Vážený pane premiére, vážený pane ministře, vážený pane náčelníku Generálního štábu, vojáci Armády České republiky,
při těchto našich pravidelných setkáních se vždy zamýšlím nad třemi vzájemně souvisejícími okruhy problémů. Zaprvé, jakého máme nepřítele. Zadruhé, jakým způsobem tento nepřítel bojuje. A zatřetí, jaké zbraňové systémy, tedy investice, k tomuto boji potřebujeme. A i když časový horizont jednoho roku je příliš krátký k tomu, aby docházelo k radikálním a razantním změnám u těchto tří okruhů problémů, přesto můžeme pozorovat určité výrazné tendence.
Co se týče nepřátelství, znáte dobře přísloví, které vám tak trochu křivdí a které zní, generálové se vždy připravují na minulou válku. Nicméně, uznejme, že na tomto přísloví alespoň něco je. A já bych si opravdu nepřál, abychom se vraceli k období studené války, a věřím, že nedávné změny v americké administrativě tento problém posunou od východu na jih, kde vidím největšího a nejnebezpečnějšího nepřítele euroamerické civilizace, a to v podobě islámského terorismu.
Nezapomeňme, že i kdyby byl poražen Islámský stát, hrozí například nebezpečí, že Tálibán opět ovládne Afghánistán, hrozí nebezpečí, že se islámské extremistické organizace zmocní i dalších zemí. Tolik tedy, pokud jde o definici nepřítele.
Pokud jde o způsob jeho boje, modus operandi islámského terorismu je notoricky známý, jde o teroristické útoky v současné době prováděné například takzvanými osamělými vlky nebo aktivovanými spícími buňkami. Jde ale také o organizovanou migrační vlnu, v níž jsou účastni i džihádisté. A cílem těchto útoků je zabít co nejvíce nevinných, civilních osob. Proto jedním z úkolů armády, včetně již jmenovaných aktivních záloh, je chránit významná místa v České republice. Ale nejlepší prevence vůči teroristickým útokům spočívá v tom, bojovat proti teroristům tisíce kilometrů od našich hranic, ať už v Afghánistánu, v Mali a v poslední době například také v Iráku.
A třetí a poslední část mého vystoupení bude zcela určitě nejkontroverznější. Připomínám, že i když velmi často mluvíme o potřebě zvýšit postupně výdaje na obranu na dvě procenta hrubého domácího produktu, a já tuto tendenci plně podporuji, často zapomínáme, že součástí tohoto závazku je také, aby minimálně dvacet procent výdajů na obranu šlo na investice. A je potřeba se zamyslet, jaký dlouhodobý charakter tyto investice budou mít. A v této oblasti, v oblasti akvizic, jsme zažili celou řadu, troufám si říci, tragédií.
Bohužel musím připomenout kalouskovské řádění na ministerstvu obrany, jehož důsledkem byly desetimiliardové ztráty, například v bitevnících L-159, repasích tanků T-72 a celé řady dalších neúspěšných projektů. Vzpomeňme, že otazníky se vznášely i nad nákupem letounů CASA, že pokud jde o nákup obrněných transportérů, byl zde jeden z bývalých ministrů obrany, který nákup podepsal den před svým odchodem z vlády, což samo o sobě vyvolává jisté podezření, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. A samozřejmě, když jsem citoval ono nevlídné přísloví, je pochopitelné, že armáda je zvyklá na určitý typ techniky, a že je obtížné seznamovat se s technikou kvalitativně a generačně odlišnou.
Dostal jsem asi před dvěma lety návrh na vybudování či obnovení dvou tankových brigád. A tak jsem přemýšlel, kdy dostanu návrh na obnovení jezdectva. Tento návrh dosud nepadl, a doufám, že ani nepadne, ale když přemýšlím o oněch dvaceti procentech a právě o tom, které zbraňové systémy se osvědčují v době a v boji proti mezinárodnímu terorismu, tak bych chtěl upozornit na to, co jistě zejména odborníci na leteckou techniku dobře znají, na bezpilotní bojové prostředky, tedy na drony.
Byl jsem v Izraeli, kde je továrna na výrobu dronů od malých až po drony velikosti Boeingu 737, bojové drony, které se, jak víte, dokáží pohybovat ve výšce dvaceti kilometrů, vydržet tam čtyřicet osm hodin a vypalovat rakety na vzdálenost sto padesát kilometrů. A já se domnívám, že při úvahách o nové technice, která, jak jsem již řekl, se osvědčila v boji proti teroristickým skupinám, v ničení jejich velitelských stanovišť a výcvikových táborů, logistických center a zásobovacích stanovišť, že bychom v akvizicích této nové techniky neměli příliš váhat, že bychom v první vlně měli pořídit pozorovací drony, nehledě na to, že už nám některé dodali Američané, a až si osvojíme tuto techniku, v druhé vlně se nebát pořídit i bitevní drony, protože armáda bez této techniky v budoucnosti nebude zcela plnohodnotná, podobně jako kdysi nebyla plnohodnotná armáda, která neměla tanky. Vím, že to znamená překročení hranic od konvenční techniky směrem k bojové technice jednadvacátého století, ale byl bych velmi rád, kdyby armáda měla odvahu vykročit v oblasti akvizic právě touto cestou.
Závěrem mi dovolte, abych vám všem popřál mnoho úspěchů ve vaší práci. Vaše profese je zásadně odlišná od většiny profesí v naší společnosti, a to tím, že jste ochotni v případě potřeby nasadit i svůj život pro obranu naší země a pro bezpečnost našich občanů. A za to bych vám chtěl ze srdce poděkovat.
Děkuji za vaši pozornost.
Miloš Zeman, prezident republiky, Ministerstvo obrany, 29. listopadu 2016
