvyšší míru nezaměstnanosti. Paní hejtmanka to vysvětluje pendlerstvím, já to naprosto chápu. Na druhém místě je Tábor, a tam už to pendlerství asi neobstojí, ale může tam být vyšší podíl takzvaně nepřizpůsobivých občanů. Ale v každém případě i u těch okresů, které jsou na tom relativně nejhůře, je míra nezaměstnanosti ve srovnání s minulými lety velmi uspokojivá.
Mimochodem Český Krumlov byl dlouhá léta na druhém místě, pokud jde o turistické destinace hned za Prahou. Jak víte, před rokem ho předstihl Lednicko-valtický areál. Je to soutěž, každý má někdy stříbrnou a někdy bronzovou medaili, takže přeji Českému Krumlovu, aby z té bedny neslezl a zůstal na ní, byť v té třetí pozici.
Vím, že jedním z vašich velkých problémů je páteřní komunikace D3, proto jsem si vyžádal od Ředitelství silnic a dálnic podrobný rozpis harmonogramu včetně nákladů. Jsem rád, že konečně se v tomto roce začíná stavět. Před tím to byly sliby, dneska už jsou to fakta. A oceňuji, že i v oblasti železničního stavitelství se blýská na lepší časy. Například silnice, která má spojit Plzeň a České Budějovice, pardon nikoli silnice ale železnice, má už teď rozpočet dvacet miliard korun a je to tedy vlastně jedna z největších investičních akcí v oblasti železničního stavitelství.
Vážím si toho, že jste v minulých letech díky dobrému hospodaření měli přebytek krajského rozpočtu a nejenom to, že vaše dluhová služba je nejnižší ze všech krajů a že obsahuje pouze dvě procenta celkových příjmů kraje. A konečně jsme na stejné lodi, pokud jde o Šumavský národní park, kde jak víte, jsem podporoval stejně tak, jako u Jihočeského kraje i u západočeského, no musí se říkat Plzeňského kraje, abychom neurazili, tak u Plzeňského kraje, stanovisko krajského zastupitelstva v této věci. Bohužel byli jsme poraženi, ale to neznamená, že nebudeme bojovat dál. Jsem informován o připravované ústavní stížnosti. A rád bych si přál, aby lidé, kteří mnohdy nikdy nebyli na Šumavě, pochopili, že se jedná o místo pro lidi a že datel tříprstý a tetřev hlušec se už z těchto míst z uschlého lesa dávno odstěhovali, protože tam nemají co dělat.
Závěrem mně dovolte, abych se zmínil o vývoji, který probíhal při několikátém sestavování, několikerém, abych mluvil správně česky, sestavování krajské koalice. Víte, že prezident nemá právo a ani chuť zasahovat do sestavování krajských koalic, protože to je výlučně věcí zvolených krajských zastupitelů. Nicméně, pravda je, že se blíží volby, a zde je Ústavou daná povinnost a právo prezidenta jednak jmenovat premiéra, a do toho mu nemá kdo co mluvit, a dokonce má dva pokusy na jmenování premiéra, a na základě tohoto jmenování pak jmenovat i premiérem navrženou vládu. A to je vlastně určitá analogie jakékoli, ať už komunální, nebo krajské, koalice.
Dovolte mi tedy závěrem říci dva velmi jednoduché principy, jimiž se budu na podzim tohoto roku řídit. První princip, uznat právo vítěze na sestavování vlády, protože ten, kdo dostal relativně nejvíce hlasů od voličů, od občanů, nemá být opomíjen, nemá být obcházen, a naopak má být respektováno to, že je vítězem.
Druhý a poslední princip je velmi jednoduchý. Tolerance, chcete-li, velkorysost vítěze vůči těm, kdo prohráli, a to zejména těm, kdo prohráli málo. Takzvaný druhý na pásce, třetí na pásce a tak dále. Protože v opačném případě tím, že se snažíme zadupat poražené do země, v nich vyvoláváme naprosto zbytečnou zatrpklost, a někdy až nenávist, a ono se to může vrátit v příštím funkčním období.
Takže těmito dvěma principy se budu řídit, a doufám, že na základě vůle voličů v podzimních volbách se podaří sestavit vládu, kde ona nenávist, která už přerůstá jakoukoli rozumnou míru, zmizí. Kdy jednotliví politici si nebudou přes média vzkazovat různé nepříjemné věci a kdy budou schopni se mezi sebou dohodnout. Jsem velmi rád, že zde vidím svého velmi dobrého přítele Jiřího Zimolu.
Jsem velmi rád, že se právě díky tomu, že ustoupil do pozadí, což u politiků nebývá zvykem, podařilo vyřešit velmi složitou situaci v jihočeském krajském zastupitelstvu, a chtěl bych ještě jednou vám všem popřát plný úspěch ve vaší práci. Dějiny se vás nebudou ptát, co zlého jste provedli někdy svým politickým oponentům a někdy dokonce svým vlastním spolustraníkům, dějiny se vás budou ptát, co jste udělali pro svůj kraj, a v tom vám přeji plný úspěch.
Děkuji vám za pozornost.
