Vážený a milý pane hejtmane, vážený pane starosto, ve svých dvaceti šesti letech jeden z nejmladších starostů v republice, dámy a pánové,
děkuji, že jste v hojném počtu přišli. Pan starosta řekl, že jsem přijel besedovat. Beseda znamená, že mluví obě strany a ne jenom jedna. Samozřejmě, když jste v televizi, v rozhlase nebo dáváte nějaké rozhovory, tak nemáte bezprostřední zpětnou vazbu a to je chyba. A právě proto jezdím za občany pokud možno tak, aby každý, kdo o to má zájem, se ke mně mohl dostat a nemusel přitom jezdit příliš daleko.
Doufám, že se mi do konce mého funkčního období podaří navštívit téměř všechna místa nad pět tisíc obyvatel a některá významná města těsně pod pět tisíc obyvatel. Benešov nad Ploučnicí nesporně je významné město i díky své nádherné architektuře. Dozvěděl jsem se, že je to saská renesance a doufám, že se Vám podaří prosadit se na seznam kulturních památek UNESCA. Doufám, že se Vám podaří vytěžit z tohoto kulturního bohatství i další rozvoj cestovního ruchu a turistiky.
Abych nemluvil dlouho, tak se pokusím v pěti minutách shrnout, a pak už bude čas na diskuzi, jaké mám základní zásady při výkonu prezidentské funkce. Kdybych měl říci tu hlavní zásadu, tak je velmi prostá. Hájit za všech okolností zájmy České republiky. A věřte mi, že by bylo daleko snadnější, kdybych místo toho seděl na Hradě nebo v lánském zámku, občas podepsal nějaké to lejstro, přijal nějakého nového velvyslance, chválil vládu, ať je jakákoli a zásadně bych nic nedělal. Byl by to život pohodlný, ale vzniká otázka, k čemu potřebujeme takového prezidenta.
Prezident by měl především bojovat za to, aby v této zemi existoval ekonomický růst, klesala nezaměstnanost, vytvářely se nové pracovní příležitosti. K tomu slouží to, čemu se říká ekonomická diplomacie. Místo dlouhých řečí vám dám jeden jediný příklad. Jel jsem dvakrát do Číny a byl jsem velmi rád, že se podařilo rozvinout ekonomickou spolupráci s největší ekonomikou světa. V Hospodářských novinách jsem si pak přečetl: „Užitečný idiot se vrací z Číny“. No, a co se stalo poté, britská královna se ve zlatém kočáře projela v Londýně s čínským prezidentem. Doufám, že ani čeští novináři nebudou mít takovou drzost, aby říkali britské královně, že je rovněž užitečný idiot.
Někdy je samozřejmě dobré být trochu napřed a to se týká nejenom exportních záležitostí, nejenom přitahování zahraničních investic, ale například, když máme pocit, že nám Norové kradou české děti, tak mít odvahu se ozvat, i když je to nepříjemná diplomatická aféra. Když máme pocit, že na Donbase umírají ukrajinští Češi v občanské válce, tak máme usilovat o jejich repatriaci a takových příkladů bych mohl uvádět víc než dost.
Poslední příklad z této doby se týká tak zvaných migračních kvót. Víte, že zastávám názor, že stát je suverénní tehdy, když si může sám svobodně rozhodnout, koho přijme a koho nepřijme na své území a že ztrácí tuto suverenitu tehdy, když za sebe nechá rozhodovat jiné.
Takže slíbil jsem, že protože témata naší diskuze budete určovat vy, takže budu mluvit jenom pět minut a myslím, že mám asi tak třicet vteřin do konce a v těch třiceti vteřinách vám chci říci jenom jedno varování. Nikdo, ať je to politik nebo kdokoli jiný, by se neměl hrbit, protože kdo se příliš hrbí, ten se nakonec začne plazit.
