Věta první. Jsem zásadně proti připravovaným imigračním kvótám Evropské unie. Věta druhá. Jsem pro, aby Česká republika v rámci svých možností pomáhala uprchlíkům buď na jejich území, nebo na území sousedním. A věta třetí. Domnívám se, že konkrétní formou této pomoci může být vyslání u nás dosti nevyužité 6.polní nemocnice do Jordánska, kde je 600 000 uprchlíků ze Sýrie, a to je návrh, který jsem společně s kolegou Hamáčkem předložil před několika málo měsíci na poradě nejvyšších ústavních činitelů. Chtěl bych už jen dodat, že rozhodně nemám strach, a pokud mám strach, tak z dlouhých a bezobsažných projevů, které nenavrhují žádné řešení.
A nyní již mně dovolte, abych přešel k hlavnímu tématu svého vystoupení. Dovolte mně začít poněkud nostalgickou vzpomínkou. Když jsem byl předseda vlády, předložil jsem dvakrát do Poslanecké sněmovny návrh zákona o prokázání původu příjmů a majetku. Tento návrh byl dvakrát zamítnut, protože ve Sněmovně měla 102člennou většinu skupina pravicových poslanců. Cítím to jako svůj osobní dluh, a proto jsem velice rád, že tento zákon mohu při svém dnešním vystoupení podpořit a požádat vás, abyste jej přijali.
Od té doby se mnohé stalo. Ti, kdo argumentovali tím, že tento zákon obtěžuje poctivé občany, zřejmě zahrnovali mezi poctivé občany i ty, kdo získávali krabici od vína, kde nebylo víno, ty, komu připluli kapříci, kteří nebyli kapry, ty, kteří se dopustili úděsně vysokých daňových podvodů, a vy víte, že ve Spojených státech je daňový podvod druhým nejvážnějším trestným činem hned po vraždě, zatímco u nás je to kavalírský delikt.
Chtěl bych ocenit na tomto zákonu dvě věci a dvě věci naopak kritizovat jako možný podnět pro vaše pozměňovací návrhy.
První věcí je přesun důkazního břemene na, jak by řekl Jára da Cimrman, sprostého podezřelého, vyjádřeno právnickou terminologií na důvodně podezřelého. Vzpomínám si na příhodu, kterou mně kdysi vyprávěl rektor jedné brněnské vysoké školy. Byl pozván ke svému kolegovi na německou univerzitu a německý rektor si právě koupil vilu. Přišel na pracovní snídani a tam se neohlášeně objevil pracovník německého finančního úřadu a říkal: Pane rektore, mám tady za deset let zpátky vaše daňová přiznání, znám cenu vily, kterou jste si koupil. Kde jste na to vzal? Podle daňových přiznáních jste na to nemohl mít prostředky. Německý rektor šel k sekretáři, otevřel ho, vytáhl notářsky ověřenou závěť a sdělil, že zdědil tolik a tolik peněz a z těch peněz si koupil vilu. Úředník se uklonil a odešel a to bylo vše. Jinými slovy, ten, kdo získal své prostředky legálním způsobem, se podle tohoto zákona nemá čeho obávat. Mají se obávat ti, kdo zbohatli okrádáním státu, kdo zbohatli korupcí, a vy víte, že každý úplatek je svým způsobem nelegální příjem, a tedy daňový podvod.
Druhá věc, kterou bych chtěl ocenit, je to, že místo soudu bude o výši udělených pokut rozhodovat finanční úřad. Mám pro to velmi jednoduchý důvod. Zejména v otázkách ekonomické kriminality rozhodují soudy nesmírně pomalu a s podezřením na zkorumpovanost některých soudců. Nechci samozřejmě paušalizovat a obviňovat všechny soudce, policisty či státní zástupce z toho, že jsou zkorumpováni. Ale máme zde příklad konkurzního soudce Berky, máme zde příklad Berdychova gangu, máme zde příklad insolvenční mafie a tak bych mohl pokračovat dál a dál.
Dovolte mi opět jednu stručnou ilustraci. Ještě moje vláda podala trestní oznámení na člověka, který si v plzeňské Kreditní a průmyslové bance půjčil jednu miliardu korun. No to je přece přirozené, každý podnikatel ví, že stačí jít do banky, říci si o miliardu, bankéř zasalutuje a máte miliardu na účtu. Nicméně tento člověk ten úvěr, miliardový úvěr, dostal. Nesplatil ho. Banka, která měla třináct tisíc drobných a středních střadatelů, zkrachovala, a když se konečně po více než deseti letech tento případ dostal k soudu, hádejte, jaký byl rozsudek. Rozsudek zněl: Osvobozen. Zdůvodnění: Nešlo o úvěrový podvod, ale - cituji doslova - "o chybný podnikatelský záměr". Tento judikát samozřejmě otevírá dveře všech úvěrovým podvodníkům, aby prohlásili, že oni opravdu, ale opravdu ten úvěr chtěli splatit, ale že měli chybný podnikatelský záměr. Čili mohou být trestáni pouze za svoji neschopnost a neschopnost bohužel dosud není trestným činem.
Nyní bych přišel ke dvěma bodům, u kterých mám určité pochybnosti. První je princip takzvané nepravé retroaktivity. Zákon je v tomto případě poněkud nejasný. Mluví o prekluzivních lhůtách, v základní sazbě tři a maximální sazbě deset let. Co právník, to jiný názor na takzvanou nepravou retroaktivitu. Nicméně v každém případě si myslím, že majetek je kumulativní veličina, zatímco příjem je veličina toková, a že bychom měli tedy zkoumat majetek v času t, přičemž bychom měli přihlédnout k co k nejdelšímu období, kterým se tento majetek kumuloval.
Nevím, jestli je zde přítomna paní poslankyně Jana Lorencová z hnutí ANO, ale napsala krásnou knihu, která se jmenuje Krvavé oleje, kde popisuje, jak manželky vysoce postavených politiků si v igelitkách přicházely o provize, které vyplývaly z rozdílu daňových sazeb mezi topnými oleji a motorovou naftou. Tak jsem čekal, kdo z těchto politiků, kteří jsou tam v této knize jmenováni, ji bude žalovat. A nežaloval ji nikdo.
To je první otázka, protože bych si samozřejmě přál, aby tento zákon směřoval i do minulosti a aby nebyl redukován na deklaraci typu "co sis nakradl, to je tvoje, ale dál už nekraď".
Druhá, předposlední poznámka se týká penalizačních sazeb, které jsou tam uvedeny v několika variantách, a byl bych velmi rád, kdyby některým z vašich pozměňovacích návrhů byly tyto penalizační sazby zpřísněny, protože je pokládám za příliš mírné.
Poznámka poslední. Pokud jde o předložení v případě důvodného podezření výkazu majetku, není to nic nového. Když si přečtete trestní zákoník a najdete tam § 227, tak zjistíte, že prokázání původu majetku je obsaženo již v tomto paragrafu, a často se používá pro takové účely, jako je žádost o sociální dávky, tuším, že i exekuce. Proč by se tedy proboha nemělo používat i v případě podezření z daňového podvodu, tedy z okradení, nikoliv své vlastní rodiny, ale z okradení státu?
Chtěl bych skončit tím, že si vzpomínám na diskusi s bývalým předsedou italského Senátu, který se jmenoval Violante. Byl pověstný i tím, že napsal krásnou báseň na počest malé holčičky, kterou zavraždila italská mafie, ale kromě toho byl pověstný právě svými protikorupčními zákony. A ten mi říkal: Největší trest, který můžete mafiánovi udělit není to, že ho pošlete do vězení. Největší trest pro mafiána je zabavení jeho majetku.
A byl i příklad mafiána, který se jmenoval Riina a který měl v centru Říma obrovský palác. No a ten mu byl zabaven. Pak se diskutovalo k jakému účelu má být tento palác využit. A protože to nemohl být ani noční klub ani jiné veřejně prospěšné zařízení jako například kasino, tak z toho udělali školu. Znám několik paláců v České republice, které by rovněž prospěly rozvoji našeho školství. (Potlesk v sále.)
Závěrem mně dovolte jednu provokaci, protože bez ní bych ani nemohl odejít. Při uznání potenciální nevinnosti státních zástupců, policistů a soudců si kladu otázku, proč byl onen zmíněný miliardový podvodník osvobozen. A říkám si, co když z té miliardy uvolnil padesát milionů, aby podplatil policistu a ten jeho případ odložil. Když mu to nevyšlo, tak uvolnil sto milionů, aby podplatil státního zástupce, aby nezahajoval trestní stíhání. A když mu nevyšlo ani to, uvolnil dvě stě milionů, aby podplatil soudce, a ten vynesl osvobozující rozsudek.
Pouze bych doporučoval, aby tento model nebyl aplikován u člověka, který ukradne deset tisíc korun. Protože představa, že dáte dvě stě korun policistovi, pět set korun státnímu zástupci anebo tisíc korun soudci, by vedla pouze k tomu, že byste dostal zvýšenou trestní sazbu zahrnující i pokus za nedostatečnou korupci. (Pobavení v sále.)
Takže mně dovolte, abych závěrem, třebaže bych si přál, aby tento zákon byl ještě přísnější, se přimluvil za jeho přijetí. Nesdílím názor ministra financí, že nemusí přinést podstatné příjmy do státního rozpočtu, ale to samozřejmě bude záviset právě na aktivitě finančních úřadů.
Jestliže na začátku transformačního období se nepoctiví podnikatelé vyznačovali především fialovými saky a bílými ponožkami, uprostřed tohoto období se vyznačovali právě obrovskými daňovými podniky, podvody a vyčlenili se ze skupiny baťovských podnikatelů směrem ke skupině kožených podnikatelů. Pokud tato skupina bude tímto zákonem alespoň částečně eliminována, budu to považovat nejenom za úspěch této vlády, nejenom za úspěch této Poslanecké sněmovny, ale s trochou zmíněné nostalgie i za úspěch svůj.
A zcela závěrem mně dovolte, abych s prognostickým předstihem popřál Poslanecké sněmovně hezké prázdniny a hodně úspěchů v její práci.
Děkuji vám za pozornost.
