Vážený pane ministře obrany, vážený pane náčelníku Generálního štábu, dámy a pánové,
jsem velmi rád, že mám opět příležitost zúčastnit se Velitelského shromáždění, a nechtěl bych, aby moje vystoupení sestávalo jenom z několika zdvořilých frází, proto mi dovolte zmínit alespoň tři body, které považuji za důležité.
První bod je charakteristický tím, že jsem letos 28. října udělil nejvyšší vojenská vyznamenání dvěma náčelníkům Generálního štábu, a to generálu Krejčímu a generálu Pezlovi, kteří, byť ve zcela jiných podmínkách, přispěli v prvním případě ke zvýšení bojeschopnosti tehdejší československé armády a ve druhém případě k její demokratizaci. U náčelníků Generálního štábu nebývá tak obvyklé, že dostanou nejvyšší vojenská vyznamenání, protože jejich role je často spíše organizační, respektive manažerská, a nevynikají tak jako někteří vojáci v poli. Ale myslím si, že tato role je nedoceňovaná, a snažil jsem se to proto napravit.
Zdá se mi ostatně, že v naší armádě bychom měli usilovat o získávání nových výrazných osobností s organizačním talentem. Neusilovat jenom o zvýšení početního stavu, ale také o to, aby zde byli talentovaní a nadšení lidé, kteří dokáží svoje manažerské schopnosti zúročit i v armádě. Tolik první poznámka.
Poznámka druhá. Pokládám někdy za trochu nadnesené, když se úpí a naříká nad tím, jak náročný je úkol dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu. Předesílám, že v letech 1998 - 2002 byl tento úkol, neříkám hravě, ale plněn, nikdo se nad tím nepozastavoval a také nikdo nás příliš nechválil, právě proto, že to bylo považováno za samozřejmé. A já se proto ptám, proč to není samozřejmé i nyní? Co se vlastně změnilo? Je pochopitelné, že vedle zvýšení finančních objemů, a to jak provozních výdajů, tak investičních výdajů, minimálně v rámci onoho dvouprocentního limitu, potřebujeme právě inteligenci vojáků a důstojníků, která bude z této armády činit efektivní celek. Peníze samy o sobě nestačí, jsou nutnou, nikoli postačující podmínkou.
A když jsem u těch dvou procent, nedivte se, že se vrátím ke svému oblíbenému tématu, kterým jsou drony, o nichž jsem zde mluvil již před rokem. Jsem velmi rád, a děkuji za to všem zúčastněným, že byla zpracována studie na začlenění dronů do Armády České republiky, že v nejbližší době se podle této studie bude kupovat prvních šest ScanEaglů, z nichž jeden se již osvědčil v Bagrámu, kde měl asi čtyři tisíce vzletů, a víte dobře, že tyto drony potřebujeme ne jenom v Afghánistánu, potřebujeme je v Mali, na Sinaji, na Golanech, v Iráku, možná i někde jinde. Je tedy zapotřebí, abychom usilovali o překonání jistého konzervatismu, který mně trochu připomíná odpor některých vysokých vojenských činitelů ve třicátých letech minulého století proti tankům, kdy pouze de Gaulle a Guderian byli propagátory tanků a všichni ostatní považovali tanky maximálně za doplňkovou zbraň pěchoty. Pevně věřím, že tento vývoj a toto překonání konzervatismu povedou i k tomu, že drony jako nová zbraň se zařadí tam, kam patří, a to jest pod Velitelství Vzdušných sil. Doufám, že mně to pozemní vojsko promine, ale pokud se nemýlím, drony občas létají.
A konečně třetí a poslední poznámka je radostná. Mnohokrát jsem se při svých cestách po krajích setkal s příslušníky aktivních záloh. S radostí jsem podepsal zákon, který dává širší možnosti jejich uplatnění a výcviku, včetně refundace zaměstnavatelům jejich činnosti, a řeknu vám, co mě zasáhlo. Viděl jsem primátora Frýdku-Místku vedle popeláře, oba dva v maskáčích, oba dva k nerozeznání a oba dva spojeni stejnou snahou bránit svoji zemi. To není prázdný a dutý patos, ti lidé tam šli dobrovolně, z vlastní vůle. Jsem tomu velmi rád a samozřejmě, že budu myšlenku aktivních záloh i nadále podporovat, protože jestliže profesionální armáda přece jenom plní určité expediční cíle, pak rozšíření aktivních záloh by vyhovovalo úkolům teritoriální obrany.
Pevně věřím, že my všichni, jak jsme tady, si uvědomíme, že rozvoj naší armády není něčím, co je zbytkové, to znamená, co můžeme investovat teprve poté, co uspokojíme nějaké jiné potřeby. Rozvoj naší armády je jednou z klíčových investic, ne jenom investice do techniky, ale také investice do lidí, a já bych dokonce řekl především do lidí. K čemu je vám sebemodernější technika, když ji nebudete umět ovládat. Přeji vám proto ve vaší práci úspěch, na jedné straně chladnou profesionalitu, ale na druhé straně, protože bez toho to nejde, i nadšení.
Děkuji vám za vaši pozornost.
Ministerstvo obrany, Velitelské shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Josefa Bečváře, 28. 11. 2017
