Vážený pane premiére, dámy a pánové,

úvodem bych chtěl ocenit přátelskou a věcnou atmosféru jak na jednání vlády, tak na následujícím pracovním obědě.

Uplatnil jsem svoje připomínky k návrhu zákona o státním rozpočtu, které se ve vší stručnosti dají shrnout do dvou bodů. Bod číslo jedna, skutečný ekonomický růst, je tažen reálně investicemi, a proto je zapotřebí, aby tempo růstu investic ve výdajích státního rozpočtu bylo vyšší než tempo spotřeby domácností a to bylo vyšší než tempo spotřeby vlády. To návrh rozpočtu skutečně obsahuje.

Princip druhý, jak říkal John Maynard Keynes, The General Theory. V době ekonomické deprese má být rozpočet deficitní, tedy má působit anticyklicky a naopak v době ekonomické konjunktury má být rozpočet přebytkový. Bohužel, jak jsem řekl, někteří tak zvaní „keynesiánci“ citují pouze první polovinu této věty a zapomínají na druhou.

Stala se chyba, že i v době šestiprocentního růstu byl rozpočet deficitní, a proto chápu, že tuto chybu můžeme napravovat pouze postupně a to snižováním deficitu státního rozpočtu, každý rok zhruba o deset miliard korun.

Poslední věc, kterou bych chtěl zdůraznit, je, že vedle investic, zejména investic do dopravní infrastruktury, které mají nejvyšší multiplikační efekt, před námi všemi vyvstala nová priorita, a sice zabezpečit bezpečnost českého státu oproti vlně ilegálních, zdůrazňuji ilegálních, imigrantů. A samozřejmě tato nová priorita musí nalézt i své vyjádření v rozpočtové struktuře.

Samozřejmě jsem zdvořile upozornil i na nutnost hledání rezerv a úspor v jednotlivých výdajových kapitolách, protože vždy je na čem šetřit, ale to už je otázka příliš podrobná, než abych Vás s ní zatěžoval. S panem premiérem se setkám v blízké budoucnosti, to jest právě na zmíněném brněnském veletrhu, kde můžeme v naší diskuzi se společným jmenovatelem podpory českého průmyslu a podpory technického školství pokračovat.